Sluníčko krásně hřálo, teplota se vyšplhala dokonce na 16 stupňů, tak by byl hřích zůstat doma. Kolem sedmé večer jsem na místě. Trochu fouká, ale jsem pro. Když je klid, nikdy to tady moc nebralo. Strategie stejná jako minule, trochu zakrmit a šup tam s tím. I když je tak hezky, nikde ani noha, docela překvapení. Mám s sebou něco ke čtení i muziku, ale ne. Prostě se mi chce jen tak sedět a pozorovat vše kolem. Pocit, že dneska to bude stát za to, stále sílí. Jsem si víc než jistý, že by mohlo přijít konečně něco většího.

Kolem deváté si dávám tekutou podporu z Plzně. Vítr se utišil a jde dobře vidět, jak perlíni sbírají z hladiny. Sem tam se špička prutu pohne, ale to bude spíše tím, jak se něco menšího otře při břehu o vlasec. Kolem desáté začíná má jistota pomaličku vyprchávat a přemýšlim nad plánem B, tedy sbalit to a přesunout se na nedaleký písák. Dávám tomu ještě hodinku, ale nic se neděje, takže je rozhodnuto. Snad tam něco lapnu. I tak je mi fajn. Někdy se mi to nedaří a i během chytání mi spousta myšlenek a různých věcí víří hlavou dál, ale tentokrát jsem opravdu vypnul a cítím v sobě takové spokojené prázdno.

Nová voda, nové štěstí. Zakrmuju nejdřív dvě místa, usazuju se na jednom z nich a poslouchám velmi krásný a hlasitý zpěv obyčejného kosa. Teda to je koncert. Vydržel to celé tři hodiny, než jsem to opět bez záběru zabalil a odjel. Jsou dvě ráno. Po cestě domů si říkám, že sedm hodin bez záběru taky nedokáže hned tak někdo... No, jsou prostě dny, kdy mi voda a ryby dávají okázale najevo, že toho o nich stále moc nevím. Holt i takové dny k rybařině patří. Ale než zaparkuju, už spřádám plány napříště.  

No konečně. Stále se mi nedařilo dostat se k vodě (anebo mi nebylo dobře, anebo povinnosti), až přišel pátek večer a já jedu. Plánuju, že bych zůstal přes noc, takže jsem tentokrát přibalil i spacák. Jelikož je tahle voda hlubší a zřejmě ještě velmi studená, raději jsem si kukuřici do krmení rozemlel a chytat budu na jedno max. na dvě zrnka pod malým háčkem. Poslední týden bylo docela teplo, bohužel teď se bude pár dní jen ochlazovat... i tak mi něco říká, že dneska by to mohlo klapnout...

Po příjezdu se kochám oblohou a dávám pivko. Po těch ne moc povedených posledních dvou týdnech si ho zasloužím. Začínám zakrmovat jen směsí a posílám to tam. K mému údivu mám už asi po půl hodině záběr, ale sekám do prázdna. Nu což, to bych zřejmě čekal moc. Docela rychle se stmívá, za mnou postupuje studená fronta... snad nebude pršet. Zatím je kolem jedenácti stupňů, ale přetrvává silný (a studený) vítr ze západu. Sedím na křesílku zachumlaný ve spacáku a přemýšlím o všem možném... i o ničem... sem tam mě přemůže únava a jsem na chvilku někde daleko. Všude je ticho, nikde nikdo, ani ptáček nepípne, v posledním světle vidím ještě sem tam přeletět netopýra. Pak si vyzouvám boty a vlezu do spacáku celý a dumám, v kolik hodin že jsem to tady měl minulý rok záběry... Kolem jedenácté přemýšlím, že to asi zabalím... RRRRRRRR... Aha. Jak se snažím rychle vstát, podjedou mi i se spacákem nohy a hned jsem o metr níž... ale prut držím a rybička se cuká, takže dobrý... že by lín? Ne, malý kapřík, nemá ani dvě kila a po dvou výpadech se nechá přitáhnout a hotovo. I tak mám radost, lyseček, žlutooranžový, vyděšeně mrká a lapá po vzduchu. No tak utíkej. I když už je zpátky ve vodě, ve svitu čelovky ještě nějakou dobu okouní u břehu. Dávám teď nový návazec s větším háčkem a dvě zrnka pod. Asi po půl hodině přichází krásná jízda, podle tahu bude rybka o něco větší, ale žádný obr. Tak se tam chvilku přetahujeme, kapříka si pak zvěčňuju. Tenhle při pouštění na nic nečeká, ošplíchne mě a je tentam. Sedím asi do půl jedné, pak balím, přichází déšť. Zřejmě správné rozhodnutí v pravý čas, po cestě domů se hezky rozprší...

Ale mě je fajn, moc fajn.

Zítra má pršet a vůbec je na programu něco jiného, takže to vyšlo na dnešek. Po cestě jsem se stavil u kanálu (poprvé tenhle rok), rozmíchal něco krmení, zakrmil si poslední úspěšný flek z minulého roku a odjel na pískovnu. Vítr foukal zase k protějšímu břehu, takže volba místa byla jasná. Celkem rychle přišly tři záběry, ale něco bylo špatně a neproměnil jsem ani jeden... no jo no. Až něco před pátou se špička narovnala a to už na nic nečekám. Kapřík vyráží směr rákos, ale proti mé výbavě nemá šanci a tak je rychle hotovo... tentokráte šupík a má pěkně natlačené bříško. Nějak výkonostně klesám: první návštěva - to jsem chytil tři kousky, v pátek dva, dnes jeden... 

Přejíždím pak na kanál. Pod háček zase kukuřice, ještě trochu přikrmím a pak už jen čekám, zda mi štěstěna dnes nadělí. Doma jsem koukal do blogu, že prvního kapra na téhle vodě mám až začátkem května. No, to moc na optimismu nepřidá. Ale co, sem tam vykoukne sluníčko, sice furt trošku fouká, ale mám s sebou čajík a tak je příjemně. Ale o půl sedmé balím, už necítím nohy. Zjišt'uju, že nástraha je pryč, doufám, že spadla při stahování... Než odcházím, ještě trochu zakrmuju... mám velké nutkání vrátit se kolem půlnoci zpět a zkusit ještě další 2 nebo 3 hod'ky... po cestě domů ukazuje auto 5°C...

Tak nějak mi to furt nevycházelo, nejlíp bylo včera - větrno, krásně slunečno, prostě radost si jít někam sednout a trošku po tomhle týdnu vydechnout. Jenže to zase neklaplo a tak jedu až dnes. Předpověď počasí hrůza a armagedon, ale co už, nějak bude.

Po příjezdu ještě chvilku svítí sluníčko a viděl jsem pár srnek, husy, dokonce čmelák kolem mě proletěl. Prostě jednou je příroda vzhůru, tak je jí očividně jedno, kolik je právě stupňů. Já jsem nabalený dobře, tak snad to pár hodinek vydržím.

Strategie furt stejná, zakrmil jsem úspěšné fleky z minulé návštěvy a asi po hodince (i s krásnou sněhovou bouřkou k tomu) se vydal na protilehlou stranu, kam hnal vítr vlny. Netrvalo to dlouho a přišel záběr... bohužel něco nebylo, jak mělo a sekám do prázdna. Nevadí, za dalších deset minut znovu záběr, jen takové cukání vlascem, ale tentokrát je tam... zajímavé, v tom největším větru a nejhustším sněžení... a zase lysec... z téhle vody už čtvrtý... tak rychle fotku a čau. Procházím střídavě další místečka, ale nic. Až asi kolem půl šesté zakrmuju kukuřicí jen dva metry od břehu úplně vlevo od místa, kde jsem lapil dnes toho prvního. Dávám tomu asi patnáct minut a pak nahazuju... tedy spíš to tam pokládám. Po pár minutách přichází krásný záběr i s hrčáčkem. Kapřík už se pere trochu víc a hledá, kam by zajel. Nikam ho nepouštím, a tak se ukazuje brzo u hladiny. No vida, první šupináč. O něco delší, než ti lysci, ale nízký a vypadá, jako by se někde porval nebo co. Tak dík a plav ty jeden. Kolem půl sedmé balím, je mi kosa -  auto ukazuje jeden stupeň. Po cestě domů koukám, že někde na polích ještě leží sníh.

Středa třetího března, po práci jsem se zorganizoval a kolem páté byl u vody. Rozhodl jsem se pro pískovnu Rückmarsdorf (viz první dvě fotky, ostatní jsou z pískovny Dölzig). Docela hezká voda, k chytání i nějaké docela zastrčené koutky, ale hodně vodního ptactva. Povídá se, že ryby tady berou velmi dobře jen dva tři metry od břehu, tak uvidíme. Nejdřív jsem si zakrmil - zkusil jsem krmítkovku obarvit na černo a přidal k tomu trochu posilovače... pod háček šla kukuřice. A nic, ani ťuk. Ale rybu jsem viděl, kolem šesté se nalevo ode mne houpaly stvoly rákosu a myslel jsem si, že za chvilku se přede mnou objeví lyska nebo něco podobného. K mému velkému překvapení to byla ryba, která zřejmě stvoly okusovala. Co přesně to bylo, nevím. Odplula směrem doprava, ještě chvilku jsem viděl kývající se rákos a pak už nic. Seděl jsem tam do osmi, po cestě zpět ukazovalo auto tři stupně. Zahájení na stojáku tedy hezká nula, ale bylo hezky :-)

Pondělí osmého března, mám volno. Ráno se mi nechtělo, plánuju, že k vodě pojedu tak kolem třetí nebo čtvrté. Nemohl jsem se rozhodnout kam. Chtělo by to něco menšího a nehlubokého. Až jsem si vzpomněl, že kolega v práci vykládal o bratránkovi, jak jezdí na malinkou pískovnu pár metrů za kanál. Tak tedy pískovna Dölzig. Asi něco málo přes hektar a celkem mělká voda, což je při tomhle počasí (slunečno a šest stupňů) ideální. Kolem čtvrté tedy na místě. Do krmení přidávám půl malé plechovky kukuřice a zakrmuju si tři místečka. Na tom druhém svítí hezky sluníčko a v mělké vodě jsem při zakrmování vyplašil rybu, takže se rozhoduju, že začnu tady. První půl hodinky se nic neděje. Zjemňuju, háček desítka a jen jedno zrnko pod. Netrvá to ani pět minut a jízda. No vida, tak snad to půjde. Kapřík se pere statečně, ale je to jenom dorostenec, takže je brzo po boji. Ale radost mi udělal. Jelikož je to první kapřík sezóny, zaslouží si fotodokumentaci. Uvažuju, jestli má vůbec cenu tady znovu nahazovat... poplašili jsme to hezky, ale nakonec nad tím mávnu rukou a pošlu to na cenťák přesně zpět. Zase pět minut a je tam - jen s tím rozdílem, že předtím to byla jízda, teď přišel padák. V podběráku na mě vykoukne prakticky identická rybka. Ok, přesunuju se na místo číslo jedna. Sem tam se kroužek mezi očky pohne, ale není to nic, co by stálo za zásek. Po dvaceti minutách se rozhoduju, že se vrátim na flek číslo dvě. Vytahuju udici a ejhle, najednou odpor, vlasec rejdí od rákosí k rákosí, ale najednou pink! a vytáhnu jen šupinu. Flek číslo dvě mlčí a tak se přesunuju na trojku. Mám pár záběrů, i docela solidních, ale furt to nemůžu trefit. Až asi pátý nához - ani jsem nestačil pověsit kroužek na vlasec a vidím, jak lajna jede ode mne pryč. Zásek a je tam. Třetí a jako ti před ním... asi stejný oddíl nebo co. Hezky jsem se vyblbnul a tak se přesouvám kousek vedle dvojky, pod háček pak nadipované boilie plus peletky v pva a pokus o něco většího. Sedím asi hoďku... ani ťuk. Podběrák a podložka úplně zmrzlé, u auta mi podběrák nejde ani složit. Po cestě domů mínus jeden stupeň... stejně to bylo moc fajn, dneska se mi bude krásně usínat.