Můj vnitřní budík opět zafungoval, něco před půl čtvrtou vstávám. Bude to dlouhý den, ale těším se. Včera večer jsem si četl ještě nějaké rozumy a v hlavě při tom bloumal místy, které znám a vybíral, kam se půjdu posadit. Tony Miles mi k tomu radil: "Nezkoušej nic nového, běž tam, kde jsi už ryby chytnul, i když teče 130 kubíků, budou někde poblíž..." Tak jo Tony. Nástrahu mám vybranou, podle měřících stanic voda moc neklesá, takže je určitě zakalená... sázím tedy na luncheonmeat (oblíbená kombinace česnek a curry).

Problém mého časného ranního vstáváni je, že jsem později unavený a v takovém stavu jsem toho nikdy moc nechytl... jakoby se mé úlovky odvíjely od toho, jakou energií disponuji. Jenže tak nějak cítím, že než vyjde slunce, mohlo by to být moc fajné zahájení, takže jedu. Něco po páté jsem u řeky, všude ještě tma, nade mnou ani mráček a tak se chvíli kochám tou spoustou hvězd... jen ta teplota... je mínus jedna...

A je to tady, první nához tohoto roku... přiznávám, jsem šťastný jak blecha, ještě abych nezmrznul a něco vytáhl, tak to bude všechno moc moc fajn. Naposledy jsem na tomhle místě seděl 30. listopadu minulý rok... ani jsem nevěděl, že je to naposled... Tak tady teď sedím a čučím na tu masu vody, která se valí kolem. Tipuju, že voda je asi o metr nahoře. Jak tohle dopadne. Ale vždyť je to jedno, zima je za námi a teď už to bude jen lepší a lepší. Sedím asi dvě hodinky, pak se jdu projít kousek po proudu. Když se vrátím, netrvá to ani minutu a přichází jízda jako blázen, sekám a... nic... neva. Posílám to zpět a za další hodinku přichází další jízda, ale opět nic. Zkoumám háček, vše vypadá ok... nevím, co je špatně. Teď už sluníčko pěkně hřeje, sedím do jedenácti, pak balím a jedu na průzkum. Projíždím, prolézám a okoukávám řeku celkově dva kilometry po proudu, dvě místa se mi moc líbí, zkouším každé asi půl hodinky, ale nic. Vracím se tedy kolem třetí na flek z rána a netrvá to dlouho a mám na břehu první rybku. Tlouštík hladovej, zabral na kousek toastového chleba. Ještě chvilku sedím, ale pak přejíždím více proti proudu a zkouším chytat v jedné tišině, kterou jsem si taky včera vytipoval... je ale plná trav a furt váznu, až to nakonec trhám. Přejíždím pak až k starým vrbám - tady jsme se v létě koupali, proud je dnes ale naprosto brutální, kde byla dřív tráva a rostly kopřivy, je všechno vydřené až na štěrk. První nához, a hned visím... vzápětí trhám celou montáž... Tak ještě jeden nához... sedím asi pět minut... ťuk ťuk beng a hokejka, hned po záseku jde prut do oblouku až k rukojeti, cítím zaškubnutí a odpor zesílí, jak se rybka dostala do proudu... pfůů, tak to je mazec, prut držím vysoko, aby mě o úlovek nepřipravily nějaké potopené traviny nebo větve... objevuje se huba hubatánská... tloušť, ale krááásnej. Tak takový opravdu potěší. Na břehu pak rychlé foto a čau. Teď už nic víc nepotřebuju. Jen pivko. Ale to až doma. Paráda zahájení.

Tak tedy konečně. Po skoro třech měsících zrušili všechna opatření a já mohl dnes s rodinkou a pesanem aspoň na chvilku vypadnout někam, kde je hezky. Zima pomalu předává žezlo jaru, sluníčko svítilo a teploměr ukazoval 16 stupňů. Sem tam ještě někde trochu sněhu, ale taje to rychle, podle toho taky řeka vypadá - dvojnásobný průtok a voda dost ledová. Procházka se trochu protáhla, takže jsem ani nenahodil. Nevadí, bylo krásně a všem nám to jen prospělo, navíc jsem nechtěl kazit atmošku. Stojáky stále pod ledem, odhaduju tak ještě týden, pak to snad půjde. Všude ptáčků a zpěvu, bobří stezky vyšlapané, ale žádného jsme neviděli. Pokud budu mít v pondělí volno, asi pojedu sám a zkusím přemluvit nějakou první letošní rybku.

Při čtení jedné diskuze an Mrku jsem nejdřív trochu váhal, ale fotky mě zviklaly, proč to tedy nezkusit. Zimní kapr - s tím mám, pravda, málo zkušeností. Ne že by mě to nelákalo nebo tomu nevěřil, ale vetšinou se přes zimu jednoduše věnuju jiným rybám. Bohužel máme už nějaký čas povoleno vyjiždět max. 15 kilometrů od místa bydliště, takže je rozhodnuto.

Připravuju všechno doma v klidu a teple... po nějaké době chytání na řece, kde jsem používal vše jemné a malé, mi hotová montáž i s osmičkou háčkem přijde dost humpolácká, ale přesvědčuju sám sebe, že to tak má být... když to vezme nějaký ten větší, tak ještě budu moc rád, že to takhle mám.

Vybírám místo, kde jsem už nějaké kapříky vytáhnul. Je tma, celkem vítr a začíná poprchávat, máme sedum stupňů a nikde ani noha. Hmm. No to jsem opravdu zvědavý, dávám si limit do osmi večer, pak domů. Abych to nějak nastartoval, hážu pár metrů od břehu čtyři koule nějakého komerčního kaprového krmení. Pod háček kuku z plechovky a šup tam s tím. Sedím a dumám, jestli to má vůbec cenu, tahle voda je dost náladová. Taky už jsem poslouchal různé teorie o tom, jak se ryby stahují víc směrem do města, tam je prý voda teplejší - jak se ochladí, tak je to tady marné... Koukám kolem dokola a říkám si, že je to hovadina. Nevěřím tomu, že by se všechny ryby přesunuly o pět kilometrů dál jenom proto, že je tam voda o stupeň teplejší. 

Dávam si čajík. Zahrčeni, jen krátké trhnutí špičkou prutu... čekám... a znovu, aha, tak to už vstávám a beru prut do ruky... je tam. Nebude to žádný obr, moc se ani nepere a tak končí celkem rychle v podběráku. Takový punťa, ale mám radost. Tak plav, ty loupežníku. Sedím ještě dvě hodinky... nic. Neva, i tak super.

Dnes další pokus. Tloušti mi teď docela jdou a věřím tomu, že tahle řeka je schopna vydat i nějakého toho trofejního. Kolem jedenácté jsem na místě, tentokrát jako minule. Nic nevymýšlím, trochu zakrmit, na háček napařený tousťák, hotovo. Sedím jen chvilku - střídavé napínání a povolovaní vlasce okamžitě sekám. Nejdřív to nevypadá na něco většího, ale jakmile mne rybka zmerčila, začal tanec. Ale přece jen v tenhle čas už není nikde nic, kde by se mohla schovat nebo někam zajet, takže obavy nemám. V čisté vodě vidím ještě poslední výpad a jak si celkem slušný tloušť snaží vyklepat háček z tlamky - naštětstí všechno drží a tak se můžu radovat z pěkného úlovku. Rychle foto, ještě přeměřím (55 cm) a ahoj. No tak rozjezd super. Ovšem za další tři hodiny jsem vystřídal několik míst a prošel si nový úsek řeky ...  a vůbec nic, ani potah... nerozumím tomu...  Vracím se tedy na první flek, ale ani tady se nic neděje. Slunce jasně svítí, jsou tři stupně nad nulou, ještě chvilku sedím, ale pak balím a domů. 

Ve čtvrtek po práci opakuju postup z úterý, vybírám ale jiné místo. Navíc jsem si koupil balení toustového chleba a rozmočeným si zakrmil čtyři fleky, každý asi po deseti metrech od sebe. První a třetí se mi pozdávají nejvíc. Nastražuju napařené pečivo a přemýšlím, jak bude - jsem docela utahaný, ale nějaké dávky optimismu jsem ještě schopen, tak snad. Netrvá to dlouho a špička se pohne, sekám... cítím, jak ryba na konci vlasce opsala rychle esko a je pryč... hmm. Tak začátek nic moc, ale jsou tu a to je hlavní. Tak ještě jednou. Tentokráte ani nedýchám, záběr se opakuje, jsou to fakt jen snad dva cent'áky, nepatrný pohyb... beng! tentokráte zásek sedí, ryba se dere nalevo ode mne do hloubky, dokonce i pin se párkrát protočil... jak já tohle miluju... Rybka ted' vyvíjí stálý tah a chce hlavně někam pryč, ale nedávám jí moc šancí. Za pár vteřin se tak u hladiny objeví tloušt' a docela slušný k tomu. Rychle na podložku, vyháčkovat, foto a změřit... tak zatím můj největší - 56 cm. Už když jsem ho měl v podběráku, věděl jsem, že tohle je fakt kousek, prostě paráda. Pouštím ho o něco dál proti proudu. Odplouvá pomalu, beze spěchu, v čisté vodě ho krásně vidím. Tak tohle se povedlo.

Měním místa a sedím až do noci, než zpoza mraků vyleze měsíc. Je pak takové světlo, že nepotřebuju ani čelovku. Na ryby to ale má asi špatný vliv. At' se snažím sebevíc, přijdou jen nějaké drbance a to je vše. I tak moc moc povedený výlet.