Pokud by si někdo někdy položil otázku, kdo asi vůbec ovlivnil rybaření v celé jeho historii nejvíce, je (a zřejmě i nadále bude) Richard Walker pravděpodobně velmi vážným kandidátem.

Richard Stuart Walker se narodil 29.05.1918 v Hitchin v hrabství Hertfordshire. Tatínek byl profesionální voják a tak pracoval všude možně, takže se moc neviděli. RW byl vychováván hlavně maminkou, ta ho naučila i výborně střílet. Po nedokončených studiích (přerušeny kvůli druhé světové válce) nastupuje RW jako inženýr a konstruktér u Lloyds (vyráběly stroje na sečení trávy), zde byl pak zaměstnán prakticky celý svůj život. 

Po válce se oženil a s první ženou Ruth měl 3 syny. Přestěhovali se do domu na 11 Bearton Avenue, Hitchin - známá adresa pro nespočet rybářů, kteří právě sem posílali své dopisy, ve kterých popisovali své nesnáze, úspěchy nebo podněty k zamyšlení. Zde je nutno podotknouti, ze RW se snažil na každý dopis odpovědět. Buď svépomocí, později, když se stával stále slavnějším a dopisů přibývalo, mu pomáhala jeho žena nebo i jeho sekretářka. A to tak, že RW diktoval a ony zapisovaly. Nikdo to nikdy nespočítal, ale dopisů muselo být tisíce... Dům měl zahradu a na zahradě byl malý domek, který se vlastně stal laboratoří, jakousi tvůrčí dílnou pro zlepšování a vyvíjení rybářských potřeb všeho druhu. 

RW napsal asi kolem dvaceti knih o chytání kaprů a jiných ryb, muškaření a vázání mušek a jednu jak si vyrobit vlastnoručně štípaný bambusový prut. Záběr měl opravdu široký a je potvrzeno, že byl i velmi sečtělý, často bádal ve starší rybářské literatuře. Byl i pravidelným dopisovatelem několika rybářských periodik, zřejmě nejdéle psal pro Angling Times - téměř 30 let a na 2000 článků. Některé jeho knihy jsou vlastně jakousi vybranou sbírkou těchto článků.

Myslím si, že velká část rybářské populace ho zná nejen jako publicistu a autora, ale hlavně jako držitele anglického rekordu úlovku kapra na udici (13.09.1952 - Redmire Pool). Tehdy úspěšně zdolal kapra o váze 44 lb (něco přes 18 kg). Na tu dobu to byl úlovek z jiného světa. Ještě před válkou se tradovalo, že ulovit kapra je skoro nemožné a většina z úlovků byla považována za náhodu. Najednou je rybářský svět doslova šokován touto kolosální rybou. Na to jaký kapitální a až skoro zázračný úlovek to vlastně byl, ukazuje i doba, po kterou nebyl tento rekord překonán: 28 let! Až teprve 1980 Chris Yates chytil kapra vážicího 51 1/2 liber, tedy něco přes 23 kg, shodou okolností taktéž na jezeru Redmire a shodou okolností na štípaný bambusový prut vyroben samotným RW.

K uchováváni kapitálních úlovků sloužila stále hlavně preparace. Dokonce i RW byl v dřívějších letech přesvědčen, že zabít velkou rybu je v pořádku, protože její místo zaujme jiná a doroste pak do stejné nebo i větší velikosti. Ale toho dne, kdy před ním ležel tento obr, si zřejmě uvědomil, že takové velikosti hned tak nějaká ryba nedosáhne. Jako zručný fotograf pořídil dostatečné množství fotek a pak se domluvil s londýnskou ZOO, že ryba se přesune právě tam. Myšlenka rybu nezabít, pouze fotograficky zdokumentovat a znovu pustit, nalézala s postupem času u rybářské veřejnosti stále větší a větší odezvu, až se dneska někdy člověk diví - fotí se skoro každá čudla.

Rybářský život RW by se dal rozdělit na několik etap. Jestli si dobře vzpomínám, tak úplně první byl na řadě okoun. Tato ryba prostě nějakým způsobem RW učarovala a podařilo se mu ulovit jedince až ke 2 kg. Druhá ryba byl tloušť. Průběh to mělo velmi podobný, zajímaly ho ryby hlavně od 2,5 kg nahoru. A pak přišlo období kapra, s ním i rekordní úlovek. Po něm následuje období muškařiny a u té setrvává až do konce svého života. 

První kapry lovil RW už před válkou (od roku 1934) a zřejmě i úspěšně, v jednom svém článku popisuje například lov z hladiny na velkou kostku chleba máčenou v medu. Bohužel, jak se stává úspěšnějším, zjišťuje, že na velké ryby nestačí. Je to dáno i tím, že na tehdejším trhu prostě specializované vybavení pro lov kaprů ještě neexistovalo. RW tehdy zhotovuje prototyp MK I, prut ze štípaného bambusu určený výhradně k chytání kaprů. Brzy následují vylepšené modely MK II a MK III. Finálni MK IV je dvoudílný třímetrový prut s parabolickou akcí kolem 1,5lb TC. Sám RW jich vyrobil údajně kolem stovky. Jeho vlastnoručně dělané pruty mají dnes velkou sběratelskou hodnotu a pokud se dochovaly, vlastní je především další osobnosti anglického rybaření, například Chris Ball, Kevin Clifford, Len Arbery, Chris Yates etc. Knowhow výroby pak předává firmě B.James Ealing, která je vyrábí ve velkém. MK IV se tak v příštích několika letech stává asi nejprodávanějším rybářským prutem vůbec. Jen firma B.James Ealing vyrobila v letech mezi 1952 a 1960 kolem 15 000 kusů. Řada slavných firem (Chapman, Hardy, Fosters, Millwards...) přicházejí s vlastními modely, velká část z nich je však věrnou nebo jen lehce upravenou kopií MK IV. Vyrábí se i dnes, je možno objednat třeba u Edward Barder, Paul Cook nebo Chapmans, jen stojí dost peněz.

Počátkem padesátých let zakládá RW s dalšími dvěma přáteli Carp Catchers Club. Postupně se počet členů rozroste asi na 15. Pomocí oběžných dopisů se vyřizovaly jak interní záležitosti, tak i problémy, nápady nebo novinky spjaté s chytáním kaprů. Většinou se pozornost upínala na objevováni nových vod s kapří populací. Tak se vlastně dostal do hledáčku i Redmire Pool (tehdy jeste Bernitham). Redmire byl v osobním vlastnictví a bylo nutné požádat oficiální cestou o povolení k rybaření. To bylo i CCC uděleno, veškeré výdaje byly rovnoměrně rozděleny mezi všechny členy. Jak lehce tehdy mohl ovšem CCC o licenci přijít dokládá výňatek z jednoho oběžného dopisu:

"S lítostí vám musím sdělit, že byly u Bernithamu nalezeny odpadky jako láhve, papír a plechovky. Tohle je velmi špatná věc. Vím, kdo je za tohle zodpovědný, a jestli se to stane ještě jednou, požádám pana McLeana (vlastník jezera), aby dotyčnému znemožnil další pobyt u vody. Není mi při tom úplně dobře, sahat až k takovým opatřením, ale bylo by ještě horší, kdybychom přístup k vodě ztratili všichni jenom kvůli tomu, že si někteří z nás po sobě neumí uklidit!"

Sám osobně nejsem úplně pro privatizaci všech vod, i když je pravda, že soukromé vody si tohle hlídají, což je určitě dobře.

Hledání přihodných nových vod se stalo opravdu důležité. Určitě jim v tom pomohl i Donald Leney, který si vedl deníky, kam všude byli jím importovaní kapři z jedné holandské farmy vysazeni. Tenhle pán například vysadil i kapry do Redmire. V oběžných dopisech se pak jednotliví členové zabývají technikou chytání, jaké rybářské náčiní a nástrahy používat apod. Ve své době to byl velmi pokročilý přístup, jen aby se dobrali vytouženého úlovku, převzali skoro až vědecké metody. CCC bychom mohli právem pokládat  za první Specimen Group. Pozdější skupiny specializovaných rybářů totiž postupovali velmi podobně. Někteří za to RW spílají. Nelíbilo se jim, jak změnil tvář rybařiny a byli přesvedčeni, že právě on nese vinu na tom, jak to dnes u některých vod vypadá.

RW byl opravdu velmi podnikavý. Už od roku 1949 se zaobíral myšlenkou signalizace záběru v noci. 1952 pak prezentuje myšlenku elektrického indikátoru záběru v rybářských periodikách, za což sklidil nemalou kritiku, vyjímkou nebyly ani názory, že něco takového už nemá s rybařinou nic společného. RW však pilně pracuje dál. Není jediný, 1954 přicházejí na trh postupně Buzz-Light Bite Detector, poté Prematic a nakonec od RW jeho The Heron, který se stává během chvíle naprostou jedničkou na trhu a to na docela dlouho. Až počátkem 70. let přichází Delkim, který je technicky i konstrukčně velmi podobný, ale jeho velkou výhodou je uložení baterií přímo v těle a ne odděleně jako tomu bylo u The Heron.

Měl také nemalý podíl na vývoji uhlíkových prutů. Tenhle materiál se mu dostal do rukou už ve válce (pracoval na vývoji radarů). Později sice sledoval a podporoval vývoj laminátových prutů, ale setkání se zástupcem firmy Hardy oživilo vzpomínku na válečná léta a brzy se rozběhly první experimenty. První pruty byly velmi neohebné, při jejich výrobě se totiž používaly trny, které byly původně určeny pro výrobu laminátových prutů. Nechaly se tedy vyrobit trny určeny jen pro uhlík a v roce 1974-75 uvádí firma Hardy na trh první uhlíkový prut Hardy Graphite. Nový materiál se osvědčil a tak drtivá většina nových modelů je zhruba od roku 1980 z uhlíku. 

I typický kaprový podběrák trojůhelníkového tvaru je také z jeho hlavy. Je to znovu jen reakce na tehdejší nabídku trhu. Podběráky, do kterých by pasovali velcí kapři prostě nebyly. Fakt, že transport s něčím tak velkým, by pro spoustu rybářů představoval problém, navrhl jej tedy skládací. Jeho zjednodušené verze dnes nejdeme ve výbavě asi každého kapraře.

Jak je vidět, RW byl zaslouženě velmi uznávaná a respektovaná osobnost. Nejen pro své úlovky, ale i pro neustálou potřebu vyvíjet nové a zlepšovat staré. Jaký však byl jako člověk? Na tuhle otázku odpovědělo spousta lidí, co ho osobně znali, různě. Velkorysost, přátelství a vtipnost jsou ovšem vlastnosti, na které vzpomínal skoro každý. RW také velmi zdůrazňoval, že chytání ryb je třeba si užít. Sám vyjížděl velmi poskrovnu, nejraději měl kolem sebe dobrou partu. V přírodě strávili víkend, chytaly se ryby, vařilo se, uměl hrát na kytaru, takže se i zpívalo. Je tedy vidět, že i při snaze ulovit TU rybu zůstával uvolněný, dokázal si udělat legraci sám ze sebe a nebrat ani tu rybařinu tak vážně. Nikdy nedělil mezi rybáři, i k němu jako živoucí legendě mohl kdokoliv přijít nebo mu se svým trápením napsat dopis a RW se snažil pomoci, jak nejlépe uměl. Nebyl neomylný, ale pokud viděl, že se opravdu zmýlil, nebral to jako prohru, naopak - byla to pro něj motivace se danou problematikou zabývat ještě hlouběji. 

RW byl velmi náruživým kuřákem, což bohužel nezůstalo bez následků a v roce 1985 po dlouhém boji s rakovinou umírá.