"BB" vlastním jménem Denys Watkins-Pitchford (25.07.1905 - 08.09.1990) byl anglický spisovatel a ilustrátor. Narodil se jako druhé dítě do rodiny duchovního působícího v malé vesnici Lamport v hrabství Northamptonshire. BB se o tomhle koutku Anglie později zmiňuje jako o svém nejzamilovanějším místě. Po absolovování různých škol a ročním studijním pobytu v Paříži pracoval do roku 1947 jako učitel.  Za svůj život napsal přes 60 knih o přírodě a anglickém venkově jak pro dospělé, tak i pro děti. Spoustu z nich i ilustroval, jeho kresby ale najdeme i v knihách od jiných autorů.

Jak příroda někdy dává a někdy bere. Ve svých pamětech na své dětství (A Child Alone, 1978) popisuje, jak vlastně získal k přírodě a životu v ní tak vřelý vztah. Zánět slepého střeva byl tehdy ošemetnou záležitostí a často znamenal i smrt... dnes skoro k neuvěření, ale autor tehdy jako sedmiletý zažíval opravdovou hrůzu ze smrti. Naštěstí vše dobře dopadlo a uzdravil se, zůstaval ovšem stále slabý. Byl proto vzděláván doma a po skončení vyučování měl dost času. Trávil tak volné chvíle v okolním lesíku nebo u potoků a jezírek. Pozoroval tak ptáky, králíky a lišky, lozil po stromech a koukal do hnízd, v zimě ve sněhu četl stopy a tak dále. Začal být přírodou a divokým životem v ní doslova fascinován. Se svými bratry Rogerem a Engelem (pokud nebyli oba někde ve škole) prožívá BB šťastné a dobrodružné dětsví v doprovodu rybářského prutu, síťky na motýly a lehké lovecké pušky. Kniha Brendon Chase (vydáno 1944), ve které líčí příběh třech bratrů žijících přes půl roku v lese, je tak trochu vzpomínáním na některé jejich společné výpravy.

Jako rybář se BB věnoval hlavně lovu kaprů - červen, červenec a srpen ho nezajímalo skoro nic jiného.

" A pak zde máme lovce kaprů, nebo spíše mám na mysli ty, co jsou doslova závislí na lovu kaprů. Jsou to vskutku velmi podivné existence (autor to musi vědět, je totiž také jednou z nich)... Kapr je letní ryba a tak tyhle rybáře vídáváme u vody hlavně přes léto. S nastávajícím podzimem mizí a znovu se objevují až počátkem nového léta. Co dělají nebo kde se nachází celou tu dobu mezi tím, nikdo zcela přesně neví."

Spolu s Richardem Walkerem je také nazýván otcem moderní kaprařiny. Ale BB rybařil už od svých dětských let, není to tedy tak, že by neuznával nic jiného než kapra. Ba naopak, tehdejší rozdělení rybářské společnosti na fajnové rybáře (game fishing - chytali hlavně pstruhy a lososy) a rybařinu "hrubou" (tedy coarse fishing - ti chytali plotice, okouny, tlouště atd.) viděl jako nesmysl. Rád si vyšel na lov pstruhů a zpestřoval si tak jídelníček čerstvou rybou, ale stejně rád si vyšel na lov plotic nebo štiky. Jediné, čemu se vyhýbal, bylo rybaření na moři, to rád neměl.

Byl členem (a jedním ze zakladatelů) slavného CCC (Carp Catchers Club), spolu s takovými rybáři jako byli Richard Walker, Maurice Ingham nebo Pete Thomas. BB byl ve své době expert, měl nejen bohaté zkušenosti, ale i technické znalosti vícera způsobů rybařiny, které se nejen díky členstvi v CCC a jejich oběžným dopisům stále prohlubovaly. 

Jeho další vášní byl lov divokých hus. BB je vlastně zkratka, kterou se označuje velikost broků používaných právě při tomto lovu. Jeho kniha Manka The Sky Gipsy (vydáno 1939) je příběhem jedné divoké husy, popisován co nejrealističtěji od narození v osamělé divočině Špicbergů až do své smrti. Uchvacující čtení, podobné jako E.T. Seton. Ať se stane cokoliv, život trvá dál, ve své drsnosti, ve své jednoduché logice přežití... jen život sám. Bohužel kniha vyšla pouze v angličtině a na čtení je strašně těžká, pokud nevládnete opravdu dobrou znalostí tohoto jazyka, nedoporučuji. 

BB i přes své úspěchy jako autor a ilustrátor neměl zrovna lehký život. Jak už jsem na začátku podotknul, po prodělání zánětu slepého střeva se nikdy úplně nezotavil, jeho zdraví bylo křehké, často churavěl. Jeho starší bratr (Engel Watkins-Pitchford) umírá v pouhých třinácti letech, což BB těžce nesl. I přes tuhle osudovou nepřízeň potkal ženu svých snů a šťastně se oženil. Bohužel jeho jediný syn (Robin) umírá v pouhých osmi letech. Další rána osudu ho stihla v roce 1974. Podle BB byly na vině chemikálie, jejich zahrada totiž sousedila s polem, které v ten den bylo silně stříkáno. Jeho žena se zřejmě těchto jedů nadýchala a na následky umírá. 

BB se přesto vždy dokázal přenést přeze všechny své nemoci a trápení a zůstal obdivuhodným vypravěčem a svědkem dramatů a zázraků přírody, které dokázal s lehkostí a přesností zpracovat do svých knih nebo článků pro různá periodika.