Kolem jedenácté parkuju tam kde minule a chvilku mi to trvá, než se vymotám. Krásně je tu, opravdu krásně. Koukám, že stoják už má u břehu ledové krajky, no ještě i teď jde cítit, že noc byla mrazivá. Teče lehce přes čtyřicet kubíků, ale pomaličku to klesá. Z mostu první check a co se dnes úlovků týče, přepadne mě skepse, poněvadž i takhle z vrchu jde vidět, že voda má lehce nazelenalou barvu skla a je ůplně čistá, což je samozřejmě špatné.

Ale vždyť je to jedno. Loudám se podél břehů a je mi fajn. Zakrmuju postupně čtyři fleky - všechno typické přechody proudu a tišiny... dva takové rychlejší a dva s točákem bokem. Jelikož je voda fakt ledová, zakrmuju maximálně kouskem těsta velikosti vlašského ořechu, které roztrhám na asi 10 až 15 menších kousků. Tipuju, že dneska nebude více třeba. No a pak po nějaké té hodince a chození sem a tam jde na třetím fleku chvilku po náhozu prut do luku a naviják se rozhrčí... ale zásek jde do prázdna. Sákryš, no to jsem to krásně prošvihnul. Asi za 15 - 20 minut se situace opakuje a znovu bez kontaktu. Lehce dokrmuju a mizím po proudu na další místo, tady to nechám trochu odpočinout... ať se rybky uklidní.

Asi za půl hoďky se vrátím, všechno nepotřebné nechávám pár metrů za sebou a jen s prutem, podběrákem a vidličkou se pomaloučku a opatrně plížím k vodě. Nához sedí a tentokrát vyčkávám jako ostříž. Za pár minut přijde ťuk... ťuk... aha, tak rybky už to našly. Pak se asi dvě minuty nic neděje a najednou se špička rozkmitá a je to tam. Ryba sjíždí s proudem ke břehu a několikrát mohutně škubne hlavou... nepovoluju a kousek ode mě se vyvalí na hladině temnější tělo pěkného tlouště... no tak ten je. Ještě ho navést do podběráku a je to doma. Paráda, moc potěšil... pětapade... moc fajná rybka. Pouštím ho a chvilku zkouším, jestli tam není ještě brácha, ale prej nee. Ještě jednou prochytám na pár minut všechny místa, ale je tma, citelně se ochladilo a rybky se někam zdejchly nebo je přešel apetýt? Kdo ví. Šlapu si to k autu a spokojen mizím domů.

Konečně zase u vody. Je fajn, jak si to člověk vždycky naplánuje a nebo práce a nebo nemoc mu do toho krásně hodí vidle... podíval bych se k vodě už dřív, ale byl jsem nějaký marný. No co už, i takový je život. Každopádně dnes mám chuť se pořádně projít a nechat si profouknout hlavičku, takže jdu od auta snad hodinu... až tam, kde jsem byl minule, jen tentokráte se usazuju vlastně na protějším břehu. Je to tady hlubší a proud hned pod nohama, ale třicítka olůvko drží, tak jdeme na to.

Celkem rychle přichází co? Ne, záběr ještě ne... dunění, které přechází v mručení motoru a na druhé straně přímo naproti mě se vyloupne bílé auto a v něm dva rybáři... no to mám radost... Jejich debilní klábosení se rozléhá širokodaleko a má romantická představa o splynutí s přírodou tak pomalu, ale jistě, bere za své. Ha! Záběr a je to tam... do tuhého... rybka s sebou párkrát škubne a sklouzne do nejsilnějšího proudu, kde chvilku celkem obstojně bojuje... necelých pade. Tak plav a já plavu taky.

Dávám tomu na druhém fleku jen kousek po proudu asi deset minut, pak balím a své užvaněné kolegy na druhé straně opouštím nadobro. 

Po nějaké chvilce chůze se usazuju na takovém menším poloostrůvku. Ani nezakrmuju, jen pod háček pořádný kus těsta a nahazuju s odevzdáním a děj se vůle boží. Kupodivu za asi dvacet minut jde na špičce vidět první pohyb. Jsem ve střehu a celkem jemnější záběr v mžiku kontruju. Chvilku si myslím, že visím, ale pak se to pohne mým směrem a nestačím se divit... z vody na mě vystrčí hubu už fakt slušný tloušť... no 54 cm... moc fajná rybka. Tak plav... i když je dneska skoro deset stupňů, voda i ryba fakt ledová.

Jdu stále směrem k autu, ještě poslední flek, který jsem hned na začátku prohodil pár peletkama. Tady už mě zastihne úplná tma. Asi za deset minut mám krásný záběr, ale zásek jde do prázdna. Nahazuju hned znovu. Popíjím čaj a sleduju krajinu kolem, ale po půl hodině bez další aktivity to balím. Asi se rybka píchla a raději se hned přesunula někam do bezpečí. A stejně na to není vidět a léto je definitivně u konce, že by jako přišel hrčák... takže balím. Moc fajnový výlet.

Když tak šlapu od auta mokrou trávou, pomalu ale jistě si říkám, že mi tahle pustina bude chybět. Nikde nikdo, jen kdesi v dáli je slyšet silnice, někdy k tomu jednou za čas nade mnou přeletí letadlo, jinak nic. Jen božský klid.

No moc času nemám, takže rychlé kolečko a jsou z toho tři fleky... stejně do tmy víc nedám, takže stačí. U auta rychlá modifikace montáže a jde se na to. 

Celkem rychle se dostavuje opravdu poctivý záběr a je z toho tloušť necelých pade. Jen tak ze zvědavosti jsem ho zvážil... jako skoro 1,8 kg není fakt špatných... dokrmuju a jde se dál. Něco do toho sem tam drbne, ale asi se rybka píchla a vzdala to, protože po už celkem sekatelném záběru veškeré tahání najednou ustalo. No nic, tak zase dál. Poslední místečko je fakt hezké a slibné, ale ani tady se mi rybku přelstít nepodaří, takže rychle zpět na to první. Už se šeří, ale pohyby na špičce signalizují, že rybky tam někde jsou. Pak se špička začne malinko třepat a jemně se přihne. Sekám a hned výpad. Škubání hlavou mi prozrazuje, že tohle tloušť nebude. A je to tak, za chvilku na mě z vody vykoukne docela slušný cejn... o pár metrů dál jsem tady už kdysi nějakého chytil, tak asi tady jsou... tak plav kamaráde, brr voda už je opravdu studená.

Ještě chvíli okouním, ale pak už je tma tmoucí, ani na špičku nevidět. Pomalu dopíjím čaj a čekám na jízdu. Ale nic se neděje. Možná se rybky pod rouškou noci vydaly ke břehům očíhnout, copak se za utopené tvorečky skrývá v posledních zbytcích skomírajících travin a na můj flek se prostě vykvákly. Tak jo. Balím a jdu, ale hned zůstanu stát a čekám. Asi dvěstě metrů ode mně jsou nějací pejskaři, takže raději počkám než projdou, protože jsem si jistý, že pejska mají na volno. A k tomu čelovky tak s půl milionem lumenů... opravdu této sortě lidí přestávám rozumět, i když jsem měl sám dvacet let pejsky. Místo vychutnávání noční přirody plaší všechno kolem, co by k nim přiletělo nebo přišlo. Ale třeba to tak chtějí, aby se jim miláček nezaběhl. Jak tak stojím a čekám, tak přiletí sova... neslyšná krouží kolem mé hlavy... snad pětkrát se kolem protočila... snad mi tak dává za pravdu... uč se být zticha a nenápadný a okolní příroda se ti odmění.

Tak sbohem. Zmrzlý a mokrý se loudám k autu... Panebože a svatý Petře moc vám děkuju... krásné to dnes bylo, krásné...

Dopoledne jsem sjel kousek za Grimmu do lesa na hřiby. Nechal jsem se inspirovat houbařským jádrem na Mrku, podle fotek stále rostou. Nakonec docela nátěr, krásné hřiby jsem našel... zítra bude omajda a něco už se suší. Pak přejezd k Wurzen a obhlídka známých míst. Celkově zakrmeno asi pět fleků, na čtyřech pak ani potah. No, moc se jim dneska nechtělo... čím to mohlo být, netuším. Asi už mě mají plné zuby. Ale jeden se povedl, moc hezká a zdravá rybka, škubal tam s sebou v proudu, až jsem si hnedka říkal, že bude zřejmě z lepší sorty. Kolem šesté večer jsem doma.

Vyjeli jsme na pár dní, plán byl jasný... něco pochodit po horách, pokud bude možnost, tak si i zalozit, taky nějaké pohovory mě čekaly, prostě všehochuť. Už v pondělí ráno jsem pořídil jednodenní povolenku na řeku Alz a večer to zajel okouknout a i nějaké ty fleky prohodil peletkama a miniboilieskem. V úterý večer to stejné a ráno ve středu pak vyrazil... prý je tu možné všechno... pstruh, štika, kapr, parma, tloušť... no tak uvidíme.  Vybral jsem si táhlý oblouk, celkem tak půlkilometrový úsek a začal typický kolotoč zakrmováni a přesunování se, hledání ryb nebo něčeho, co by je prozradilo. První úspěch přichází asi po hodince... po záseku je mi hned jasné s kým mám tu čest. Tlouštidlo něco pod pade... jde hned zpět a já zase dál. Vytrvale poprchává, sem tam přijde silnější přeháňka, teploměr ukazuje 8 stupňů. Celý mokrý to po třech hodinách balím, skore dvě rybky, kde druhá mi to sebrala při stahování - okoun tak dvacet čísel, ale potěšil moc, dlouho jsem takového nechytl.

Doma tepelná kůra v podobě litru horkého čaje a krátký šlofík u topení taky fajn, taky něco teplého do žaludku a kolem třetí znovu vyrážím. Počasí je ještě nepříjemnější, ale vidina možnosti hezkého úlovku mě nezadržitelně pohání z jednoho místa na druhé až skoro do tmy. Připíšu na konto ještě jednoho lepšího tlouště a sbohem řeko, je čas to zabalit. Po cestě domů ještě zastavuju na různých místech a hledám fleky, ale asi to bude chtít víc času, je to tady samý močál. Takže příští pokus až se přestěhujeme, no jsem zvědav, jak dopadnu. Večer při pivku mě napadá, že všichni jezdí do Alp chytat pstruhy a hlavatky a já zase chytnul tlouště... asi mě maj rádi, no.