Už v pondělí ráno jsem při předpovědi počasí přemýšlel, že takové podmínky hned zas tak nebudou a je třeba toho využít. A tak v úterý kolem jedné parkuju konečně na známém místě - tady jsem chytl první a zatím i jedinou parmu. Voda stále mírně stoupá a zároveň se oteplilo, prostě lepší to být nemůže. Mám super náladu, jsem si stopro jistý, že dnes něco přijde. Velký tloušť nebo konečně pořádná parma - podle toho taky volím taktiku a vsázím na boilies - velké a hodně provoněné sousta. Mám s sebou taky nový proutek - quiver, na ten jde smekací naviják a hážu to dál, spíš ryby hledám, než abych zakládal jedno prokrmené místo. Na chytání kolem břehu mám pak trošku silnější sestavu s pinem. Vybírám tři fleky, plánuju každému dát tak hodinku a půl a pak domů. 

Hezky tu je, krajina ponořená v tichu, sem tam nějaký ptáček, dokonce jsem svědkem souboje přímo nade mnou. Jeden takový drobek se snaží všemi silami, je až neuvěřitelné, jak na pár metrech letu dokáže měnit směr a dělat ve vzduchu doslova kotrmelce, ale jeho pronásledovatel jakoby to všechno znal a je blíž a blíž...

Jak plyne voda, plynou i mé myšlenky... už je to doba, co jsem si šáhnul na pěknou rybku, že by dnes konečně? Tady ale asi ne. Chytání je to dnes těžké, vodou jde spousta listí, travin a halůzek. Někdy to po nahození musím hned vytáhnout, jindy mi po nějaké chvíli málem sebere prut z vidličky chuchvalec travin. Měním místo, sejdu o třicet metrů po proudu, zde se řeka začíná rozšiřovat a proud je spíše u protějšího břehu. Ale i tady to musím často přehazovat. Vystřídal jsem už kukuřici, sýrové těsto i boilies, ale ani ťuk. Po další hodince a půl se přesouvám o dalších padesát metrů po proudu, sedím tady kousek od velkého stromu, snad mi nespadne něco na kebuli. Quiver jsem sbalil, už na to nešlo vidět. Ale ani tady se nic neděje a asi o půl sedmé to balím.

Po cestě domů přemýšlím, kam mě tenhle vzorec zavede... dva měsíce bez rybky na břehu... čeká mě na jeho konci něco naprosto vyjímečného? Kdo ví, snad se už brzy dočkám odpovědi.