Po dlouhé době znovu na místě činu. Sice jsem byl minulý týden na kanále, ale jen na skok, a i když to bylo fajn a bylo hezky, nic jsem nechytnul. Aktivita ryb na nule a nějaké rybářské prasata pochytali nedávno kousek za dálnicí velké tolstolobiky, které ořezali a zbytek naházeli zpět do vody. Asi sedm až deset ryb, vítr a vlny přivály jeden takový kadávr až ke mně, smutný obrázek, navíc ten pekelný smrad... no zase jsme jako rybáři sklidili velké sympatie u nerybářské veřejnosti...

No nic, zpět k řece. Bylo krásně. Ptáčci zpívali, sluníčko svítilo a voda byla díky včerejšímu deštíku trochu zakalená. Netrvalo to dlouho a přišel první ťukanec a pak k večeru se pin rozhrčel a byl z toho tlouštík radost pohledět. Do vytoužené hranice chybělo pět čísel. Tentokrát fungovaly červené halibutky. Na kukuřici se jedna lepší ryba vypla, měl jsem tam 14ku háček, asi už moc malej na ty velké huby. Mám to tam rád, nikde nikdo, jen příroda. Kolem půl jedenácté jsem to zabalil.

I když jsem měl dnes volno, jsem nějaký marný a vyjet někam k vodě mě vůbec nelákalo. Aspoň jsem se tedy na chvilku ponořil do historie a do dnešního filmového okýnka vybral kratičký film z roku 1963, kdy byly tzv. přátelské klubové soutěže v chytání ryb zcela běžnou praxí. Přeji hezkou zábavu.

www.youtube.com/watch

Včera večer jsem ještě rychle zajel k řece, ale nebylo to správné rozhodnutí. Vydržel jsem tam skoro do půlnoci, mezitím spadla teplota k mínus dvoum stupňům a neměl jsem ani potah. Ale bylo krásně. Jen sem tam za mnou projelo auto a na druhé straně párkrát vláček, jinak bylo ticho. A měsíc svítil tak, že jsem i párkrát zahlédl třepetavý pohyb netopýra. Přemýšlel jsem, že bych tam přespal, ale ke konci bylo všechno tak omrzlé, že jsem to raději neriskoval.

Dneska jsem si ráno namíchal krmení, přidal k tomu všemu jen malou plechovku kukuřice a zajel na kanál. Už okolo jedenácté dopoledne bylo patnáct stupňů, takže na procházku kolem najít nějakou tu rybku už jen v mikině. Vál jihovýchodní větřík a čeřil hladinu tak, že bylo jen stěží něco vidět. Jen na břehu jsem našel ožrané zbytky něčeho většího, ale nejsem si jistý čeho. Zakrmil jsem si při tom dvě místa a na tom prvním jsem ani nestačil dopít pivo a drncání do špičky signalizuje záběr. Po záseku odpor nic moc a třepetavě to rejdí jako plotice nebo perlín, ale nakonec se z toho vyklubal kapřík. Až teprve tři čtyři metry od břehu ožívá a začne bojovat. Nechávám ho vydovádět. Vítr se teď utišil, hladina je klidná a v čisté průzračné vodě pozoruju jeho pohyby a výpady. Něco kolem tří kil. Fotka a čau ty loupežníku. Myslel jsem, že vystřelí jako torpédo ale ne, odplouvá pomaličku, před prvním pruhem podvodních travin se na chvilku i zastaví snad jakoby přemýšlel, co se to s ním vlastně posledních pár minut dělo.

Pak jdu na flek číslo dvě. Mám trhavý záběr, ale nic z toho není... kapr to nejspíš nebyl, možná plotice. Sedím ještě hoďku a jen v tričku, slunce do mě pere, po té včerejší noci to bodne. Ještě znovu zakrmím první flek, možná se zítra vrátím, má být znovu takhle hezky.

Dnes se podíváme do Japonska. I když je to země relativně malá, je hudebně velmi bohatá a má toho hodně co nabídnout. Pro dnešek jsem tedy vybral velmi povedený mix známých i méně známých filmových melodií. No, Quentin by měl určitě radost. Přeji příjemný poslech.

www.youtube.com/watch

Fallon's Angler je anglický časopis, který spatřil světlo světa relativně nedávno. Mezi známými autory (např. Tom Fort, Chris Yates, Mark Walsingham etc.) se objevuje vyprávění méně známých nebo i neznámých rybářů. Všechny ovšem tak nějak spojuje láska k přírodě, k rybaření, úcta k přátelství a talent nebrat to všechno moc vážně. Na osmdesáti stranách se tak v každém čísle objeví příhody z muškaření, přívlače, kaprařiny nebo i chytání s postarším tradičním vybavením, vše navíc doprovázeno moc hezkým fotografickým materiálem. Navíc má tenhle časopis i profil na YT a Soundcloud a propojuje tak psané slovo s filmem a hudbou. Další plus je určitě i jeho formát, oproti normálnímu a4 je o něco menší (25 x 17 cm) a tak se dá strčit do větší kapsy a při čekání na záběr si pak přijemně krátit dlouhou chvíli.

No, publikum si tenhle časopis zřejmě našel, momentálně už je možné koupit číslo 25, přejme mu jen to nej, určitě si to zaslouží.