Jak se říká do třetice všeho dobrého. Dnes sedím až skoro u mostu. Přede mnou vybíhá pás rostlin dobrých 4 - 5 metrů od břehu. Nahazuju asi metr za okraj té podvodní jungle... Zakrmil jsem nějakou kukuřicí a peletami, naházel pár kousků chleba na hladinu a teď se bavím a sleduju, jak se rybky perou se soustem pomalu větším než ony samy. Nejdřív jsem tam měl dvacítku peletu, ale teď před chvilkou jsem si udělal nový návazec s menším háčkem, vytáhnul to a všechno jsem to vyměnil. Na čtrnáctku peletu mám prostě už třetí rok hezké ryby, ty větší pelety... asi to s nima neumím. Řekl bych, že ryby tady jsou, sem tam se udělá pár bublinek na hladině, tak uvidíme, snad se tentokráte zadaří. Je asi 16 stupňů, má se ochladit až na devět, ale dnes jsem (oproti poslední návštěvě) vybavený. Po cestě jsem se taky stavil v obchodě, koupil si citronovou buchtičku a teď si kousek odkrojil. Tak tak, vychutnat si to člověk musí umět. Tak při jídle přemítám, že tenhle rok se mi tady moc nedaří, nějak nemůžu vysledovat souvislosti. Minulý rok (i část předminulého roku) jsem tady udělal i tři kapry za vycházku (průměr kolem 5 kg!) a dost hezkých ryb i viděl a pozoroval. Teď je to tady nějaké mrtvé či co. Aspoň že mi dneska ptáčci tak hezky hrajou. Za chvíli bude půl desáté, ve slábnoucím světle ale ještě dobře rozeznávám pár bublinek nedaleko mého háčku... jsem docela napjatý, sem tam zašelestí vánek listovím, jinak je klid. Po nějaké době pozornost uvadá, musím se protáhnout, jdu se projít. Nejdřív doleva, kde nacházím další tři slibné fleky, ale ty vyzkouším až možná příště, dnes se už přesouvat nebudu. Vracím se k prutu. Nic. Vydávám se teď doprava. Tím směrem je asi 20ti metrový břeh porostlý jen vysokou trávou, bez křovin bez stromů jen pár stulíků metr dva od břehu, prostě romantika sama RRRRRRRRRRRRR a sakra, letím zpátky, rychle rychle ty vole (asi jen 10 metrů vzdálenost... i tak krátká může být věčnost...). Zásek, vlasec směřuje přímo do travin. Ucítím zaškubnutí, ne silné, ale cejn to nebude. Opatrně přitahuju a poslouchám, jak vlasec drhne o traviny. Žádný boj se nekoná, kapřík je v travinách tak zamotaný, že se v tom chuchvalci nemůže ani pořádně pohnout, jen jeho bilý břich tím klubkem prosvítá. Nořím podběrák hluboko pod něj a celou tu masu na první pokus nějakým zázračným způsobem úspěšně podebírám. Tak to vyšlo, můžu si pogratulovat, lyseček kolem 3 kg. Šup s ním zpět a balím. Po předchozích zkušenostech nevěřím, že bych tady dostal ještě jednoho. Jdu zpět až k autu a pak ještě kousek dál, kde začíná volný břeh bez křovin nebo stromů, který se takhle táhne snad až k Merseburgu. Zakrmuju, sám si dávám něco k jídlu, mrknu na phone - třičtvrtě na jedenáct. Měsíc (půlměsíc) svítí, všude ticho. Jen tam někde v dáli jde slyšet dálnice, když se podívám tím směrem, ještě nejnižší obzor, který se dotýká vzdálené krajiny, s odstíny fialovooranžové, nad ním pás bledé modrošedi a pak už jen houstnocí barva noci...