U vody jsem kolem jedenácté. Je krásná noc, sem tam mráček, ale hvězdičky jdou vidět hezky. Jsem zase u dvou stromů, zakrmil jsem si, pod háček dvě zrnka a šup tam s tím. Tentokráte si připravuju ještě jedno místečko asi 40 metrů nalevo. Zakrmuju dvakrát, ve dvanáct a ve tři. Noc je nejdřív tichá, ale kolem jedné se to zase rozezpívalo. Zajímavé, teplota pěkně spadla, zřejmě to těm tvorečkům nevadí. Mě je taky fajn, ležím ve spacáku a koukám na hvězdy. Támhle letí družice... a támhle taky... a tam taky. Teda provoz jak na silnici. Pamatuju si, že když jsem byl malý, nebylo to vůbec lehké nějakou spatřit. Rrr... čekám, co z toho bude... nic. I tak vstávám, asi vím, co tam na mě na háčku čeká. Hmm, je to tak, cejn. Tak plav. Trochu dokrmuju. Je půl třetí, noc se začíná lámat, na obzoru za letištěm se objevuje šedavý proužek. Vstávám a připravuju se, nějak v tenhle čas to totiž vzalo minule to kapřisko. Přesně ve tři rrr... rr... do pytle, zase cejn. Hmm, tak bezrybka nebudu, ale už by po tom mohlo skočit i něco jiného. Přidávám ke kukuřici ořezanou plovku. Kolem půl páté, jelikož se nic neděje, se přesouvám na to druhé místečko. Odněkud se vzalo hejno racků a létají tady tam a zpět. I když je už den, sem tam ještě zmerčím netopýry, zajímavé. No nic, nához se povedl, mrknu na mobil, přesně pět ráno. Sedím nahoře a dopíjím čaj. Rrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr no tak to už je jiná. Beru prut do ruky a hned podle tahu je jasné, že tohle žádný junior nebude. Ryba se snaží zavrtat někde nalevo ode mě do travin a leknínů, ale moc se jí to nedaří. Světe div se, tentokrát stojí štěstí při mně a celkem brzy se objeví docela slušný lysec jen pár metrů přede mnou u hladiny, kde ho nechávám vyblbnout se. Ještě podběrák do vody, hups první pokus vedle, ale na druhý je tam. No konečně. Pak procedůra jako vždy. Docela tlusťoch a vysoký s velkou hubou. Váha ukáže osum kilo a já jsem moc moc spokojený. Kapříka pouštím a já balím. V šest jsem doma. Hezky je na tom světě.