Asi pár týdnů zpět mi přistálo v soukromých zprávách, že by nebylo marné se potkat někde na severu Čech... byli bychom tři a zachytali bychom pátek, sobota a neděle. Já měl už naplánovanou dovolenou s rodinou, avšak naštěstí mám rodinku chápavou, která tatínkovo postižení toleruje a tak se to nakonec povedlo nějak skloubit. Lubo mi ještě pomohl vyřídit vše kolem a ve čtvrtek 12.9. jsme spolu byli porpvé na rybách. Den to byl nádherný, ještě docela teplo a řeka vypadala tak vábně... než jsme nachystali nářadíčko, vybíhám podél břehů a zakrmuju tři fleky... jen tak lehce, trochu to provonět. Lubo jde do proudu a nechává svou koncentraci zhmotněnou do oranžové anténky pomalu ubíhat vodou... dneska je k nám řeka štědrá a nachytáme i pěkné rybky, já zdolal šikovnou parmičku a pak vyháknul dva kapříky... jednoho těsně u podběráku, ale neva, nebylo to nic velkého. Lubo se pokouší o ostroretky, které by tam někde měly být, ale asi poodjely někam jinam. Podzim je cítit ve vzduchu a večer se ochlazuje, kolem sedmé to balíme a hajdy domů. 

V pátek se pak konečně setkáváme všichni tři. Je to fajn, že to takhle funguje, člověk sem tam prohodí pár slov na mrku, ale pak tady v reálu se rozběhl úplně jiný pokec. Marťas je vybavený do nepohody na jedničku a tak i když prší, jsme schovaní pod jeho brolíčkem a je fajn. Rybky sice moc nejdou, ale je nám to jedno. Zůstávám až do deseti večer, je dost vítr a tma a neznám to tady, navigaci nemám, ale po cestě domů se ztratím jen jednou. Ulehávám s pocitem lehkosti a zdá se mi o řece a ptácích kolem.

Rodinka má přednost, a tak to v sobotu neklapne, vyrážím jen sám na chvilku za kemp. Je tam takový keř. Už když jsem še kolem poprvé, tak se moje pozornost upnula na malý plácek za ním, kde proud trochu polevoval a o kousek dál se stáčel ke břehu. Po prokrmení jsem tomu dal tři hodinky čas a pak opatrně nahodil. První záběr jsem seknul do prázdna, ale druhý sedí a ryba si bere krásně vlasec a dere se doprostřed řeky. Moc na to netlačím, ale skláním proutek tak, aby mi proud pomohl rybku zatlačit spíš ke mně, což se daři a po pár minutách je v podběráku nádherná parma 68 cenťáků dlouhá... v životě jsem nechytnul větší, moc krásná rybka... tak tohle je opravdu nej.

V neděli dopoledne balíme, argumentuju, že i když si zajedeme, přece jen bychom se měli zastavit za Martinem ještě aspoň na malý pokec. Myslím, že je moc rád, že jsme přijeli, pohostil nás čajem a bonbony a byla sranda. No a pak je tu konec, tak kámo čau. A to je konec i mého rybářského dobrodružství, dále už jen jak je domluveno památky, zámky a zahrady, prostě jak si rodinka přeje. Ale nevadí mi to ani trochu, když tak na některé ty zámky koukám, tak si říkám, že já vlastně zachytal taky královsky. Tak hoši snad zase brzy, byla to paráda.