Je kolem šesté večer, sedím u vody, při ruce to nejnutnější a čekám. Navařil jsem si kbelík pšenice, tentokráte zkusím stejnou strategii z dřívějška. Koberec partiklu a na něm prezentovat nástrahu. Zatím tam mam jen peletu, později uvidíme. Asi deset metru nalevo ode mě se na hladině tvoří neomylný řetízek bublin... špatný směr, kéž by to otočil... Momentálně zkouším freelining, mám to jen 4 - 5 metrů od břehu, těsně za pásem travin. Moc mě to baví, takhle sledovat vlasec a pak když se rozjede a prořezává vodu... to je pocit. Ale asi to vytáhnu, je třeba se přichystat na noc, jsem nějakej zmoženej...

Teď je půl osmé, nadlábnul jsem se a na freelining už kašlu, přehodil jsem to totiž víc do hloubky a to je lepší, když tam přece jen nějaká zátěž bude. Kolem furt někdo chodí, v dálce duní dálnice, no jo no, nedaleká přítomnost velkoměsta je zřejmá. Ale co už, jsou tady ryby jak noha a tak tedy pokouším stěstěnu znovu. Tentokráte je voda už určitě prohřátá, ale stejně je to nějaké mrtvé. Bezrybka jsem ale nebyl. Nejdřív jsem vytáhnul dva cejny pánvičkové velikosti a poté přišel takový divný záběr. Prakticky jsem jen viděl jak sebou sem tam cukne prut. Myslel jsem, že je to zase cejn a přisekl. Odpor byl velmi malý, ovšem k mému překvapení po několika otočení cívkou mi zaseknutá ryba najednou chtěla vyrvat prut z ruky. Vypálila nejdřív doprava do travin, pak doleva a vypla se... hernajs, to zamrzí. Kolem půl dvanácté přichází hrčák a je z toho kapřík tak 2,5 kg. Mám radost a doufám, že se to trošku rozkousalo, ale ouha. Sedím asi do půl třetí, bez záběru, plus je mi dost zima, balím. Vidina teplé postele udělá v takovém momentě svoje. Kašlu na vás potfory oslizlý. Frčet městem v tenhle čas je super. Během 15ti minut jsem doma.