Tentokrát se vydávám o pár kilometrů po proudu výš ... jsem z šichty nějakej utahanej, ale zkusím vydržet až do noci, tak uvidíme. Jezdím asi hodinku, ale místa, které jsem si vytipoval na mapě, se mi moc nepozdávají, až teprve směrem skoro u vísky Podelwitz se mi zamlouvají dva fleky. Ty si taky zakrmím a pak asi dvě hodinky brouzdám kolem řeky a hledám další možnosti. Kolem šesté si sedám na první místo a během chvilky mám několik solidních hokejek od menších tlouštíků. Až už je šero, jdu na flek číslo dva, od kterého si slibuju víc - rozmezí hlubší tišiny a celkem rychlého proudu. Dávám tam čtrnáctku peletu a asi za deset minut se pár metrů po proudu hodí ve vlnách ryba, po dalších pár minutách ještě jednou. Přehazuju tedy trochu níž a za chvilku se naviják rozhrčí a prut jde do parádní hokejky. Rybka je v proudu těžká, navíc vjela asi pod nějaké traviny, protože směrem ke mně s ní nedokážu pohnout - naštěstí jsem byl zase jednou při výběru místa prozíravý a můžu sejít pár metrů po proudu. Na tenhle úhel tahu už nemá protivník pádnou odpověď a tak končí brzo v podběráku. Štíhlá protáhlá rybka z proudu... radost. Sice jsem už tajně doufal v něco jiného, ale snad příště. Přesunuju se pak zpět na první flek, ale buší do toho jen malé rybky... nevadí, společnost mi dělají měsíc a hvězdy, které sem tam problesknou skrz košatou korunu staré vrby pod kterou ležím. Něco po jedenácté jsem doma.

Chvilku před šestou už u vody, tentokrát znovu na stejný úsek. Čekám ještě chvilku, než bude víc světla a taky trochu víc tepla... auto ukazuje osm stupňů... brr.... Pak se vydávám na procházku s kbelíkem pelet a zakrmím si tři fleky, které se mi docela pozdávají. Nejlepší z nich je kousíček od auta, tam jsem si stopro jistý, že něco přijde. Pak si sbalím nejnutnější a hurá na procházku - jdu asi o dvěstě metrů dál, než když jsem tu byl minule. Vodou a mokrou trávou se pak vracím směrem po proudu a hledám tišinu nebo překážky ve vodě. Pod háček peletka, trochu zakrmit a uvidíme... a taky že jo, celkem rychle do toho něco drbe, takže rybky tady budou. Asi za dvacet minut krásná hokejka a rybka bojuje jako blázen, takhle mi protočit pin... to od tloušťů neznám. Krásná zdravá ryba, rychle cvak a zpět, ať nám hezky roste dál. Asi o dalších dvacet metrů dál to zkouším ještě jednou - průběh jako přes kopírák, ryba stejně velká, stejně krásná a zdravá, prostě paráda. Sem tam vykoukne slunko, sem tam jemně sprchne, zkouším ještě chvilku, ale nakonec se vracím k autu, znovu zakrmuju první tři fleky a pak si zajedu na snídani. 

Zpět v přírodě nechávám auto stát na kraji lesíka a jdu se nejdřív projít - nic se nemá uspěchat. Pak zpět k vodě, měním celou montáž - předtím jsem si rozmočil nějaké peletky, teď k tomu přisypal trochu krmení a tohle budu ládovat do krmítka, ještě nový návazec a jde se. Tašku a oblečení nechávám nahoře a jen s prutem a podběrákem pomaloučku, tak tiše a klidně, jak to tady jen jde, lezu dolů. Tak - nához sedí... ještě nemám prut ani ve vidličce a už mi ho rybka rve z ruky, ale ouha, záhy se vypíná a já ještě k tomu váznu a celé to trhám... panebože to ne, takhle to poplašit. Co už, rychle nová montáž - to se snadno řekne, ale úplně cítím, jak se celý třepu. Za deset minut znovu nahazuju. Ještě ani nesedím a pin se rozezpívá tou nejkrásnější melodií, co znám... ALE... zásek jde do prázdna, jen velké kolo na hladině pár metrů ode mně dává tušit hezkou rybku... a zase visím... a zase trhám. No to nééééé, to snad není možné... chvilku si rvu vlasy, co jsem to za deb... , ale nakonec se vzchopím a znovu to rychle navážu... sv. Petře slyšíš? Prosím, takhle to přece nemůže skončit... a taky že ne, za dalších deset minut se špička ohne, zásek sedí, nikde neuváznu a po krátkém boji je přede mnou nahoře v trávě krásná třapadesátka... Petrušo jedna, já ti tak děkuju... nádherná ryba, mohutná, prostě radost pohledět. Teď už je mi všechno jedno, jsem doslova ukojen. I tak se vydávám na druhý prokrmený flek, ten je nakonec flop a poslední zakrmený flek vydává jednu menší rybu. O něco později si zase sedám na to první místo, že si budu číst. No, nebudu, evidentně jsou tam furt ryby... první zásek se nepodařil, ale druhý už sedí a znovu celkem slušná rybka na břehu... den superlativ. 

Seberu zbytek energie a jdu se ještě jednou projít a kousek od potopeného stromu z minula dostávám další rybku... to jsem ještě nikdy nezažil, celkem šest ryb... normální je u mě jedna, dvě to už je svátek, šest asi sen... Ještě se rozhoduju pro násaďáka z nedalekého slepého ramena. Sice mi to komplikujou sumečci, ale na jednom fleku pod stromy se dělají bublinky a tak rychlý přesun a přesný nához slaví úspěch. Bitva je to brutální, avon je ohlý snad až k rukojeti, ale nemůžu pustit ani píď... nalevo i napravo jsou ve vodě větve a to by byl konec. Ůplně cítím, jak je skoro všechno nadoraz, ale dobře jsem nakoupil, cajk drží fest a tak se v podběráku ukáže hezký lyseček. Přemýšlím, že bych ho i vzal, ale ne, dnes není nálada na zabíjení, tak plav ty jeden a příště buď chytřejší. Ještě poslední fotka magické scenérie směrem k Püchau, ale teď už fakt domů. Unavený, ale šťastný... dobře se dnes bude spinkat...

Někdy nerozumím sám sobě... na ryby se mi chce, ale vyrážím až kolem desáté dopoledne... a k tomu nevímkolikrát nerozhodnutý kam to vlastně pojedu. Asi stárnu a blbnu.

Nakonec se rozhoduju pro řeku. Za prvé - docela decentní průtok slibuje možnosti prozkoumat nové místečka a za druhé sedět tupě u prutů a čekat na záběr se mi dnes opravdu nechce.

Po příjezdu si zakrmuju jedno místečko na hlubším úseku... prostě jen pár hrstí peletek, nic víc. Pak si sbalím fidlátka a jde se. V mysli mám flek, kde už nějaké rybky mám, od něj se pak zkusím posouvat po proudu dolů. No zarostlo to hezky, chvilku mi trvá najít ten správný průchod, ale nakonec sedím. Ale ne dlouho, první rybka tloušť těsně pod pade. Ok, přesouvám se asi o padesát metrů níž, zakrmuju zase peletkama a sladkou kukuřicí a asi za půl hoďky se špička ohne a je tam. Něco málo přes pade, hmm, zajímavé, to jsem zvědav, kde to dneska skončí. Ale pak se hodinku nic neděje a tak balím a vracím se k autu. Připravím si sváču a odeberu se s vidinou hostiny na flek, co jsem si prokrmil jako první. No, ani jsem nedojedl první krajíček chleba a je tam. Na dně jsou nějaké traviny, cítím jak vlasec o něco drhne. Pak to najednou brnkne, já se leknu, že se ryba vypla, ale naštěstí je to obráceně - povolily traviny, ryba stále na prutu, uf. Moc moc pěkný tloušť, jde vidět, že se tady má dobře. 52. Hmm... znovu nahazuju,dojídám, dávám pivko beng! Je tam. Ale jen chvilku, tentokrát se ryba vypla. Zkoumám háček, no je na čase to převázat, což je vše dílem okamžiku. Zpátky u auta civím chvilku do pomalu protékající vody kolem... kam teď?... nakonec se rozhoduju vrátit se k jednomu velkému stromu ve vodě. A dobře dělám. Na nový forpas dávám dvanáctku peletu a do půl hoďky je tam. Ne tak masivní jako ten minulý, ale 55 mi dělá moc velkou radost. Moc zajímavá ryba. Sedím pak až do dlouho, hejna ptáků přelétávají hned sem, hned tam... do toho labutě, kormoráni a ledňáčci... je mi zima, ale ještě chvilku... až už nakonec musím. Cestou k autu rudý proužek nad celou tou zelení... tak jo, tak dík a zase brzy.

Mám na výběr - rybníčky okolo a k tomu pár hub nebo řeka a vzývání parmí princezny nebo na kanál a pokus o big carp... docela dilema. Ale jelikož bude vedro, rozhoduju se pro první variantu. Něco před desátou na místě, tentokrát mám na mušce asi hektarový rybník hned vedle vesnice. Podle toho, jak jsou břehy pošlapané a kolik je tu vysekaných míst, usuzuju na těžce zkoušenou vodu. No, nejdřív procházka, snad něco zahlédnu a podle toho se pak zařídím.

Kousek od parkoviště nacházím prvních a posledních pár kozáků... takhle to dopadá, když si na ně člověk vezme košík. Minule jsme na ně neměli nic (musel jsem vyprázdnit kýblík od granulí) a našli jsme požehnaně, dneska poskrovnu. Ale kdež pověra nebo málo štěstí, spíš to bude tím, že je v lesíku kolem vody docela sucho. Všechno to šustí a křupe, jak se tam prodírám, navíc se v dlouhých kalhotech potím jako blázen., ale furt lepší než nic. A helemese... kousek od břehu pozoruju dvě kola bublinek... tady jsou... tak honem honem. Zakrmuju peletama od minule, pod háček dvě zrnka a světe div se, během chvilky hrčák jako blázen. Kapřík rejdí pod hladinou a i když je malý, pere se teda festovně. Za dalších deset minut tam mám dalšího, toho ztrácím v travinách u břehu. Zkušeně se do nich zamotal tak, že než se vysleču a jdu s podběrákem k němu, je v tahu. Pak asi něco podsekávám, vypnulo se to na půl cesty a pak během půl hodinky vytahuju další tři úplně stejné násaďáčky. Dávám pod háček něco většího, to se jim nelíbí a tak to po necelé hodince balím. Ještě se projedu autem k řece, ale není se tu kde schovat a kolabovat na slunku se mi dnes fakt nechce. Něco po čtvrté jsem doma, moc fajn to bylo.

Už včera večer jsem připravil plán na neděli: probudit se, snídaně, pak nejdřív do lesa nasbírat hezké houby a pak k řece zaháknout ponorku, následuje fotodokumentace spokojeného lovce a hajdy domů - celkem jednoduchý a efektivně promyšlený plán.

Trošku se v neděli ráno odchylujeme od časové osy a chvíli nám to trvá, než se vymotáme z města, ale co, máme celý den čas. V lese jsme kolem půl dvanácté a světe div se, dlouho nic nenacházíme, až se to nakonec zlomí a najdeme fakt krásné hříbky, kováře, kozáky a křemenáče... paráda. První bod tedy splněn na sto procent. Přejezd k řece a velké očekávání mírní fakt brutal sluníčko, ale i tak si zakrmuju flek na jednom slibném úseku. Pobral jsem inspiraci z jednoho videa a tak si přes noc předmočil nějaké peletky s trochou nějaké té esence. Po zakrmení přichází do půl hodinky první záběr a je z toho menší tlouštidlo - hezky vybarvený, navíc mám radost, že to tak dobře zafungovalo. Bohužel furt proplouvají kolem vodáci - no jo no je neděle... na tohle jsem zapomněl. Rybkám se to asi moc nelíbí, nějaké drbance jdou na špičce vidět, ale míň a míň, taky to musím někdy stahovat, aby mi to ti milí podnapilí neurazili... až se nakonec rozhodneme pro návrat domů. Nevadí, spokojenost veliká, fakt povedený den a o ponorce si nechám dnes v noci zdát.