Inspirován houbařským vláknem vyrážím směr les... nějak tomu nevěřím, skoro konec listopadu, ale světe div se - za dvě hodinky v lese nasbíráno pár hříbků, něco kovářů a kozáků, sem tam suchohřib a ještě pár bedel na zitra na osmažení k obědu. Neuvěřitelné, něco takového nepamatuju. Ale je vlhko a přes den tady máme kolem dvanácti stupňů, v noci kolem šesti, tak asi je to pro houby ok.

Poté se přesunuju směr řeka. Tentokráte vybírám úplně nový flek - ohyb řeky kousek od staré nefunkční papírny. Zaparkuju a jdu k vodě. Nevím, co to mám dnes za den, tenhle moment asi hned tak nezapomenu... stojím na břehu a ani ne tři metry přímo přede mnou ve vodě snad po kolena stojí krásná parma. Ani se nehnu. Ona taky ne. Nádherná ryba... nic nedělá, nehledá potravu, prostě tam jen stojí. Chvíli ji pozoruju, pak opatrně krůček za krokem kolem ní projdu proti proudu. Sonduju, jestli jich je tady víc, ale žádnou nevidím. Pomaličku se vracím zpátky, parma se hnula více do hloubky, ale furt ji na jemném kamínkovém dně krásně vidím. Co teď? Mám s sebou vařené konopné semínko a masňáky, rozdělám k tomu trochu krmení a zakrmuju dva fleky. Až se setmí, jdu na to. Ale byla by to moc velká náhoda, kdyby to takhle fungovalo. Něco před osmou večer balím, bez kontaktu.... ale s vědomím, že tady jsou. Možná zítra...

Dnes něco trochu tvrdšího, ale velmi subtilního: americká kapela z Nashville "All Them Witches" a jejich album z roku 2015 Dying Surfer Meets His Maker. Další komentář zbytečný, naprosto vynikající.

www.youtube.com/watch

Krátký film o rybaření na řece Wye v Anglii s legendou Bobem Jamesem. Na druhé fotce začátkem devadesátých let při točení A Passion For Angling... už tehdy známý specialista a allrounder - tedy rybář, který chytal rád všechny druhy ryb. Taky to bylo v některých dílech znát - Chris Yates, tehdy kaprař tělem i duší, tady od něj dostal párkrát na frak i při chytání obyčejných hrouzků...

Později Bob James tak nějak z televizních obrazovek zmizel - věnoval se vyvíjení rybářkého náčiní, kdo na to měl prostředky, mohl si ho najmout jako rybářského průvodce a zároveň zasedal v několika rybářských asociacích. A také samozřejmě chodil na ryby. Jak se z tohoto krátkého filmu dozvíme, na řece Wye chytá pravidelně už 28 let a stále si to užívá. Neukáže zde nic převratného, nechytne žádnou obrovskou rybu, přesto se film podle mě povedl, takové párminutové vyznání lásky k jedné řece a zvláště jejím fousatým obyvatelkám.

Nechal jsem se dnes přesvědčit a vzal provětrat starý dobrý štípaný kaprařský proutek. Dlouho visel v plátěném obalu, dlouho. Skoro dva roky. Možná, že to tak mělo být, ale každopádně než jsem ho dostal, tak prošel absolutním repasem, takže aby někde jen tak visel, tak na to je ho opravdu škoda. Zakrmil jsem si jeden flek na kanále a odjel na nedalekou pískovnu na líny. Rozdělal trochu futra, prohodil troškou kukuřice a čekal, jakáže to magie nastane. A nastala. Nedalekou dálnici opravovali, takže auta mohli jezdit jen pomalu a nebylo je skoro slyšet, slunce do mě pralo, kousek ode mě se hodil hezký kapr a furt kolem mě kroužily vážky, dokonce jsem pozoroval nějaké chrostíky při aktu lásky. Ryba se nekonala, ale byly to fajn dvě hodinky.

Na kanále je to jiná, jelikož vím, co tady žije, tak s sebou pro jistotu beru i starý uhlíkáč, kterým jsem tady už něco vypáčil. Ale ani tady se ryba nekoná, neva. Při nahazování a úspěšném zdolávání travin jsem si aspoň otestoval, jak neskutečně parabolický a měkký tenhle proutek je. Než na velké kapry, tak se spiše přikláním vzít ho na řeku na velké tlouště. Uvidíme, možná jen potvůrka čeká na ten správný křest. Každopádně barva na slunci a vůbec manipulace s tímhle skoro uměleckým dílem je paráda.

Konečně znovu na rybách. Tentokráte zase pěkně postaru na nějakého kapříka. Jelikož to má být blesková akce, tak volím menší vodu a kukuřici.

Vybírám místo po větru - sice to tady ještě leží ve stínu, ale brzo už se dostane sluníčko i sem, takže pár hrstiček asi 5 - 6 metrů od břehu a pod háček dvě zrnka a už si hezky vychutnávám krásný den v podzimní přírodě. Jo bylo by to fajn potahat si něco slušnějšího a tajně doufám aspoň v násaďáka. Hodinku se nic neděje, tak to raději převážu na nejmenší háček, co najdu a pod něj pak jen jedno zrnko. No a světe div se, za půl hodinky je z toho poctivá jízda. Ryba se drží u dna, takže si troufám pomýšlet fakt na něco slušnějšího. Výpady jdou sice ubrzdit docela dobře, ale přitáhnout ji není tak lehké. Po pár minutách se opravdu můžu zaradovat. Vzhledem k tomu, že tady nepřežijí násaďáci organizované nájezdy bobkařů všeho druhu víc jak rok, tak se jedná o trofejní rybku a na břehu naměřím 72 čísel a něco přes 8 kilo... tak tenhle krásně vypasený lysec mi opravdu udělal moooc velkou radost. Pouštím, balím, skok do lesa nedaleko, ale jen pýchavky. Neva, moc fajn to bylo.