Tak jsem se jel podívat na staré známé místo. No a byli tam. Vyhřívali se na sluníčku, hezky těsně pod hladinou, majestátní ve své délce, několik z nich mohutných a širokých přes hřbet. Voda má takovou lehce brčálovou barvu, tyhle stříbrošedé torpéda jdou na takovémhle pozadí krásně vidět. A jak to teda tady funguje pánové, kde jste celou dobu byli? Hledal jsem vás všude možně, už jsem přemítal i nad tím, jestli se vám něco nestalo nebo přišel nějaký superlovec a všechny vás odnesl do udírny. Ale mám pocit, že je vás snad ještě víc, než minulý rok. Napočítal jsem 13 až 15 ryb (některé se pohybovaly, bylo tudíž trochu těžší si udržet přehled), nádhera je sledovat. Dokonce se mi podařilo sejít dolů k vodě bez toho, abych je vyplašil, snad mi dnes bude přáno. Jednu udici jsem převázal a zkoušel to na chleba z hladiny, na druhý prut klasika peletka. V jednu chvíli byla moje kostka chleba přímo uprostřed hejna, nalevo, napravo, vzadu i vpředu - všude vidím ty klády a ani jedna se nemá k tomu tu plovoucí věc okusit. Malé rybky do toho perou ostošest, ale ty velké se mi jen smějí. Jsou to určitě starší ryby, zřejmě už taky něco zažily a můj naivní pokus okázale ignorují. Vydržel jsem to hodinu, pak už se o mě pokoušel infarkt, byl jsem celou dobu napnutý jako struna. Zpátky u auta jsem něco pojedl, oddychnul si, vzal peletky, které jsem si připravil doma a vrátil se v myšlenkách k původnímu plánu. Na stejném místě prokrmuji pár hrstmi peletek hned za kraj podvodního pásu rostlin, nový nához a teď to tady sepisuju. Na vodě je teď trochu rušněji, sem tam projede loďka a to se amurům nelíbí a mizí. Navíc vítr mění směr, fouká teď z východu, zřejmě odjeli někam po větru. Asi po půl hodině se dělají na zakrmeném místě první bublinky, hmm tak to bylo rychlé. Teď už raději toho psaní nechám, co kdyby...

A bylo mi přáno. Přišel podivný záběr - jen takové napínání vlasce, žádná jízda ani hokejka. Zasekávám, v první chvíli přemýšlím, že asi visím jen v travinách, jenže pak vidím záblesk žlutého těla a napnutý vlasec mění směr. Jsem stejně v rozpacích, co že to vlastně je - táhnu to jak mokrý hadr. Až teprve při pokusu ho podebrat se kapr trochu probírá a párkrát sebou mrskne. Zvedám prut do výšky a navádím ho na koberec rostlin, celé to podeberu zezdola, hotovo. Teda kámo boj nic moc. Je hezkej a když ho se síťkou zvedám, že s ním vylezu nahoru pořídit pár fotek, je jasné, že jsem tenhle rok poprvé pokořil desetikilovou hranici, tadáá. Na fotce je vidět, že má něco s okem, je furt nějaké zapadlé, ale i tak pecka. Tak čau... zase jako omámený plave pryč... že by byl nějaký nemocný? Ještě asi hodinku sedím, kolem druhé jsem doma. 

Místo jsem nechal pár hodin odpočinout a kolem půl desáté večer jsem tam znovu. Na chleba z hladiny to zjevně nemá cenu a po pár pokusech s peletou, kdy se nic neděje, to za chvíli přehazuju s kukuřicí na vlasu. Beng ho, cejn, pak ještě jeden, pak chvili nic... a pak hrčák, ale jaký. Někdo kdysi napsal, že některé záběry jsou jako když vedle vás bouchne bomba a shodí vás z postele, zrovna když si užíváte šlofíka - tak tak nějak jsem si teď připadal. Po náhozu jsem si řekl, že ještě deset minut a balím, a ani nevím, nad čím jsem se zahloubal (nebo to byla jen únava?) a najednou rrrrrrrrrrrrrrrrrrrr, než jsem měl prut v ruce, byla ryba už nějakých dvacet metrů ode mě. Odpor brutální, bere si další metry, jede popři pásu vodních rostlin při břehu doleva ode mě pryč. Zkouším ji zastavit, jde to ztěžka, ale jde to. Míří teď víc do středu kanálu do hloubky, začínám ji přitahovat zpět, odpor slábne a slábne, až rybu úplně bez problémů přitáhnu před sebe a přede mnou se z vody vyloupne kapřík něco kolem pěti kil. Nechá se lehce navést do podběraku a hotovo. Nechápavě kroutím hlavou. To tam byli nejdřív dva nebo co?  Boj teda brutální, umocněn okolní nocí, chvilku měl i kapřík navrch, ale pak mu došla šťáva či co. Zase lysec, tentokrát ho hned pouštím, já fotky v noci neumím. Balím a doma jsem o půlnoci.