Dopoledne jsem dodělal kuchyni pro mou drahou polovičku v její nové kanceláři a za odměnu jsem si naordinoval rychlý výlet k vodě. Už při práci jsem přemýšlel nad tím, že všechny ty pelety a zbytky boilies, které jsem tam ještě včera večer před odjezdem naházel, by mohly přilákat i něco jiného, než jen cejny... Asi o půl čtvrté jsem byl na místě. Po hodině první záběr, opět bojovný cejn kolem 60ti čísel. Nádherný a zdravý, super zdolávačka. Další dvě hodiny nic. Už jsem byl pevně rozhodnutý, že to zabalím a popojdu kousek proti proudu. Najednou špice ohlá, prut letí málem do vody. Prvních pár sekund nemůžu nic dělat, ryba si bere vlasec a já jenom trnu, aby se nevypnula nebo aby se nepřetrhl návazec (FC 0,22)... teď nejenom, že si furt bere vlasec, ale jede i proti proudu... kuriozní myšlenky se mi honí hlavou... kapr? parma? sumec? Po další minutě už ho vidim. Pomalu ho pumpuju ke mně. Kapr. Krásný lysec. Odhadem 4 kg. Zdravý, vybarvený, prostě nádhera. Je to až zázrak, že takhle malý háček (mám tam dvanáctku, menší už ve výbavě nemám) dokáže udržet takovou sílu. Kapřík leží nehnutě v síťce a trpělivě čeká, než si ho ten magor (tedy já) vyblejskne. Ví, že ho pustím, tak sebou nemele. Tak šup s tebou do vody. Zamával mi ocasem a byl pryč. Zůstal jen adrenalin a zážitek. A vzpomínka: můj úplně první říční kapr. Sedím na břehu, vychutnávám si kafe. Sedím tam velmi velmi spokojen... A pak už nic. Ještě jsem to asi 1 km proti proudu obhlídnul, našel dvě slibná místa. Tentokrát se mi ale klepat kosa nechtěla, balím a o půl deváté jsem doma.