Dnes bych zde chtěl představit Bernieho Krause. Narozen 1938 v Americe a už od dětství tíhnul jen k jednomu - hudbě. Dnes je z něj uznávaný odborník, profesor, doktor v oborech jako je zkoumání zvuku nebo bioakustika. A už před šedesáti lety měl zajímavý nápad, totiž nahrávat nedotčenou přírodu. Za celou tu dobu nasbíral do dnes přes 300 000 hodin nahrávek biotopů a různých zastrčených koutků přírody, které uchovává ve vlastní mediatéce nazvanou Wild Sanctuary.

Tohle album je z roku 1986 a jsou na něm zmixovány nahrávky převážně z Amazonie a východní Afriky. Tak tedy příjemný poslech.

www.youtube.com/watch

Už včera večer jsem připravil plán na neděli: probudit se, snídaně, pak nejdřív do lesa nasbírat hezké houby a pak k řece zaháknout ponorku, následuje fotodokumentace spokojeného lovce a hajdy domů - celkem jednoduchý a efektivně promyšlený plán.

Trošku se v neděli ráno odchylujeme od časové osy a chvíli nám to trvá, než se vymotáme z města, ale co, máme celý den čas. V lese jsme kolem půl dvanácté a světe div se, dlouho nic nenacházíme, až se to nakonec zlomí a najdeme fakt krásné hříbky, kováře, kozáky a křemenáče... paráda. První bod tedy splněn na sto procent. Přejezd k řece a velké očekávání mírní fakt brutal sluníčko, ale i tak si zakrmuju flek na jednom slibném úseku. Pobral jsem inspiraci z jednoho videa a tak si přes noc předmočil nějaké peletky s trochou nějaké té esence. Po zakrmení přichází do půl hodinky první záběr a je z toho menší tlouštidlo - hezky vybarvený, navíc mám radost, že to tak dobře zafungovalo. Bohužel furt proplouvají kolem vodáci - no jo no je neděle... na tohle jsem zapomněl. Rybkám se to asi moc nelíbí, nějaké drbance jdou na špičce vidět, ale míň a míň, taky to musím někdy stahovat, aby mi to ti milí podnapilí neurazili... až se nakonec rozhodneme pro návrat domů. Nevadí, spokojenost veliká, fakt povedený den a o ponorce si nechám dnes v noci zdát.

Kolem jedenácté u vody, tentokrát mám v plánu vyzkoušet trochu těžší kalibr. V Anglii tomu říkají carbelling, tedy takový hybrid, kdy se jde na parmy s kaprařským cajkem. Dávám do krmelce hlavně pelety s trochou krmení a nahážu tam tak 10 - 15 krmítek. Pomáhá mi s tím k tomu určený proutek od pana Harrisona a dnes si to zjednoduším, takže bez centrepinu. Už několikrát jsem si říkal, jestli bych toho lapnul víc, kdybych na některých místech chytal podobně jako dnes. Centrepin a lehký proutek jsou moc fajn, ale už delší dobu jsem hloubal nad tím, že na určitých úsecích řeky by pár metrů navíc plus těžké krmítko mohly být klíčem k zajímavému úlovku. 

Po zakrmení to otáčíme a jdeme vyzkoušet štěstí do lesa a k jedné staré tůni, ale tentokrá jsme nenašli nic. Zpátky na fleku asi o hodimku a půl později... moc se mi to zamlouvá, Mulda má správnou nahnědlou barvu a průtok pomalu klesá. Vyplašil jsem srnku z nedalekého mlází... že by znamení? Vodou jde hodně trávy a tak musím často přehazovat, navíc je vidět, že jsem z formy - ať se snažím sebevíc, trefit se do jednoho místa dávám jen sem tam. Pod háčkem peleta, nakonec ji zblajznul kdo jiný, než pan tloušť. Párkrát zaklepal na špičku, jestli dávám pozor. Ale dnes mám dar sokolího oka a nic mi neunikne. Zásek sedí a rybka zkouší schovat se někde u břehu, ale proti tomuhle nádobíčku nemá nejmenší šanci. Lehce přes pade a moc potěšil - po dlouhé době konečně rybka. Po pár dalších náhozech máme návštěvu - norek americký, sice nepůvodní, ale zajímavé zvířátko. A vůbec se nás nebojí, dokonce přilezl tak blízko, že mi očuchával podběrák. Ale když šáhnu po foťáku, je pryč... škoda. V tom nejlepším se má přestat a tak záhy mizíme, snad se sem zase brzo dostanu.

Při zapisování do papírů koukám, že jsem dlouho nebyl u vody... tak snad tam má dnes sv. Petr pro mě něco schovaného. Jako první vybírám tutovku, většinou se tady kapři zdržují do oběda, pak je to slabší. Nahoře se honí bouřkové mraky a vítr mi dere proutek z vidličky... počasí věru hodné fanatika... Ale už dlouho dušička moje žadonila po klidu a oddychu někde u vody, takže to nevzdávám. Po hodince měním místo, ale ani tady z toho nic není a tak přejíždím jen o dva kilometry dál na zastrčený rybníček u lesa. Skore tu mám 1:0 pro ryby, snad tentokráte dorovnám. Ale zrovna když jsem vystopoval neomylné sloupce bublinek, prohodil to hrstkou kuku a opatrně jim to tam poslal, doslova cítím, jak všechno kolem potemnělo. Za deset minut musím zdrhat k autu, průtrž je brutální. Nakonec to vzdávám, není nikde vidět, že by se to trhalo, tak hajdy domů. Naštěstí přece jen ne s prázdnou, konečně prvních pár hříbků tenhle rok.

Jelikož něco lapnout ve velkých vedrech je někdy složité, rozhodli jsme se dát rybám pauzu a těm pětatřicítkám, co hlásili, na dva týdny prostě utéct. Zvolili jsme Alpy v okolí rakouského města Ischgl a udělali jsme dobře. Bezva trek s rodinkou, super počasí, lidi, jídlo a neskutečná příroda kolem. Ale dnes při vykládání auta jednoduše absťák... snad se brzo dostanu k vodě... už dlouho předlouho nelahodil uchu mému ten zvuk navijáku, když se rybka píchne a utíká...