Někdy mi přijde, že mám vlastně docela štístko. V rodině sice žádného rybáře nemáme, ale kdysi dávno (to jsem ještě chodil do školky) vyčachroval táta někde při pivu a kartách na jednom kumpánovi slib, že mě vezme na ryby. Tak se taky za pár dní nato stalo. Byli jsme u nějakého rybníčku a dokonce chytli i kapříka, kterého ten strejda (myslím, že se jmenoval Jirka) pak slavnostně večer i se mnou předal mým rodičům. A pak už to jelo, k narozeninám nebo vánocům jsem si přál vždycky něco na ryby... infekce propukla.

Nedávno jsem přemýšlel nad tím, že rybařina je ze všech mých koníčků ten, který mne provází životem nejdéle... a jak rozmanitá tahle "úžasná ztráta času" dokáže být. Kolik mi přinesla momentů, které se nezapomínají, krásných knih a filmů, přátel. Naučila mě spoustu nových názvů a jmen těch, co tam u břehů žijí trvale a sem tam mne jejich návštěva nebo křik vytrhne z rozjímání a čekání nad proutkem. Naučila mě taky se u vody chovat tak, jako bych tam nebyl a nic tam po mně nezůstalo.

A tak jsem včera znovu vyrazil. Bez plánu. Až v půli cesty se rozhodnul, kde zaparkuju a pak na místě jen sestoupal pod most. Ryb tam bylo dost, ale různé podvodní proudy a točáky (voda byla trochu nahoře) si s mou nástrahou pohrávaly zřejmě až moc na to, aby to u některé z nich vzbudilo zájem. A tak se přesouvám o kousek po proudu, tady je voda trochu klidnější. Prokrmím pár hrstmi rozmixovaného tousťáku a na háček dávám jen střídku. Asi za půl hodiny mám první záběr, ale zásek jde do prázdna. Prokrmím ještě jednou a za nějaký čas se vlasec prověsí, pak trhavě začne napínat... to už sekám. Kontakt. Nejdřív to nevypadá, ale pak odpor zesílí, proutek se prohne a chvilku se nerozhodně přetahujeme... tloušť. Opatrně ho na břehu vyháčkuju, pak dvakrát cvaknu a jde zpět. Na moment se zdrží v klidné vodě mezi travinami, ale pak vyrazí a je tatam. Spokojený ležím na dece, oči se mi klíží. Všechno ztichlo, jen obrovský měsíc v úplňku ozařuje krajinu kolem. I krávy pár metrů za mnou lehly... na to, že je jich tam tolik není slyšet ani zašustění. Poslední hodinka... tak jo, pod háček dávám peletu a zkouším, jestli se nesplete něco většího. Ale aktivita ustala, ani na hladině se už nic neděje. Dávám věci do auta a pak vyjdu na most. Krásně tady je. Tahle řeka a liduprázdná krajina... ve svitu měsíce jakoby ponořená do mléka...