Středa tedy pauza, bohužel větší část čtvrtku taky... nějaký jouda se mi snažil dostat do auta, takže jsem musel do servisu. Naštěstí nic nechybí, uf, asi ho někdo od rozdělané práce vyrušil. Tak tedy

Čtvrtek 14.10.

Kolem půl sedmé jsem u vody a mám nahozeno. Fouká docela dost, je pod mrakem a rychle se stmívá. I tak si myslím, že by mohlo něco přijít. Ale čím dál víc se mi to přestává líbit. Kolem deváté večer mám moc divný pocit, atmosféra je těžká a v nastalé noci je něco hnusného, hrozivého. Podobné pocity většinou nepodceňuju, kolem půl desáté balím.

Pátek 15.10.

V pět ráno budíček, v šest jsem na místě. Znovu silný vítr, dvanáct stupňů. Pod háček osvědčenou nástrahu a šup tam s tím, zakrmuju jen decentně... v úterý večer jsem tam toho naházel dost, tak raději opatrně. Teď je osm hodin. Právě jsem se vrátil z pochůzky, všimnul jsem si ještě jednoho zajímavého místečka, tak jsem si ho i hned zakrmil. Příroda kolem je na nulové aktivitě, ani hmyz, ani ptáčci, prostě nic, je nevlídné šedé zachmuřené ráno, snad se později vyjasní, to by mohlo rybky trochu povzbudit. Něco po deváté jdu na ten další flek. Vyšlo sluníčko a za chvilku mám záběr. Cejn. Za dalších dvacet minut ještě jeden a pak už nic. Jdu zpět na první flek, zkouším to ještě asi půl hodinky, ale nic. Zakrmuju na později a alou domů. Kolem páté jsem zpět, stále vane silný vítr a ještě před hodinkou docela slušně zapršelo, ale mám štěstí - teď už není na nebi ani mráček, zato sluníčko krásně svítí a je jedenáct stupňů. Ještě nějaké to kapřisko k tomu a bude to parádička. Rozhoduju se začít hned na prvním fleku. Žlutá až žlutooranžová kukuřice musí být na dně dobře vidět a dvě zrnka nejsou ani moc ani málo... bude z toho něco anebo jakouže hádanku si to pro mě voda připravila tentokrát? Doufám, že docela jednoduchou. Bo se dlouho nic neděje, jdu na druhý flek. Asi po hodině se naviják rozhrčí, sbíhám dolů a beru prut do ruky. Odpor moc velký není, ryba úplně klidně opíše malý oblouk a pink! celá sestava je pryč. Tomu už se nejde nezasmát, během čtyř dnů podruhé. Od kdy žerou, prosím pěkně, štiky kukuřici? Přesunuju se zpět, nechci riskovat. A tady tedy střídavě sedím, ležím, chodím, piju čaj, chroupu čokoládu, přemýšlím o všem možném, ale hlavně čekám na tu pomyslnou třešničku na dortu. Na takovou sladkou tečku za tímhle krásným týdnem, ale ta bohužel nepřichází. V devět pak dávám vodě sbohem a doma si nad sklenkou něčeho dobrého jen tak hovím a přemítám. Na rybu jsem si šáhnul, ba co víc, vidím před sebou ještě stále pár momentů ze zdolávání toho většího kapřika, moc moc fajné to bylo. Ale na kapříky už to tenhle rok nevidím. Brzy se tam sice vypravím znovu, jen s jiným vybavením, mám tam nějaké nevyřízené účty...

Mám před sebou trochu volna a zachtělo se mi zase zdolat nějaké to kapřisko, takže se vypravuju na kanál.

Pondělí 11.10.

U vody jsem kolem čtvrté odpoledne, střídavě sprchne, pak zase sluníčko, i duha se ukázala. Máme celkem ucházející vítr ze západu a jak už stará pravda tvrdí "when the wind is in the west, then the fishes bite the best"... no sám jsem zvědavý, jak dopadnu. Navařil jsem si kukuřici a maples a zakrmuju si tři místečka. Řídím se přitom pravidlem, aby byly v blízkosti aspoň nějaké křoviny nebo stromy. Každé z těch míst je od sebe víc jak sedmdesát metrů, takže si nemůžou konkurovat. Samotné chytání je trochu utrpení, furt to motám a vůbec se mi nějak nedaří. Mezi místy rotuju asi tak po čtyřiceti minutách, ale nemám z toho dobrý pocit. Voda už je určitě studená, aspoň teda u břehu je jako led... mám zůstávat dýl nebo to dělám správně? Ach jé, po všem tom jemném chytání na řece jsem z toho nějak vypadnul. I osmička háček mi najednou připadá jako kotva... Ale co, uklidňuju se, zítra bude určitě líp. Kolem deváté to balím. Ani ťuk... že bych to propásnul a už je konec? Hmm, to by bylo nemilé. V deset jsem doma, ještě do půlnoci dumám a připravuju něco do zálohy.

Úterý 12.10.

Ráno vytrvale prší, ale pláštěnka to jistí, od osmi do dvanácti mě hezky podržela, jen kabelku mám mokrou. Zase rotuju a pravidelně zakrmuju, ale nic. Až na posledním místě vytahuju kolem jedenácté cejna a asi o deset minut později mi to ukousne štika... jakým způsobem k tomu došlo nevím, no co už. Jedno místo ještě poctivě zakrmím a pak domů, nakoupit, uvařit, procházka se psem, pivo, šlofík, budíček, kafe a hurá zpět. No zas takové hurá to nebylo, u vody jsem až za hodinu a to je to prosím jen patnáct kilometrů, ale město je tak rozkopané a rozdrbané, zaímalo by mě, jestli ti idioti, co o takových věcech rozhodujou, u toho i někdy přemýšlí. O půl páté mám nahozeno a dychtivě očekávám první zaběr. Kolem páté přichází pomalá jízda a je z toho lysec něco přes čtyři kila. I přes dva slušnější výpady celkem bez problémů rovnou do podběráku a dostává za uši. Tohle je tenhle rok druhá ryba, co si beru. Zůstávám tady, z hráze nahoře pozoruju ptactvo, kousek odtud směrem k dálnici jsou velké pískovny, kde se ještě těží a tam se slétávají. Z kochání mě asi po hodině vytrhne jízda, ale jaká. Takové hrčení pohladí po duši, ale zároveň jede pumpa turbo... Proutek je krásně ohlý a ještě pár metrů to nejde ubrzdit... je zajímavé, že skoro pokaždé vyráží na tomhle místě po záseku doprava. Rybka se nechá pomalu přitáhnout na pár metrů přede mě, ale když ji chci dostat ode dna nahoru, začne jančit. Trpělivě čekám a kontruju, jak to jen jde. Pak už je přece jen u hladiny, lokne si vzduchu a na první pokus je v podběráku. Hmm, tak ten už je slušnější. Obvyklá procedůra, do osmdesáti čísel chybí jen maličko a kolem devíti kil. Krásný lysec a rval se všechna čest. Když ho držím zase dole ve vodě, překvapí mě ten rozdíl teplot, kapřík je výrazně teplejší, zajímavé. Tak plav uličníku, já taky balím. Jako díky jim tam nahážu další kilo jídla. Na středu plánuju pauzu a ve čtvrtek a pátek s podobnou taktikou znovu do nich.

Tentokrát na úsek, kde jsem chytil dva týdny zpět jednoho slušnějšího tlouště. Dnes s doprovodem, mám s sebou pejska. Má totiž narozeniny, 14 let... no, kdo ví, jak dlouho ještě vydrží. Obejdeme spolu kousek řeky, pomalu, už jí to holt nehopsá. Pár metrů tam a zpět a raději teď tu narozeninovou klobásku, no tak si dej. Konečně nádherný slunečný den, s polarizačkama se plížím kolem zarostlých břehů a hledám ryby. Na jednom rychlejším úseku, kde je vody tak těsně nad kolena, pozoruju krásného tlouště. Tak tedy první flek, zakrmuju konopím a kukuřicí a jde se dál. Ale dlouho dlouho nic, jakoby byla řeka bez života. Přesto vybírám další dva fleky, kde by snad mohlo něco přijít a taktéž zakrmuju. Pak se usadím pod stromy a chytám na náhodu na toustový chleba. Po hodince a půl si znovu zakrmuju všechny fleky a zase si sedám pod stromy. Po další hodince naposledy zakrmuju, ještě chvilku počkám a pak jdu na věc. Na háček kukuřici a šup tam s tím. Dychtivě sleduju špičku prutu, sem tam se malinko přiohne, ale tohle záběry nejsou. Čekám na pořádnou hokejku, ta sice přichází, ale není to ryba, jen chuchvalec travin. Trochu dokrmím a jdu na flek číslo dvě, ale i tady to po hodince bez záběru balím a jdu na flek číslo tři. Situace se opakuje, ani ťuk. No tak to je teda věc. Takhle odchytám ještě jedno kolečko, ale zase ani ťuk. Sedim s pivkem a dumám, co je špatně. Nic, jen ryby jsou dnes někde jinde. Nakonec to kousek od posledního fleku hodím doprostřed řeky a celkem rychle přichází série nesekatelných drbanců. Tak tady jsou. Ok, mírná úprava montáže a návazce mi po chvilce přináší první rybku, tloustě tak třicet čísel. Už je teď tma, říkám si ještě poslední půl hoďky. Pod háčkem mám malou peletu obalenou voňavým sýrovým těstem. Chvilku se nic neděje, což je dobré znamení, ale pak do toho zase začnou bušit malé rybky. Poslední nához, beng ho, tloušť tak dvacet cenťáků. Ok, alou domů, brzo ráno musím do práce. Je devět hodin večer, auto ukazuje pět stupňů, brr. Když už ležím v posteli a zavřu oči, stále vidím kamenité dno a v rychle proudící vodě pohybující se dlouhé traviny... krásný den to byl, tak teda dobrou.

Po noční spím asi do dvou odpoledne... trochu dýl, než jsem chtěl. Tentokráte jedu na řeku, na mapách jsem si všimnul jednoho zajímavého místa, tak se to musí prubnout. Trvá to trvá, ale kolem čtvrté jsem na místě a nadšený. První místečko po hodině bez záběru, druhé vypadá o dost slibněji. Sedím tady pod starými vrbami, větve přesahují asi šest sedm metrů nad vodu a po mojí levé ruce je do břehu vykrojená menší zátoka s klidnější vodou. Nástraha napařený toustový chleba a desítka háček. Trošku mám problém s čitelností záběrů, ale co, až to vezme něco většího, tak záběr poznám bez problémů. No a taky že jo, po pár minutách jde prut do luku. Zásek sedí, následuje docela slušný výpad a pin se párkrát protočí. Stopro tloušť, teď je otázka jak velký, drží se u dna a nahoru se mu nechce, takže jsem docela napnutý. Párkrát zapumpuju a už je nahoře, pořádně sebou hodí, ale na druhý pokus podběrák krásně ztěžkne. Paráda. 

Pak jdu na procházku a hledám další místa, ale nejsem s ničím moc spokojený. Nakonec se usazuju asi o padesát metrů dále proti proudu, ale za dvě hodinky nemám ani ťuk. Vracím se tedy pod stromy a přezbrojuju na pelety. Na třetí nához zaháknu něco většího, ovšem během pár sekund se rybka osvobodí a je pryč. Tak to jsem to vymňoukl. I když teď už tady asi nic nechytím, rozhoduju se zůstat. Dávám pivko, je mi fajn. Poslouchám šplouchání bobrů a kdesi na druhé straně houkání sov. Zvuk proudu a vln mě kolébavě unáší až na hranici snů. Je mi dobře, tak sedím dlouho. Jen řeka, tma a já. 

Čtvrtek a pátek mám volno, tak se rozhoduju po dlouhé době pro přesnočku. Večeře ještě v rodinném kruhu, ale pivko už si dávám kolem deváté u vody sám. Je krásný klidný večer, nikde nikdo, kolem jedenácté čučím nahoru na tu spoustu hvězd, sem tam mě vytrhne z dumání světelná čára padajícího meteoritu. Proutek mlčí, ale vůbec mi to nevadí. To až kolem jedné... podcenil jsem to, je mi dost zima. Nakonec to balím a kolem druhé ráno jsem doma, lehnu si na dvě hoďky v obýváku a před pátou už tam zase sedím a usrkavám čajdu. Po hodince se navijáček rozhrčí a je z toho hezký cejn, za další hodinku ještě jeden. Hmm, tak big fish se dneska nekoná. Navíc je strašná mlha a v takovém počasí jsem toho nikdy moc nechytl. Kolem půl jedenácté se to trhá, ale já mám dost a jedu domů.

Po víkendu v práci si chci spravit náladu. Co může být lepšího, než vyrazit na úplně neznámou říčku na průzkumný lov? Ovšem nejdříve zastavuju u kanálu a zakrmím si kukuřicí známé místečko... co kdyby, že? Ale za dalších dvacet minut už se prodírám kopřivami a mlázím a hledám nějaké škvíry v pobřežní džungli, kde by se podařilo nahodit. Celé mé snažení je sice odměněno jedním tlouštím juniorem a další dva podobné jsem vypnul, navíc jsem to dvakrát celé urval o nějaké vázky ve vodě, ale i tak je to moc hezká říčka a některé zákoutí vypadají moc slibně. Po celém druhém břehu se táhne zahrádkářská kolonie a co pár metrů je vysekané a vydupané místo od kolegů rybářů. No tak asi tady ryby budou, podle rybářského spolku Lipsko se tady má vyskytovat všechno možné, dokonce i sumci nebo parmy. Kolem šesté to balím, krásně jsem se prošel a vyčistil si hlavu, oddechnul si a tak tedy na brzkou shledanou. 

Tentokráte mám u kanálu dobrý pocit a kolem sedmé přichází krásná jízda. Odpor brutální a rybka si to šine rovnou k leknínům, držím sice co to dá, ale i tak něco párkrát přebrnkne a najednou je všechno fest. Asi po dvou minutách páčení se montáž uvolní... ovšem rybka už je někde pryč. Hmm, tak ta mě teda pěkně vypekla, no co už. Sedím ještě asi do půl deváté, pak hajdy domů.