Někdy mi přijde, že mám vlastně docela štístko. V rodině sice žádného rybáře nemáme, ale kdysi dávno (to jsem ještě chodil do školky) vyčachroval táta někde při pivu a kartách na jednom kumpánovi slib, že mě vezme na ryby. Tak se taky za pár dní nato stalo. Byli jsme u nějakého rybníčku a dokonce chytli i kapříka, kterého ten strejda (myslím, že se jmenoval Jirka) pak slavnostně večer i se mnou předal mým rodičům. A pak už to jelo, k narozeninám nebo vánocům jsem si přál vždycky něco na ryby... infekce propukla.

Nedávno jsem přemýšlel nad tím, že rybařina je ze všech mých koníčků ten, který mne provází životem nejdéle... a jak rozmanitá tahle "úžasná ztráta času" dokáže být. Kolik mi přinesla momentů, které se nezapomínají, krásných knih a filmů, přátel. Naučila mě spoustu nových názvů a jmen těch, co tam u břehů žijí trvale a sem tam mne jejich návštěva nebo křik vytrhne z rozjímání a čekání nad proutkem. Naučila mě taky se u vody chovat tak, jako bych tam nebyl a nic tam po mně nezůstalo.

A tak jsem včera znovu vyrazil. Bez plánu. Až v půli cesty se rozhodnul, kde zaparkuju a pak na místě jen sestoupal pod most. Ryb tam bylo dost, ale různé podvodní proudy a točáky (voda byla trochu nahoře) si s mou nástrahou pohrávaly zřejmě až moc na to, aby to u některé z nich vzbudilo zájem. A tak se přesouvám o kousek po proudu, tady je voda trochu klidnější. Prokrmím pár hrstmi rozmixovaného tousťáku a na háček dávám jen střídku. Asi za půl hodiny mám první záběr, ale zásek jde do prázdna. Prokrmím ještě jednou a za nějaký čas se vlasec prověsí, pak trhavě začne napínat... to už sekám. Kontakt. Nejdřív to nevypadá, ale pak odpor zesílí, proutek se prohne a chvilku se nerozhodně přetahujeme... tloušť. Opatrně ho na břehu vyháčkuju, pak dvakrát cvaknu a jde zpět. Na moment se zdrží v klidné vodě mezi travinami, ale pak vyrazí a je tatam. Spokojený ležím na dece, oči se mi klíží. Všechno ztichlo, jen obrovský měsíc v úplňku ozařuje krajinu kolem. I krávy pár metrů za mnou lehly... na to, že je jich tam tolik není slyšet ani zašustění. Poslední hodinka... tak jo, pod háček dávám peletu a zkouším, jestli se nesplete něco většího. Ale aktivita ustala, ani na hladině se už nic neděje. Dávám věci do auta a pak vyjdu na most. Krásně tady je. Tahle řeka a liduprázdná krajina... ve svitu měsíce jakoby ponořená do mléka...

Je to tady takový tunel, z venku to nejde ani moc vidět, ale za tou trochou džungle, kterou musí člověk podlézt, se skrývá malý poloostrůvek. No, moc fajn to tady je, hloubka a proud hned u břehu, pro chytání s pinem jako stvořené. Ovšem dnes to žádná jemnota nebude, po levé ruce mám hned kousek strom ve vodě a za ním další a další, takže dnes tu jsem s panem Harrisonem, devadesátka krmelec, pod háček peletu a čekám, jestli vylákám něco lepšího z úkrytu. Ale nevypadá to... voda je zelená od sinic a sice do toho asi menší rybky drbou, ale na pořádný záběr stále čekám. Peču se na slunku dobré dvě hodiny, než se ten ohnivý kotouč dostane za stromy za mnou a pomalu to tady padá vše do stínu. No, tak teď by snad mohlo, nebo? Ale teprve až se začíná šeřit přichází první lepší záběr a je z toho slušný cejn. Za půl hoďky ještě jeden, pak přide tma a já ještě čekám na bonus. Ten bohužel nepřichází a tak kolem jedenácté balím. Moc fajn výlet na nový úsek, sem se ještě vrátím.

Mike Dean, jeden z nej producentů... jen namátkou spolupráce s Kanye West, Jay-Z, Beyonce atd. Ale tvoří i sám a miluje syntezátory. Pro dnešní Jukebox jsem vybral jeho album 4:20 (2020), které je opravdu jako dělané pro posezení někde pod hvězdami a nechat se unášet dál a dál... ale pozor... vesmír je temný.

 youtu.be/wP50GYJ2yaU

Abych řekl pravdu, nikdy jsem na víc než na jednu noc na ryby nejel. Ale kontaktoval mě internetový kámoš Marťas, prý jestli nedáme spolu čtyři dny u řeky. Sice jsme se nikdy neviděli, ale intuice mi říkala, že určitě a tak jsem do toho šel. V sobotu 27.07. jsem vyrazil a kolem šesté večer už jsme rozkládali ležení na šikovné kamenité plážičce. Tady jsme zůstali celou dobu, jen sem tam podnikli výlet pár desítek metrů po proudu. 

S sebou jsem měl pelety různých velikostí a asi pět kilo vařeného konopí s trochou řepky, k tomu čistou hlavu a pragmatický přístup a ještě pořádnou porci dobré nálady - no to by bylo, aby nebylo. A taky že bylo. První večer jsem pochytal nějaké cejnky a tlouštíky, druhý den jsem začal už za svítání a povedl se malý sumec a první parmičky. Pak začalo pařit slunko a to se rybkám asi moc nelíbilo a aktivita trochu ustala.

Marťas jel vytrvale boilies na jeden prut a druhý prut pak střídal s feederem. Dařilo se mu a nachytal pěkné tlouště i parmy a dva malé sumíky. Sice jsme chytali dost a intenzivně, ale i tak vládla pohodička a kecalo se o všem možném. První den tak utekl doslova jako voda a šli jsme spát brzo, ovšem druhá noc nás trochu zaskočila. Ochladilo se takovým způsobem, že někdy kolem druhé ráno jsem byl nucen na sebe navléct doslova všechno, co jsem měl s sebou... ráno jsme to odhadli tak na dvanáct stupňů. Nu co už, aspoň jsme nezaháleli a začali hned chytat. Tenhle den jsem měl v plánu vyzkoušet trochu tradiční metody a tak jsem několikrát odešel pár metrů po proudu a rozkrmoval hodně konopím. Celá procedůra trvala několik hodin... rybám se má dát čas. Marťas pak chytal na feeder trochu šikmo ode mě a já po proudu. Moc se to nepodařilo, i když to byl super flek, který fakt smrděl rybama, já vytáhnul jen dva tlouštíky a parťák nic.... Tak tedy přesun do základního tábora a tradice jde stranou. Do krmítka láduju namočené pelety a pod háček halibutky... neskutečná chytačka, celkově několik parmiček a tloušťů, dokonce i jeden kapřík se podíval na břeh... toho jsme pozvali, aby se podíval i do kuchyně. Ještě i pozdě večer to stále bere, opravdu sen. Martin chytá jako démon, úplně se do toho dostal, obsluhuje dva pruty, furt se něco děje. Obdivuju jeho přesnost náhozů i když nemá zaklipováno, fakt borec. 

A je tady po opět zimomřivé noci poslední ráno, domlouváme se, že kolem deváté nejpozdějc vyrazíme, musím ještě za rodinou. A tak znovu nahazujeme a světe div se, než to všechno sbalíme, tak se pochytají znovu hezké rybky. 

Musím říct, že něco takového jsem si vůbec nepředstavoval, možná jsem měl i strach si před výpravou vůbec něco představovat. Jak dlouho mi trvalo, než jsem si tady v okolí Lipska šáhnul na parmu?... 3 roky minimálně... a tady jsem jich chytnul za necelé čtyři dny osum. A k tomu spousty dalších krásných rybek, i ten malý sumík moc potěšil. K tomu krásná řeka a v noci nebe plné hvězd, suprový parťák... byl to snad sen? Přeju všem, aby zažívali i oni podobné momenty.

Znovu k řece užívat letní pohodu... jak je tu hezky. Dneska mám v plánu prochytat jeden hodně hluboký úsek... nejsem úplně nadšený ze ztěžklé udice, spíš vyznávám opravdu lehké montáže a zátěže, ale tady prostě musím na sto gramů, jinak to tam neudržím. Celkově krmím jen podomácku vyrobeným poloboilies a těstem, ale za čtyři hoďky ani ťuk, takže to balím. Jdu pak ještě dál a dál, hledám ryby nebo fajné místa, ale tady je to špatné - porost a silný proud hned u mého břehu, ani tu stovku tam neudržím. Vracím se tedy k autu a přejíždím na druhou stranu, kde to dobře znám. To chození a sezení na slunku mě nějak zmohlo, rozhoduju se pro statický lov. Převážu to, dám tam krmelec a světe div se, za hodinku po zakrmení tři škubance jak od parmy a je z toho krásný cejn. No, takových tu teda moc není, sem tam se nějaký chytne, když je hodně čistá voda, dá se i zahlídnout, ale všechno samotáři. A tak to už zůstane, tloušti tentokráte vůbec nic, kdo ví, co se chystá. I tak spokojenost veliká.