Tak tedy konečně. Po skoro třech měsících zrušili všechna opatření a já mohl dnes s rodinkou a pesanem aspoň na chvilku vypadnout někam, kde je hezky. Zima pomalu předává žezlo jaru, sluníčko svítilo a teploměr ukazoval 16 stupňů. Sem tam ještě někde trochu sněhu, ale taje to rychle, podle toho taky řeka vypadá - dvojnásobný průtok a voda dost ledová. Procházka se trochu protáhla, takže jsem ani nenahodil. Nevadí, bylo krásně a všem nám to jen prospělo, navíc jsem nechtěl kazit atmošku. Stojáky stále pod ledem, odhaduju tak ještě týden, pak to snad půjde. Všude ptáčků a zpěvu, bobří stezky vyšlapané, ale žádného jsme neviděli. Pokud budu mít v pondělí volno, asi pojedu sám a zkusím přemluvit nějakou první letošní rybku.

Dnes trochu z jiného soudku - Góthien aneb super partička z Plzně. Rád bych upozornil na třetí píseň "Mirie it is while sumer ilast" - jedna z nejstarších dochovaných anglických (nenáboženských) písní vůbec, datovaná do první poloviny třináctého století. Píseň je zřejmě neůplná, ale i tak si získala velkou oblibu a má ji v repertoáru celkem hodně muzikantů. Ještě bych podotknul, že se dochovala pouhou náhodou. Ale pozornost si zaslouží i ostatní písničky. Přeji příjemný poslech.

www.youtube.com/watch 

Další z řady osobností, které bych zde rád představil, je Tony Miles. Narodil se v roce 1944 v anglickém městě Coventry. Za svou dlouhou rybářskou kariéru stihl napsat (a nafotit) 17 knih a publikovat kolem 1600 článků do Angling News.

Už ve svých patnácti letech se rozhodl, že se stane lovcem velkých ryb, ve svých 23 letech pak zakládá s Treforem Westem a Mervem Wilkinsonem Coventry Specialist Group (to byl rok 1967).    K psaní ho už tehdy navedl sám Richard Walker a Tony se postupem času vypracoval na jednoho (co se rybařiny týče) z nejoblíbenějších autorů vůbec. Jeho styl byl strohý, ale přesný a dostačující, aby čtenářova představivost začala pracovat. Byl přesvědčen, že pro správné dokreslení dobrého příběhu pomůže jen autentická fotka, takže také rád a často fotil.

Sám o sobě říkal, že jeho láska k rybařine je živena hlubokým vztahem k přírodě jako takové. Také jakýsi únik od špinavého prostředí města a vyslyšení hluboko dřímajícího pradávného instinktu lovce, tahle kombinace byla často silnější než rodina a ostatní povinnosti. Jak už to u takových osobností bývá, naštěstí byla pani Milesová hodná a tolerantní žena - prožila se svým mužem 55 let šťastného manželství...

TM byl univerzální rybář, specializoval se na chytání parem, cejnů, kaprů, tloušťů, okounů, štik, plotic a perlinů. Pokud vím, nebyl nikdy držitelem nějakého rekordu, ale jeho seznam úlovků zasluhuje určitě a oprávněně respekt. Navíc se čtenář z jeho příběhů dozvídá, že za všemi těmi úžasnými rybami nestojí náhoda, ale tvrdá dřina, někdy hraničící s vážnou hrou o vlastní zdraví...

Jeho nejoblíbenější ryba byl tloušť, největší kterého chytil měl 7 lb 13 oz (kolem 3,5 kg...), ale pojďme dál, největší cejn 15 lb 2 oz (6,8 kg), největší okoun 5 lb (2,26 kg), největší lín 11 lb 11 oz (5,3 kg) a ještě jeho největší parma 19 lb 2 oz (8,67 kg). Není divu, že s takovými úlovky pracoval i jako poradce pro různe firmy, nejznámější je jeho spolupráce s anglickým Pallatrax.

Z jeho knih mám nejraději Quest For Barbel (spoluautor Trefor West) a Elite Barbel. Čerpám z nich nápady a zkouším na vlastní kůži chytat tak, jak je tam popsáno, např. jak postupovat při vyhledávání ryb na neznámé vodě a jak vylákat ryby na příhodné místo. 

Na řece chytával nejraději ze dna, tedy na těžko. Sedával na své židličce, s vlascem jednou omotaným kolem prstu a čekal, až mu nějaký tloušť nebo parma bude chtít ten prst utrhnout... seděl tam takhle i sedmého prosince 2016, bohužel naposled.

PS: pro představu, jak sofistikovaně postupoval při lovu parem

barbel.co.uk/forum/threads/beginning-barbel-fishing-by-tony-miles.5657/

barbel.co.uk/forum/threads/prebaiting-for-summer-barbel-by-tony-miles.5656/

barbel.co.uk/forum/threads/beginning-barbel-fishing-by-tony-miles.5655/

Brendon Chase je kniha z roku 1944 od anglického spisovatele a ilustrátora s pseudonymem BB (Denys Watkins - Pitchford). 

V roce 1981 byla podle této knihy natočena minisérie (celkem 13 dílů) určená pro televizní vysílání.

Je léto roku 1925 a tři bratři mají strávit prázdniny u tety. Ovšem po několika "nedorozuměních" se uchýlí do asi třicet kilometrů vzdáleného lesa a zakusí tak zcela jiný život - musí vymyslet, kde budou bydlet a s loveckou puškou a rybářským prutem si musí obstarat taky něco k snědku. Pronikají tak stále hlouběji do tajů lesa a přírody, zažívají spoustu srandy, ale obstojí i ve zkouškách odvahy...  Jejich láska k tomuto stylu života roste, ale vše má svůj konec.

V roce 1982 se seriál konečně dostává do televize a jak je na zadním obalu dvd podotknuto, v čase vysílání byly ulice jako vymetené.

No, někdy bych taky nejraději takhle na pár týdnů zmizel a žil podobně. Jenže doba pokročila a pomalu se stává nemožným najít dnes misto někde u jezera nebo řeky bez známek a zvuků civilizace...

Tohle dvd je celkem nové (2012), koupil jsem ho asi dva roky zpět, je už nadabované německy a kvalita obrazu je vylepšená. Velmi příjemná podívaná, tak s trochou nostalgie člověk zavzpomíná na své dětství a tehdejší výpravy do lesa. Nebo taky do přísně střežených sadů na třešně... ohó, to byly teprve nervy...

Tenhle nekrolog je věnován jedné menší vodě, kterou by jste nalezli asi dvacet kilometrů severovýchodně od Lipska. Nenápadná, malá, ukrytá v menším lesíku, na chytání jen pár fleků. Ale i takový doslova koutek uměl příjemně překvapit. Tak se napřiklad stalo jedné noci, kdy mě po několika hodinách bez záběru probralo z lehkého podřimováni vrčení brzdy navijáku. Tehdy se ještě jednalo pro mne o neznámou vodu, snad proto byl ten moment překvapení tak silný... až by se dalo říct, že ryba chytla spíše mě, než já ji.

Ale nebylo to jenom o rybách - potkával jsem se zde s liškami a jejich mláďaty, černými čápy, lasičkami a na druhé straně bydlel jezevec, který se jednou v noci probatolil až ke mně (nevědouc pak, co si má o mně myslet, stál jen za houštinou a mručel). Jakoby mi bylo dovoleno nahlédnout alespoň na pár krátkých chvil do života v tomto uzavřeném světě ztraceného kdesi v krajině človekem tak přetvořené, takový malý zázrak.

Od té doby jsem tam byl několikrát, ale ne moc často. Bál jsem se, abych to kouzlo, které tam vládlo, něčím neporušil a ono pak nevyprchalo nebo nezmizelo. Možná i proto byla tahle voda ke mně více než štědrá. Chytal jsem krásné kapry a můj první amur přes metr pochází také odsud.

Léto roku 2019 bylo hodně suché a i když z celé vodní plochy zbyla slabá třetina, ryby přežily. Přes zimu pak naštěstí zapršelo tak, že se vše vrátilo do původního stavu. Pamatuju si tu radost, když jsem zjistil, že je vše v pořádku. Léto 2020 bylo podobné jako předešlé. Jenže se do toho vložili bobři, kteři asi o šest kilometrů zpět přehradili napájející potůček. Než se na to přišlo a místní stačili zareagovat, bylo už pozdě. Tentokrát nepřežilo nic. 

Naštěstí se už v říjnu minulého roku dohodnul rybářský spolek s ministerstvem na vytěžení nánosů v takové míře, aby se podobné situaci předešlo. Snad se tedy povede tuhle vodu znovu oživit a kdo ví, možná k ní za pár let najde cestu jiný rybář. Snad zjistí, že kouzlo přetrvalo. Přál bych si to. Moc.