Konečně zase k vodě. Už v sobotu jsem si vyhlédl nový úsek řeky, přichystal nástrahy a dnes ráno ještě všechno překontroloval včetně momentálního průtoku. Voda klesá, venku šest stupňů, takže je to jasné, přímo se nabízí první letošní pokus o velkého tlouště. Ovšem počasí jinak nic moc - prudké poryvy větru a déšť není zrovna to, co bych si na dnešek přál. Ale jedu i tak.

Přístup k vodě se ukázal docela složitý, ale utěšuju se tím, že v tom případě tam, kam mám namířeno, mají ryby relativně klid. Nejdřív beru jen kýblík s toustovým chlebem a jdu se projít. K řece je to hezkých dvacet minut pěšky, ale dnes mi to vyhovuje. Prolézám pak asi třistametrový úsek, zakrmuju si sympatická místečka a pozoruju ptactvo. Zpátky u auta dávám něco k jídlu a kafčo. Mám času habaděj. Pak jdu zpět, tentokráte i s výbavou. První místo je schované pod starými duby. Sedím a čekám na nějaký náznak záběru, ale dnes to bude složité, vítr to dost ztěžuje. Po asi deseti minutách dokrmuju a dávám tomu ještě chvilku, ale nic. Místečko číslo dvě ani nezkouším, nelíbí se mi některé větve nad hlavou, leží tady kolem i pár čerstvě ulomených, tak nač pokoušet štěstěnu. Místečko číslo tři. Tentokrát jde na háček ochucená kůrka. Sedím a přemítám, že pár metrů od břehu více v proudu by to stálo za pokus o parmu... v tom sebou špička cukne a úplně se narovná... bleskově mám ruku na prutu, beng! a následuje hokejka jak vyšitá. Ryba vyrazí po proudu, prut se krásně ohne, pár protočení centrepinu a už je vidět u hladiny slušné tlouštidlo. Ještě zkusí vyrazit přímo ke břehu, ale nikde není nic, kam by se mohl schovat a tak končí za chvilku v podběráku. Parádní ryba, docela těžká, na břehu pak metr ukáže padesát dva čísel, tak ještě pár fotek a čau. Na řadě je tedy další místečko. Jenže sotva si sednu, rozprší se takovým způsobem, že to musím brzy zabalit. Než dojdu k autu, jsem durch. Tak co no, jedu domů, i tak jsem spokojený velice.