Včera kolem šesté večer mě zavezla má drahá polovička ke kanálu. Mám nataženou achilovku, navíc jsem do toho dostal zánět, tak proto. Vzali jsme ještě pejska a šlo se. Ale ne moc daleko. Tentokrát jsem se rozhodl pro část bez stromů a lesa. Břehy jsou lemované hustým rákosím, do kterého se snadno při troše nepozornosti háček i návazec krásně zamotá. Naházel jsem na místo nějakou kukuřici a hajdy domů. Dnes jsem vstal o půl čtvrté a o hodinu později už seděl u nahozených prutů. Tentoráte mám 2 pruty... není to ono. Chytání s jedním je mi prostě bližší, takže po hodině jeden stahuju. Chytal jsem na kukuřici, boilies, peletu jsem zkoušel a? A nic. 15 cm plotička, to byl celý výsledek. O půl osmé ráno mi šla pára od pusy a byl jsem si jistý, že nohy a hlavně prsty u nohou, už nebudu nikdy cítit. Až vyšlo slunce a trochu jsem pookřál, změnil jsem místo a zkoušel i method. Pozoruju perlínky u břehu a poslouchám ptáky, ale prut mlčí. Co bylo fajn, že jsem na prvním místě viděl několikrát zalovit štiku. Je hájená do 30.04. Tak třeba potom půjdu zkusit štěstí. Cíleně jsem ještě nikdy na štiky nešel, budu se muset teoreticky a taky, co se vybavení tyče, trochu připravit. Troufám si tvrdit, že byla velká, moc velká. Nebo to byl sumec? Ti jsou tady taky, ale já to takhle ze zalovení nepoznám. 

Vydržel jsem asi do oběda. Vidina teplého jídla pomalu ale jistě vítězila nad mým rybářským nadšením a tak jsem to sbalil. I tak bylo fajn, hlavně jednu chvíli jsem seděl na sluníčku a moc si to teplo užíval. A ryby? Možná příště...

Sice jsem hned po příchodu trefil ryby a během chvilky se na břeh podívali dva kapříci (první podseklý, druhý už čistě v koutku), ale vítr mě ničil. Pronikavý a studený, opravdu velmi nepříjemný. Vydržel jsem to tři hodiny, pak jsem to sbalil. Popravdě tentokrát jsem si to neužil. Ryby tady maji smutný život. Kde dřív byly souvislé pásy rákosí, a aspoň tam byly určité klidové zony, jsou teď každých pár metrů vysekané velké místa. V jednom rohu si dokonce nějaký kolega splácal hliněnou plošinu, vedle si pak dal tu práci a vytesal do tvrdého jílu schůdky až do vody. A aby to nebylo málo, tak ze starých větví si vyrobil zábradlí, zřejmě aby nespadl do vody, až bude táhnout na břeh toho mastodonta... To je panečku rybařina v té původní čisté podobě... takhle nějak si představuju komerční stoják. Jako kráter v poli, kolem dokola každých pár metrů dřevěné podlážky, kapři na hod a penize se sypou... Tak tady jsem byl asi naposledy. Je to škoda, z domu to mám asi půl hoinky autem. Ale tady severně od Lipska toho moc není, rybníky, které dávají místním rybářům šanci na násaďáka, těch moc není. A ty, co jsou, jsou těžce zkoušené vody... Měl jsem z toho takovou náladu, že se mi to ani nechtělo zapisovat. Nakonec jsem se rozhoupal. Na začátku sezony jsem si řekl, že zapíšu každou návštěvu u vody, tak tedy každou, i tu neradostnou. Hezké zpestřeni byl panák Hennessy z nové pleskačky, takové milé protivětrné opatření... Zaháknul jsem ještě jednoho kapříka, jezdil a jezdil furt kolem dokola, až se vypnul. Na háčku zůstala jen šupina, schoval jsem si ji na památku.

Film (dokument) o historii jedné firmy, která zaručovala nejlepší kvalitu náčiní pro rybáře všeho druhu přes 130 let.  

Autoři: Andy Heathcote, Heike Bachelier (2008)

Tenhle film jsem našel na ebay za 5 €. Kdo neviděl, určitě doporučuju.

www.youtube.com/watch

Série šesti filmů, hlavní postavy Chris Yates a Bob James, kamera Hugh Miles.

Film první: Childhood Dreams

Film druhý: Redmire Legends

Film třetí: In Search of Salmon

Film čtvrtý: Autumn Glory

Film pátý: Midwinter Madness

Film šestý: Monster Myths

Dohromady asi 300 minut. Je pravda, že dnes si jde na internetu najít a stáhnout skoro všechno. Mám tyhle filmy ale moc moc rád, takže jsem si napsal minulé Vánoce Ježíškovi a ejhle, přání se mi vyplnilo. 

"The secret of success is not how to catch, but how to enjoy."

Říká se do třetice všeho dobrého. Včera mi nebylo úplně nejlíp, raději jsem zůstal doma. I když jsem dnes ráno radostí z postele nevyskočil, přece jen to bylo lepší. Katja má dneska taky volno, takže byla na programu práce na zahradě. Činil jsem se a tak mě pustila na pár hodin k vodě. Už po cestě jsem si uvědomoval, že jsem dost rozrušený. Jak moc ale, jsem se mohl přesvědčit, když jsem se snažil navléct zarážku na vlas pod kukuřici. Trvalo mi to snad věčnost, už jsem myslel, že to tam všechno rozflákám... Taktika stále stejná, nastřílel jsem něco kukuřice k ostrůvku a poslal tam elegantním obloukem i háček s nástrahou. A teď čekám. První nához byl dost doprava a nelíbil se mi, druhý zas moc doleva, taky nic moc. Prodlužuju návazec (proč to nevím, prostě mě to napadlo), vymáchal jsem kukučici v mleté paprice a třetí nához jde rovně přede mě. A sedí, ten se mi zamlouvá. Přemýšlím a vzpomínám na neděli. Když už jsme stáli u auta, šla kolem starší paní s psíkem a dala se s námi do řeči. Jestli prý už berou a tak. Byl jsem upřímný a tak jsem jí řekl, že ano, že jednoho kapra jsem chytnul, ale pustil ho zase zpátky. Paní vypadala poněkud překvapeně, asi se s pouštěním mockrát nesetkala. Ale hezky se rozvykládala, jak na začátku zimy bylo málo vody, slétly se sem volavky z celého okolí. Všichni jsme tady na vesnici mysleli, že je s vodou konec, ten pohled nebyl vůbec pěkný, tolik volavek na jednom místě, to jsem nikdy neviděla. Dřív tady bylo ryb, dokonce sumci tady byli. Je to asi tři roky, co jednoho sumce ulovili. Tehdy jsem tady taky chodila na procházky a říkala si, co to tady tak páchne. Jo jak byl ten sumec veliky? No, měl minimálně 1,5 metru, možná i víc, těžko říct. Ti chlapi z něj totiž vyřezali ty nejlepší kusy masa a zbytek hodili támhle do toho křoví, víte? Ale říká se, že ještě dva sumci by tu měli být. Popřála nám hezkého dne a šla. No, co na to říct, dost smutné. Dost nedůstojný konec tak kapitální ryby... Prý byli sumci i v tom prvním jezře, co vždycky teď přes léto vyschne. Prásk! a zzzzzzz pin jede, je to menší amur, bez nějakého většího boje končí celkem rychle v podběráku. Pouštím ho bez fotky zpět, taky nemusím fotit všecko. Dostřeluji prakem kukuřici, pod háček dávám tři zrnka. Zase je vymáchám v paprice a posílám to tam. Ani ne za 10 minut je na břehu amur číslo dvě. Je o něco větší, má k 70ti cm. Obě ryby seklé v dolním pysku, háček držel suprově. No asi jsem našel pro tuto sezonu favorita. Zaím mi z tohohle háčku nespadla ani jedna ryba. Doufám, že to tak zůstane. Slunce klesá a už tak nehřeje. Oblékám si bundu. Snad teď, když už není tolik světla ještě něco přijde. Bonus. To by nebylo úplně špatné. Nakonec se nic neděje, stáhnul jsem to, vymáchal kuku v perníkovém koření a poslal to na pár posledních minut zase zpátky. Vylézají kámošky myši, rozhodil jsem jim pár pelet, ať ze mě taky něco mají. Slunce stojí už jen pár metrů nad obzorem. Balím. Jak jsem se o tuhle vodu strachoval, tak celkem slušná bilance. Tři docházky a krásné čtyři ryby. Sezona začíná teda moc hezky.