No někdy se stává i mně, že mám fakt suprový den. Jeden takový byl dnes... dopoledne trénink a lezení s kámošem, pak rychle něco na zub a už uháním po dálnici směrem Leisnig...  mám tam pár takových místeček... a tentokrát mi nejde ani tak o ryby. Zaparkuju, obhlídnu to a volím jednoduchou taktiku - zakrmuju jeden flek před rákosím a druhý, takový kout, kde je nafoukáno. No a pak se jdu projít a během hodiny nasbírám skoro tašku krásných mladých křemenáčů, až se mi tomu ani nechce věřit... spoustu malinkých tam navíc nechávám. Pak si sednu spokojeně do trávy a čistím a čistím, mezitím hážu očkem, jestli se něco neděje. Ale neděje se nic, tak jdou hříbky do auta a já se pak přesunuju na druhý flek. Jen opatrně, podle bublinek je jasné, že tady ryby jsou. Netrvá to dlouho a kroužek prověšený na vlasci mezi očkama vystoupá vzhůru... zásek jde bohužel do prázdna. Hm, to je divné... že by přejezd? Tak ještě jednou. Asi po pěti minutách začne kroužek znovu stoupat a tentokrát zásek sedí. Na jemný proutek docela potáháníčko, ale rybka není z těch záludných a do ničeho se nezamotá. Lyseček, cenťák přes pade... čistím a kuchám rovnou u vody, bude polívečka a pár kousků jen tak na másle s česnekem, hmmm, jojo, tak jedem.