Neměl jsem ani čas si včera někam zajet zakrmit, takže jsem se rozhodl pro tuhle mini pískovnu, kde jsem už letos nějaké násaďáky chytnul. Kolem druhé odpoledne jsem si namíchal krmeni, udělal pořádek v brašně, navázal to všechno nanovo s ostrým háčkem, dal pak v rodinném kruhu ještě kafčo a jelo se. Vítr foukal z východu a z téhle strany, jak je aktuálně ve zprávách vidět, ještě nic dobrého nepřišlo. Jenže já mám absťák, posledních pár dnů jsem doslova hypnotizoval swingery v různých YT filmech a jsem tady, protože chci jízdu. Krmení mám asi kolem litru, je docela hrubé, k tomu jsem přidal zbytek plechovky, tak do toho. Zakrmuju si dvě místa, jedno přímo proti větru, který sem žene vlny na takovou loužičku věru nemalé. Druhé pak trochu bokem... to kdyby chtěly rybky raději klid. Pak se vydávám na protější stranu na pokec s rybářským párečkem asi tak starým jako já. Vyklube se z toho velmi příjemná půlhodinka a se i zasmějeme. No a pak dávám každému fleku půl hodinky, mezitím zakrmuju ještě jeden, ale nic se neděje. Až o dvě hodinky později se na místečku číslo jedna kroužek přilepí k prutu a rrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr je to tam. Po záseku milý kapřik proletí po hladině dobré tři metry a i když vidím, že to není žádný obr, rve se všechna čest. Ale tentokrát jsem nechal avon doma a chytám s proutkem, který už vytáhl jiné rybky, takže to všechno trvá jen pár sekund a milý kapřík si může zapózovat do objektivu. Tak teda dík, mise splněna, vracím se spokojen domů.

Na dnešek jsem to měl všechno hezky naplánované: vyspat se dorůžova, pořádně posnídat a pak si udělat fajn den u řeky. Všechno klaplo a kolem půl jedné jsem na místě - stále ten stejný úsek. Zakrmuju si tři místečka, kde už jsem na každém nějakou tu rybku vytáhl a pak jdu asi sto metrů po proudu ke starým vrbám. Vybírám další tři místečka a tak trochu váhám, přijde mi, že tohle jsou spíš fleky na parmy, ale uvidíme. Pak jdu zpět k autu a něco rychle zblajznu, dám kafčo a hurá na ně. Sem tam vyleze slunko, ptáčci zpívají ostošest, dokonce pod starým dubem lezou už sněženky a o kousek dál první kočičky... jen ten vítr, dnes to nebude jednoduché. První flek vůbec nic, ani ho dál nezakrmuju, přelézat tady po padlých kmenech s prutem v jedné ruce a podběrákem v druhé taky není úplně bez rizika, takže jdu raději dál. Dávám tam zase ochucenou kůrčičku a světe div se, krásný záběr, ale sekám do prázdna. Rychle znovu nahazuju, ale nic, navíc to všechno trhám. Využívám toho a dávám tam návazec se šestkou háčkem... takový hák nepoužívám ani při kaprařině, ale ty kůrky jsou přece jen větší sousta, takže proč ne. Ale po dalších dvaceti minutách to balím. Než se pohnu dál, ještě decentně přikrmím, sem se určitě vrátím. A pak známé místečko - řeka tady má určitě padesát metrů na šířku a já to opatrně hážu ani ne půl metru od břehu k větvím ve vodě. Po pár minutách se špička jemně přihne, ještě okamžik a ryba doslova posune prut ve vidličce, ani netřeba sekat. Drží se dole, pak vyrazí do proudu, ale nedávám jí ani cenťák vlasce. Vyhoupne ji to k hladině a objevuje se bílá huba pěkného tlouště, no panečku tak první. Pár fotek, metr ukáže poctivých 48 a šup s ním zpět. Paráda, fakt hezká ryba. Sleduju, jak si to pomalu razí proti mírnému proudu těsně u břehu. Jdu s ním ještě pár kroků, než to hladinové véčko úplně zmizí a milý tlouštík se odporoučel z mého dohledu někam do větší hloubky. Pak jdu k vrbám, ale ať se snažím sebevíc, nemám ani potah. Takže zase zpět k autu. Čekám, až je úplná tma a pak ještě zkusím na chvilku flek číslo dvě a tři. Ale nic. Jen hodně nepříjemný vítr a tak to kolem půl sedmé balím a hajdy domů. Stejně to bylo fajn a pojedu zase.

A zase je tu jeden den volna, tak by byla škoda někam nevyjet. Tentokráte volím hned první vesnici za větším městem a dokonce najdu i šikovné parkování. Všude zpívají ptáčci, je šest stupňů a člověk má pocit, jako by jaro viselo ve vzduchu. No to bylo, aby se něco nepovedlo. Beru kýblík s toustovým chlebem a vařeným konopím a jdu omrknout řeku. Ta je docela zvedlá a trošku zakalená, ale celkem rychle se rozhoduju pro šest fleků a decentně si je zakrmím. Pak se loudám k autu, proběhne kafíčko, něco na zub a pivečko. Řeknu vám, mám bezva pocit, bezva náladu... i kdybych dnes nic nechytil, bude mi to jedno. Pak si připravím raději nový návazec z dvacítky s větším háčkem (osmička). Na dvou místech je dost větví ve vodě, jestli tam dostanu záběr, bude to jak říkají angláni "hit and hold". 

A teď tady sedím a padá na mě únava. Hmm, šlofíček by bodnul, tak si to naplánuju, že teď zachytám dvě hoďky a pak si zdřímnu v autě. Špička se nepatrně pohla, tak helemese, snad jsou rybky při chuti. Beng! a je tam. Hned pod nohama směřuje do vody kmen staré vrby a tam, kam jsem nahodil, je to jen metr k větvím už sousedního stromu, takže zaberu, co ta dá. Rybka je hned u hladiny, snaží se vyrazit ke spásným větvím po proudu, ale nedávám jí ani centimetr. Přitáhnu, prut držím stále hodně vysoko... teď zas zmerčila ten kmen a chce pod něj, ale už je pozdě, držím ji nakrátko a jediné, kam se dostane, je múj podběrák. Uf, celé to trvalo pár vteřin, ale adrenalin teda dobrý. Hezká rybka, metr ukazuje 48 cm, paráda. 

Druhý a třetí flek jsou nějaké hluché, tak se přesunuju k tišině těsně u břehu za starým dubem. Pár sekund po nahození průvěs, sekám, ale nic. Hned nahazuju na stejné místo, beng! krásná hokejka, ale zase nic... kontroluju háček... všechno dobrý... dám trochu menší kůrku a šup tam s tím. Nepatrné přihnutí špičky okamžitě sekám... je tam. Tenhle se drží hezky u dna. Teprve až pozná, že jsem silnější, podnikne výpad do největšího proudu... proutek se hned ohne do velkolepého oblouku. Slézám k vodě, ještě jeden výpad a je můj. Hmm, moc pěkná rybka, metr ukazuje přesně 50cm, paráda.

Další místo vynechávám a jdu rovnou na flek, kde jsem byl úspěšný minulou výpravu. Tentokrát dávám tak velkou kůrku, že musím přicvaknout brok, aby všechno sedělo jak má. Nához taky sedí a já si taky sednu. Ale se záběrem moc nepočítám, minule nebyl takový průtok a tam, kde to teď leží, se nedělaly takové víry. Tohle nevypadá dobře. Ale světe div se, asi za deset minut se špička krásně přihne a je tam další rybka. Po krátkém boji mám na břehu tentokrát 49 cm... krása, lepší už to být nemůže. Ale jede se domů. Měl jsem mít zítra dopoledne volno, ale padlo to. Tím pádem padá i můj plán fleky znovu zakrmit, zdřímnout si v autě a pokusit štěstěnu, až bude úplná tma. Tak třeba zase jindy. I tak jedna z mých nejlepších zimních vycházek.

Konečně zase k vodě. Už v sobotu jsem si vyhlédl nový úsek řeky, přichystal nástrahy a dnes ráno ještě všechno překontroloval včetně momentálního průtoku. Voda klesá, venku šest stupňů, takže je to jasné, přímo se nabízí první letošní pokus o velkého tlouště. Ovšem počasí jinak nic moc - prudké poryvy větru a déšť není zrovna to, co bych si na dnešek přál. Ale jedu i tak.

Přístup k vodě se ukázal docela složitý, ale utěšuju se tím, že v tom případě tam, kam mám namířeno, mají ryby relativně klid. Nejdřív beru jen kýblík s toustovým chlebem a jdu se projít. K řece je to hezkých dvacet minut pěšky, ale dnes mi to vyhovuje. Prolézám pak asi třistametrový úsek, zakrmuju si sympatická místečka a pozoruju ptactvo. Zpátky u auta dávám něco k jídlu a kafčo. Mám času habaděj. Pak jdu zpět, tentokráte i s výbavou. První místo je schované pod starými duby. Sedím a čekám na nějaký náznak záběru, ale dnes to bude složité, vítr to dost ztěžuje. Po asi deseti minutách dokrmuju a dávám tomu ještě chvilku, ale nic. Místečko číslo dvě ani nezkouším, nelíbí se mi některé větve nad hlavou, leží tady kolem i pár čerstvě ulomených, tak nač pokoušet štěstěnu. Místečko číslo tři. Tentokrát jde na háček ochucená kůrka. Sedím a přemítám, že pár metrů od břehu více v proudu by to stálo za pokus o parmu... v tom sebou špička cukne a úplně se narovná... bleskově mám ruku na prutu, beng! a následuje hokejka jak vyšitá. Ryba vyrazí po proudu, prut se krásně ohne, pár protočení centrepinu a už je vidět u hladiny slušné tlouštidlo. Ještě zkusí vyrazit přímo ke břehu, ale nikde není nic, kam by se mohl schovat a tak končí za chvilku v podběráku. Parádní ryba, docela těžká, na břehu pak metr ukáže padesát dva čísel, tak ještě pár fotek a čau. Na řadě je tedy další místečko. Jenže sotva si sednu, rozprší se takovým způsobem, že to musím brzy zabalit. Než dojdu k autu, jsem durch. Tak co no, jedu domů, i tak jsem spokojený velice. 

Hned včera jsem zajel pro nový lístek a povolenku a pak se stavil na malé pískovně nedaleko kanálu. Minulý rok jsem tady už v březnu lapil nějaké kapříky, a protože se nám udělalo na leden krásně teplo, byla by chyba to nezkusit. Foukal hodně vítr, ale sem tam vylezlo slunko a bylo fajn. Rybku jsem nechytl, ale než jsem to sbalil, zakrmil jsem si jeden hezký koutek s tím, že se sem brzy ráno vrátím. A tak jsem tedy kolem jedenácté (... prej brzo ráno) na místě, pod háček jedno zrnko a je to tam. Netrvá to ani pět minut, kroužek se přilepí k prutu, pin jemně zavrčí a už mám na prutě první rybku v tomto roce. Je to určitě kapřík a cpe se hned dprava, pak zase doleva. Jezdí a hledá, kam by se schoval, ale i s tenkým návazcem to netrvá dlouho a můžu si ho cvaknout. Krásnej. Tak tedy konečně. Takovou dobu bez rybky, až teď se na mě zase usmálo štěstí. Chvilku uvažuju, že to v té euforii rovnou zabalím, ale pak si říkám, že počkám ještě na jednoho. No a za půl hodinky kroužek poskočí a pak pomalu stoupá, to už mám prut v ruce a po záseku se u hladiny objeví podobný kapřík, jen tentokrát lysec. Tenhle volí jinou strategii - zajede zpátky ke dnu a tam se drží, co to jde. Proutek je krásně ohlý, ale odpor pomalu slábne, tak párkrát zapumpuju a už si loknul vzduchu. Následuje ještě poslední výpad a pak už je v podběráku. Pár fotek a čau, dík za ty hezké chvilky. Zahájená tedy na jedničku. Doma pivko a jsem moc moc spokojený.