Tak je to tady.... poslední chytání v tomhle roce a asi i poslední chytání (alespoň na nějaký čas) na téhle řece.  Až je mi tak trochu smutno, protože když se rozhlédnu tady kolem... věru tahle královna přilehlé krajiny a všeho živého v ní... prostě umí chytit za srdce. Ale i k tomu se musí jeden dopracovat... trvá to jen pár let a hotovo. Ona si totiž nikoho jen tak k tělu hned nepustí... na jaro nebo v zimě při oblevě všechny vesnice kolem trnou, jestli i tentokráte pilně budované hráze vydrží. Kdyby stály hned někde u břehů... smetla by je, podemlela a svrhla, posílala by proudem mohutné kmeny, aby je rotříštily a lidem okolo by se dobře nežilo. A tak jí přenechali rozlehlá luka, do kterých se v takových chvílích může rozběhnout a tu destruktivní náturu, která je schována v každém živlu, aspoň trochu oslabit. A vesnice a statky nebo i menší města se raději postavily o notný kus dále. A tak když tady člověk bloumá při břehu a hledá nějakou tu známku rybí přítomnosti, aby zkusil štěstí, tak si uvědomí, jak je tady od všeho daleko. Jen sem tam projde někdo se psem nebo oblohou přehučí letadlo... ale jinak jen ptáci, srnky, sem tam zajíc a dnes jsem po nějaké době zahlídnul lišku... na těhle zelených travnatých lukách její zrzavooranžový kožich doslova prásknul na dálku do oka. Ale většinou je tu člověk sám. Jen on a řeka... celkem jednoduchá zato intenzivní konverzace. Ano ano, skromné úlovky tady na mne za ta léta čekaly, vysněnou rybu jsem tady chytil jen jednou, skoro všechny vycházky byly o tlouštích... sem tam se k tomu připletl úctyhodný cejn, ale převládal a nadále převládá tloušť. I dnes tomu tak bylo, ale víš ty co, moje milovaná řeko? Vůbec mi to nevadí, jsem rád, že jsme se poznali. A jsem rád, že jsi mi dnes v zimě zase ukázala jinou tvář. Tu tvrdou, kdy čtyřnozí nebo okřídlení rybáři bojují každý den o přežití... jen my lidé to máme jinak... chodíme tady okolo, hrajeme si na lovce a pak hajdy do tepla.  Ale ty mě znáš a víš... víš, že jsem rád za každý moment tady u tebe... s úlovkem nebo bez. A jsem rád, že i přesto jaký jsem, i přesto máš tam někde pro mě vždy místo. Tak tedy čau a díkec.