Abych řekl pravdu, nikdy jsem na víc než na jednu noc na ryby nejel. Ale kontaktoval mě internetový kámoš Marťas, prý jestli nedáme spolu čtyři dny u řeky. Sice jsme se nikdy neviděli, ale intuice mi říkala, že určitě a tak jsem do toho šel. V sobotu 27.07. jsem vyrazil a kolem šesté večer už jsme rozkládali ležení na šikovné kamenité plážičce. Tady jsme zůstali celou dobu, jen sem tam podnikli výlet pár desítek metrů po proudu. 

S sebou jsem měl pelety různých velikostí a asi pět kilo vařeného konopí s trochou řepky, k tomu čistou hlavu a pragmatický přístup a ještě pořádnou porci dobré nálady - no to by bylo, aby nebylo. A taky že bylo. První večer jsem pochytal nějaké cejnky a tlouštíky, druhý den jsem začal už za svítání a povedl se malý sumec a první parmičky. Pak začalo pařit slunko a to se rybkám asi moc nelíbilo a aktivita trochu ustala.

Marťas jel vytrvale boilies na jeden prut a druhý prut pak střídal s feederem. Dařilo se mu a nachytal pěkné tlouště i parmy a dva malé sumíky. Sice jsme chytali dost a intenzivně, ale i tak vládla pohodička a kecalo se o všem možném. První den tak utekl doslova jako voda a šli jsme spát brzo, ovšem druhá noc nás trochu zaskočila. Ochladilo se takovým způsobem, že někdy kolem druhé ráno jsem byl nucen na sebe navléct doslova všechno, co jsem měl s sebou... ráno jsme to odhadli tak na dvanáct stupňů. Nu co už, aspoň jsme nezaháleli a začali hned chytat. Tenhle den jsem měl v plánu vyzkoušet trochu tradiční metody a tak jsem několikrát odešel pár metrů po proudu a rozkrmoval hodně konopím. Celá procedůra trvala několik hodin... rybám se má dát čas. Marťas pak chytal na feeder trochu šikmo ode mě a já po proudu. Moc se to nepodařilo, i když to byl super flek, který fakt smrděl rybama, já vytáhnul jen dva tlouštíky a parťák nic.... Tak tedy přesun do základního tábora a tradice jde stranou. Do krmítka láduju namočené pelety a pod háček halibutky... neskutečná chytačka, celkově několik parmiček a tloušťů, dokonce i jeden kapřík se podíval na břeh... toho jsme pozvali, aby se podíval i do kuchyně. Ještě i pozdě večer to stále bere, opravdu sen. Martin chytá jako démon, úplně se do toho dostal, obsluhuje dva pruty, furt se něco děje. Obdivuju jeho přesnost náhozů i když nemá zaklipováno, fakt borec. 

A je tady po opět zimomřivé noci poslední ráno, domlouváme se, že kolem deváté nejpozdějc vyrazíme, musím ještě za rodinou. A tak znovu nahazujeme a světe div se, než to všechno sbalíme, tak se pochytají znovu hezké rybky. 

Musím říct, že něco takového jsem si vůbec nepředstavoval, možná jsem měl i strach si před výpravou vůbec něco představovat. Jak dlouho mi trvalo, než jsem si tady v okolí Lipska šáhnul na parmu?... 3 roky minimálně... a tady jsem jich chytnul za necelé čtyři dny osum. A k tomu spousty dalších krásných rybek, i ten malý sumík moc potěšil. K tomu krásná řeka a v noci nebe plné hvězd, suprový parťák... byl to snad sen? Přeju všem, aby zažívali i oni podobné momenty.