Lužický kapr byl šedě zbarvený šupináč s menší hlavou, byl chován hlavně v oblastech saské a pruské Lužnice. Existují ale dochované poznámky o jeho výskytu v Braniborsku a okolí Hamburku. V pozdějším devatenáctém století se na chov LK specializovala tehdy největší kapří farma v Německu - Königswartha (severně od Budyšína). Dokázala vyprodukovat úctyhodných 75 tun ročně a kapříci byli rozváženi převážně do Berlína, Hamburku, Drážďan a Lipska.

Mezi lety 1900 až 1920 došlo k jeho úplnému vytlačení Galicijským kaprem a původní Lužický kapr tak nenávratně mizí. Stalo se tak zřejmě kvůli lepšímu marketingu a propagaci GK. Velmi vyzdvihovaný fakt, že Galicijská linie rostla rychleji, než všechny ostatní tehdejší linie, nemusí být úplně pravdivá. U Lužické linie jsou totiž dochovány zmínky a dokumenty o zhruba stejné rychlosti růstu, takže kdo ví.

Galicijský kapr pochází z oblasti Bielsko-Biala. O jeho vítězné tažení Evropou se zasloužil hlavně Adolf Gasch, když v roce 1880 obdržel za jeho chov na Berlínské Rybářské Výstavě zlatou medaili, tehdy určitě velmi ceněná pomůcka k uzavírání lukrativních obchodů... Rybníky v okolí vesničky Kaniow pak produkovaly hlavně a pouze rychle rostoucí galicijské kapříky, kteří ve svém třetím roce dosahovali až 1,75 kg. Nutno podotknouti, ze dříve trvalo čtyři až pět let, než kapříci dosahovali tržní hmotnosti. Gasch a jeho GK stáhli tuto dobu na tři roky, což znamenalo pro kapří farmy výrazně větší výnos a tudíž i výdělek.

Ještě bych zde rád poznamenal, že je docela možné, že proč se tam a tam pěstovala výhradně ta a ta linie, může být podmíněno i "chutí prostého lidu". Například vzrůstající popularita lysců zapříčinila, že i slavný Josef Šusta zavedl jako ředitel Třeboňského Rybářství jejich větší chov - do roku 1880 zde byli chováni výhradně šupináči. Sám Šusta pak ve své knize Pět století rybničního hospodářství píše o poptávkách na různých místech, tedy např. v Čechách byl stále více poptáván kapr lysec, v Hamburku pak výhradně jen šupináč. Ve Vídni nejdřív dominoval šupináč, aby byl posléze taktéž vytlačen lyscem.

Poznámka: na druhé fotce je jako první Aischgründer, druhý Galizier, třetí Lausitzer a čtvrtý Franconian (další stará linie, která byla chována převážně na severu Bavorska a v Durynsku, prý měl velmi výrazné modré zbarvení...).  Český Třeboňský kapr - Wittingauer - na vyobrazení chybí, i když patří právem do výčtu nejznámějších kapřích linií (nebo dokonce kapřích ras) v Evropě až do konce devatenácteého století. Tyto linie dosahovaly na lokální úrovni samozřejmě povícera variací.

Dnešní nasazení kapříci, které tady v okolí Lipska chytávám, už pocházejí ale výhradně z okolních sádek zde v Sasku. Jednak je to ekonomicky výhodné pro obě strany, navíc se tím zamezuje i případnému přenášení nemocí nebo parazitů. Ale i tak si člověk čas od času nad nějakou tou rybkou podumá, že vypadá nějak jinak... je docela možné, že pár genů starých linií tam stále někde hluboko přetrvává, kdo ví...