Tentokrát na úsek, kde jsem chytil dva týdny zpět jednoho slušnějšího tlouště. Dnes s doprovodem, mám s sebou pejska. Má totiž narozeniny, 14 let... no, kdo ví, jak dlouho ještě vydrží. Obejdeme spolu kousek řeky, pomalu, už jí to holt nehopsá. Pár metrů tam a zpět a raději teď tu narozeninovou klobásku, no tak si dej. Konečně nádherný slunečný den, s polarizačkama se plížím kolem zarostlých břehů a hledám ryby. Na jednom rychlejším úseku, kde je vody tak těsně nad kolena, pozoruju krásného tlouště. Tak tedy první flek, zakrmuju konopím a kukuřicí a jde se dál. Ale dlouho dlouho nic, jakoby byla řeka bez života. Přesto vybírám další dva fleky, kde by snad mohlo něco přijít a taktéž zakrmuju. Pak se usadím pod stromy a chytám na náhodu na toustový chleba. Po hodince a půl si znovu zakrmuju všechny fleky a zase si sedám pod stromy. Po další hodince naposledy zakrmuju, ještě chvilku počkám a pak jdu na věc. Na háček kukuřici a šup tam s tím. Dychtivě sleduju špičku prutu, sem tam se malinko přiohne, ale tohle záběry nejsou. Čekám na pořádnou hokejku, ta sice přichází, ale není to ryba, jen chuchvalec travin. Trochu dokrmím a jdu na flek číslo dvě, ale i tady to po hodince bez záběru balím a jdu na flek číslo tři. Situace se opakuje, ani ťuk. No tak to je teda věc. Takhle odchytám ještě jedno kolečko, ale zase ani ťuk. Sedim s pivkem a dumám, co je špatně. Nic, jen ryby jsou dnes někde jinde. Nakonec to kousek od posledního fleku hodím doprostřed řeky a celkem rychle přichází série nesekatelných drbanců. Tak tady jsou. Ok, mírná úprava montáže a návazce mi po chvilce přináší první rybku, tloustě tak třicet čísel. Už je teď tma, říkám si ještě poslední půl hoďky. Pod háčkem mám malou peletu obalenou voňavým sýrovým těstem. Chvilku se nic neděje, což je dobré znamení, ale pak do toho zase začnou bušit malé rybky. Poslední nához, beng ho, tloušť tak dvacet cenťáků. Ok, alou domů, brzo ráno musím do práce. Je devět hodin večer, auto ukazuje pět stupňů, brr. Když už ležím v posteli a zavřu oči, stále vidím kamenité dno a v rychle proudící vodě pohybující se dlouhé traviny... krásný den to byl, tak teda dobrou.

Po noční spím asi do dvou odpoledne... trochu dýl, než jsem chtěl. Tentokráte jedu na řeku, na mapách jsem si všimnul jednoho zajímavého místa, tak se to musí prubnout. Trvá to trvá, ale kolem čtvrté jsem na místě a nadšený. První místečko po hodině bez záběru, druhé vypadá o dost slibněji. Sedím tady pod starými vrbami, větve přesahují asi šest sedm metrů nad vodu a po mojí levé ruce je do břehu vykrojená menší zátoka s klidnější vodou. Nástraha napařený toustový chleba a desítka háček. Trošku mám problém s čitelností záběrů, ale co, až to vezme něco většího, tak záběr poznám bez problémů. No a taky že jo, po pár minutách jde prut do luku. Zásek sedí, následuje docela slušný výpad a pin se párkrát protočí. Stopro tloušť, teď je otázka jak velký, drží se u dna a nahoru se mu nechce, takže jsem docela napnutý. Párkrát zapumpuju a už je nahoře, pořádně sebou hodí, ale na druhý pokus podběrák krásně ztěžkne. Paráda. 

Pak jdu na procházku a hledám další místa, ale nejsem s ničím moc spokojený. Nakonec se usazuju asi o padesát metrů dále proti proudu, ale za dvě hodinky nemám ani ťuk. Vracím se tedy pod stromy a přezbrojuju na pelety. Na třetí nához zaháknu něco většího, ovšem během pár sekund se rybka osvobodí a je pryč. Tak to jsem to vymňoukl. I když teď už tady asi nic nechytím, rozhoduju se zůstat. Dávám pivko, je mi fajn. Poslouchám šplouchání bobrů a kdesi na druhé straně houkání sov. Zvuk proudu a vln mě kolébavě unáší až na hranici snů. Je mi dobře, tak sedím dlouho. Jen řeka, tma a já. 

Čtvrtek a pátek mám volno, tak se rozhoduju po dlouhé době pro přesnočku. Večeře ještě v rodinném kruhu, ale pivko už si dávám kolem deváté u vody sám. Je krásný klidný večer, nikde nikdo, kolem jedenácté čučím nahoru na tu spoustu hvězd, sem tam mě vytrhne z dumání světelná čára padajícího meteoritu. Proutek mlčí, ale vůbec mi to nevadí. To až kolem jedné... podcenil jsem to, je mi dost zima. Nakonec to balím a kolem druhé ráno jsem doma, lehnu si na dvě hoďky v obýváku a před pátou už tam zase sedím a usrkavám čajdu. Po hodince se navijáček rozhrčí a je z toho hezký cejn, za další hodinku ještě jeden. Hmm, tak big fish se dneska nekoná. Navíc je strašná mlha a v takovém počasí jsem toho nikdy moc nechytl. Kolem půl jedenácté se to trhá, ale já mám dost a jedu domů.

Po víkendu v práci si chci spravit náladu. Co může být lepšího, než vyrazit na úplně neznámou říčku na průzkumný lov? Ovšem nejdříve zastavuju u kanálu a zakrmím si kukuřicí známé místečko... co kdyby, že? Ale za dalších dvacet minut už se prodírám kopřivami a mlázím a hledám nějaké škvíry v pobřežní džungli, kde by se podařilo nahodit. Celé mé snažení je sice odměněno jedním tlouštím juniorem a další dva podobné jsem vypnul, navíc jsem to dvakrát celé urval o nějaké vázky ve vodě, ale i tak je to moc hezká říčka a některé zákoutí vypadají moc slibně. Po celém druhém břehu se táhne zahrádkářská kolonie a co pár metrů je vysekané a vydupané místo od kolegů rybářů. No tak asi tady ryby budou, podle rybářského spolku Lipsko se tady má vyskytovat všechno možné, dokonce i sumci nebo parmy. Kolem šesté to balím, krásně jsem se prošel a vyčistil si hlavu, oddechnul si a tak tedy na brzkou shledanou. 

Tentokráte mám u kanálu dobrý pocit a kolem sedmé přichází krásná jízda. Odpor brutální a rybka si to šine rovnou k leknínům, držím sice co to dá, ale i tak něco párkrát přebrnkne a najednou je všechno fest. Asi po dvou minutách páčení se montáž uvolní... ovšem rybka už je někde pryč. Hmm, tak ta mě teda pěkně vypekla, no co už. Sedím ještě asi do půl deváté, pak hajdy domů.

Po menších eskapádách se konečně kolem půl čtvrté dostávám k vodě. Mám dnes volno a zítra nemusím brzo vstávat, takže plánuju zůstat až do dlouho. Počasí na ryby nic moc - je tak zataženo, že má člověk pocit, jako by už bylo pozdě večer. Asi hodinu a půl obcházím známý úsek téhle řeky, ale i když je voda hodně pod normálem, v těchto podmínkách prostě není možné něco vidět. Chytat naslepo dnes riskovat nechci a tak se přesunuju do blízké vesnice. Na google mapách jsem si vytipoval dva nebo tři fleky, které bych si rád omrknul. A vypadají fajn, nějaká ta rybka tam určitě bude, ale možná někdy příště. Teď mě to táhne zpět na ten úsek, který jsem si předtím obešel, ale na druhou stranu. Tady jsem ještě nechytal. Hlavní proud je tady blíže břehu a je to i trochu hlubší. Jako první přichází na řadu posilnění, mám žízeň a taky hlad jako vlk. Sedím tam ve vysoké trávě, pochutnávám si na buchtičce a je mi fajn. Pak se s proutkem a kýblíkem partiklu vydávám na pochůzku. Všude je tu přístup k vodě dost špatný, takže jsem po nějakém čase dodřený, dopichaný a dopálený od kopřiv, ale co by člověk pro ty ryby neudělal, že? Rybky jsem sice neviděl, ale našel jsem si tři fleky, které se mi docela zamlouvají. Na každý z nich posílám asi deset baitdropperů a jdu si lehnout zase do trávy. Jsem nějaký utahaný, nový job mi dává do těla i do hlavy (jsem teď na pohotovosti v nemocnici). Poslouchám muziku a asi za hodinku se znovu vydávám krmit, tentokrát na každé místo pět dávek. Pak si to převážu na jemno a sedám si na prostřední místo. Musím chytat proti proudu, ale i tak asi za půl hodiny přichází krásný razantní záběr a je z toho tloušť přesně padesát dva čísel. Moc fajně to začíná, snad se tedy dostaví i nějaká parmička. Po dalším dokrmení (tentokrát už jen zbylé dva fleky), si zase lehám do trávy a čekám na noc. Kolem deváté si všechno připravím a poté nahazuju na chlup přesně na zakrmené místečko. Sedím asi deset minut, když najednou prut ztěžkne... bohužel jen nějaké traviny, což je smůla, musím to vytáhnout a přehodit. Jenže navíc k tomu zjišťuju, že visím, no tak to je špatné. Ať se snažím sebevíc, nakonec to musím urvat. Místo je poplašené takovým způsobem, že chytat tady dále postrádá smysl... celé ty hodiny přípravy v háji. Jdu tedy na flek nejníže po proudu, na háček nový kousek masa a šup tam s tím. Unava znásobená zklamáním z pokaženého místa mě zmáhá... třikrát za sebou cítím na prstu silné zatáhnutí, než mi dojde, že je to záběr... pozdě... no, musím dávat víc pozor. Po půl hodině, kdy se nic neděje, to balím a jdu na flek číslo jedna. Tady uběhne další půlhodinka také bez toho, aby se něco přihodilo, takže jdu zase zpět. Zase nic. Zkouším ještě prostřední flek, ale taky nic. Je teď půlnoc, rozhoduju se pro návrat domů a do postele.

No trochu toho štěstíčka mi dnes chybělo. Už jeden klasik pronesl: "Kultivujte své štěstí, podporujte ho znameními a znaky dobrého významu." Evidentně jsem to trochu podcenil. Aspoň tady něco pro zasmání, tak dobrou.

Kolem druhé ráno vstávám, nějak nemůžu pořádně usnout. Mezi jiným, co mi tak táhne hlavou, si říkám, že už to budou zase tři týdny, co jsem byl naposled u vody. No jo no, letí to, ještě chvilku a máme konec léta. Než se vymotám z domu, trvá to celou věčnost, ale něco po třetí už sedím spokojený a mám zakrmeno, nahozeno.

Konečně po dlouhé době jasná letní noc se spoustou hvězd. Ležím na hrázi a pozoruju meteority, zřejmě právě prolétá nějaký roj, vždy jen světelná čára, okamžik, a je to pryč, ani si nestihnu něco přát. Kolem páté pin krátce zamručí. No to tedy dnes brzy, říkám si, ale dál se nic neděje. Trochu přikrmuju, snad z toho ještě něco bude.

Únava mě zmáhá, netrvá to dlouho a zavřu oči. Noc byla až podivně tichá, zato teď příroda okolo třeští... toho zpěvu, cvrlikání, švitoření, hašteření a já pomalu odplouvám někam pryč ...RRRRR... spi, to byl ptáček, říká mi mozek ...RRRR... no moment, to už si sedám ...RRRR... jsem hned dole a beru prut do ruky, ale nic. Hm, tak to zamrzí. Ale hned se utěšuju, že třeba ještě něco přijde. 

Po chvilce uvažování měním návazec, pod háček dávám jen dvě zrnka a šup tam s tím. Pak se zvednu a jdu si protáhnout nohy, kousek napravo jsou dva stromy a mezi nimi bývají někdy vidět pěkné rybky. Než se stačím rozkoukat, slyším povědomý zvuk, na chvilku zkamením a už letím zpátky. ...RRRRRRRRRRRRRRRRR... než mám prut vruce, zbývá na cívce pár metrů, no tak ten to teda rozjel. Mezi rybkou a mnou je teď určitě víc jak šedesát metrů, naštěstí se tlačí jen napravo ode mě do břehu a uklidnila se. Tah furt stejnoměrný, žádné škubání nic... že by amur? Pomalu přitahuju, zdá se, že všechno dobře drží, takže se do toho opatrně opírám víc a víc. Rybka se pomalu vydává ke mně. Tak to by snad bylo. Po nějaké chvilce je mezi námi už asi jen dvacet metrů, ale to už se milé rybičce moc nelíbí, sice to držím, co si troufám, ale i tak odjíždí tentokrát pro změnu doleva, pfúúú, to je teda maso. Snažím se tu ponorku vykolejit bočním tahem, ale moc to nefunguje. Teď už to bude asi pět minut, co se tady přetahujeme a furt nevím, co to tam vlastně mám, pokusy zvednout to ode dna vyznívají naprázdno... Po asi dalších pěti minutách se konečně objevuje u hladiny šupináč z rodu giganticus, přemýšlím, jestli se vůbec vleze do podběráku. Mám ho teď jen pár metrů před sebou, sice se jeho výpady snažím kontrovat, ale kapřík má evidentně převahu. Ale štěstěna stojí při mně, všechno drží na sto procent a nakonec se kapřík přece jen unaví a je to doma. Letím okamžitě nahoru všechno připravit, slunce už dost pere, takže procedůru zkracuju na minimum. Proporce jsou prostě neskutečné, délka rovný metr a váha ukazuje lehce přes devatenáct kilo, nemám slov. A pak už je kapřík zase ve vodě, moc se nerozmýšlí a alou pryč.

Doma jsem asi o půl desáté, rodinka už je vzhůru, ale když viděli fotky, tak jedno pivko mi na oslavu povolili. Pfůů, tak to teda bylo.