No, konečně jsem se taky dostal k vodě... na netu spousta fotek krásných velkých ryb a já furt v zápřahu. Hmm, takhle by to teda nešlo, a i když zase valí spousta vody, vyrážím na oblíbený úsek. Nejdřív zajedu na stoják poblíž a rozkrmím tři fleky... teda jaro je tady, ptáčci, sněženky a jednoho ušáka jsem vyplašil. Pln optimismu přejíždím na řeku, že se tady stavím tak o dvě o tři hoďky později. Ale ouha, optimismus po dvou hodinách bez kontaktu pomalu vyprchává a říkám si, že asi něco není úplně tak, jak jsem si to představoval nebo předpokládal...

No nic, jde se na kapry... ještě včera jsem byl pilný a můj avon trochu převázal, kdesi jsem vyštrachal i první očko s achátovou vločkou, vyvázal ho zelenou nití... teď na sluníčku radost pohledět. Dávám malé pivko a je mi fajn. Ještě nějakou tu rybku. Ale prej dneska ne, tak to po dvou hodinách bez kontaktu balím a jdu zpět na řeku.

A nakonec se sv. Petr slitoval a jednu rybku mi poslal. I když na fotce nevypadá, má třiapade a dvě kila. Dvakrát to při zdolávání napálil takovým způsobem, že jsem nejdřív i pochyboval, jestli to vůbec bude tloušť. Krásnej a podle stavby šupin z tohohle místa nová ryba.

Procházím a zkouším to ještě až do tmy, ale už nic nepřijde. Neva, i tak se jede domů moc dobře...

Dnes se vydáme do abstraktních světů dvou velikánů Ambient music, kterými jsou Brian Eno a Harold Budd. Tihle dva spolupracovali na několika albech, pro své muzikální okénko jsem vybral hned to první The Pavillon Of Dreams z roku 1978. Nechme se unášet...

www.youtube.com/watch

Doslova cítím, jak to dneska nedopadne dobře... i tak jedu, protože to hlava potřebuje. Jen vylezu z auta, otevřou se přede mnou zelené záplavové pláně, slunce svítí, já si zhluboka vydechnu a jsem tam.

Zakrmil jsem si asi pět fleků... při pochůzkách na břehu nacházím mezi jiným ještěrku. Jak se sem dostala nevím, chvilku si myslím, že je jen zmrzlá, ale bohužel.

A pak to začne. První záběry promeškané, pak se rybka vypla, nevím kolikrát se mi to zamotalo a k dovršení všeho jsem s sebou krásně plácnul při setupování z břehu k vodě. 

Neva, prut je celý a já taky. Nalil jsem si čaj, byla už tma, sednul jsem si jako jogín, zavřel oči... a pak kouknu nahoru na hvězdy, pak doleva na prut a je to tam. Necelých pade, ale radost mám, že tady po té povodni vůbec něco zůstalo. Některé fleky jsou úplně v háji, řeka servala veškerý porost i kusy břehů a adieu. Tady ta tišina zůstala ušetřena, díky za to.

Ještě poslední nához na cestě k autu. Sedím a koukám nahoru. Krásně je na nebi vidět opasek Andromedy a víc vpravo přímo nade mnou Mars... svítí jasně a silně... ve starém Římě to byl bůh války... dej Bože, ať raději vybledne... a lidi zase dostanou rozum.

Doma pak utahaný jako kotě, ale pořádný grog to trochu zpravil.

Někdy v devadesátých letech natočila BBC další nádherný seriál o rybaření s názvem Tales From The River Bank. Jak někdo v komentářích trefně podotknul, působí, že byl stvořen asi tak roku 200 před Kristem... Ale teď už vážně, naštěstí už tehdy byla technika na celkem ucházející úrovni a tak nějaká dobrá duše shrnula celý seriál na YT do dvou filmů v celkem koukatelné kvalitě. A příběhy? Posuďte sami. Najdeme zde od všeho něco: na úvod trochu filozofie, pak dravci, pstruzi, moře a ve druhé části i velmi nekonvenční kapitolu o chytání kaprů. Zcela náhodou (jak také jinak...) mám doma i doprovodnou knížku, kterou napsal v roce 1997 John Bailey. Tak tedy hezké pokoukání přeju.

Část první: www.youtube.com/watch

a druhá: www.youtube.com/watch

Kolem oběda na stejném místě jako minule. Vody jde hodně a v mysli mám zatopené keře asi dvacet minut od auta. Minule jsem tam nějaký pohyb viděl, tak snad by se mohlo poštěstit. Vybírám zase tři fleky a po lehkém zakrmení si dělám hned návazec do zásoby... sice to tady znám, ale jsem si jistý, že to i tak párkrát urvu. Dávám tomu potom dvě hodinky... vím je to málo, ale na víc nemám, tentokrát je vítr neúprosný, stále musím dávat pozor, aby něco neodfouknul, někdy jsou poryvy tak brutální, že raději držím všechno, co můžu... Nakonec jsem sám tak promrzlý, že to balím... jestli jsem měl nějaký záběr, tak to stejně nešlo poznat, čekal jsem pouze na pořádnou hokejku, ta se ale nedostavila. Neva. Domů se mi ještě nechce, celkem riskantně přejíždím k jednomu místu, kde jsem už taky nějaké rybky vytáhnul. Zakrmím a vrátím se do auta, ani tady se není kde před větrem schovat.  Asi za půl hodinky jdu na to... nához sedí a já přemýšlím, jak dlouho tu vydržím. A pak asi o dvacet minut později se špička střídavě ohne a zase narovná a znovu a to už sekám a je to tam. Odpor v proudu pořádný, následuje kopanec, hmm, copak to bude? Cejn je to, ale nádherný, takového jsem tady na řece chytnul za celý minulý rok jen jednoho, fakt paráda. Tak plav a já taky plavu, šupem domů k radiátoru.

I přes ten vítr bylo všude živo... na polích srnky, dravci stáli vysoko, na chvíli se ukázala malá duha, viděl jsem i dvě hejna divokých hus a na části luk voda a okolo spousta volavek a labutí...