Je dost horko a ani lísteček se nehne. Jenže já mám dnes volno a kdy jsem byl naposledy na rybách ani nepamatuju. Ženuška má dnes taky volno, a to to většinou s rybama nedopadne.... tak tedy něco po obědě opatrně navrhnu, že bychom mohli na chvíli někam k vodě... a světe div se, kolem třetí sedíme u kanálu.

Vybral jsem raději zarostlou stranu, ve stínu stromů si natáhneme deku a bude nám fajn. Nahoře na hrázi, kam normálně chodím, bychom asi dlouho nevydrželi. Zakrmuju dvě místa, na obou už jsem pěkné ryby chytil, ale vzhledem k tomu, že tady budeme vegetit maximálně dvě tři hoďky, moc tomu nevěřím. Po zakrmení si to jdu nejdřív projít, ale rybu nevidět. V travinách ve vodě se blýskají malinká sluníčka tohtoročního potěru a je ho opravdu hodně, tipuju to hlavně na malé plotičky. Ale nějaké známky něčeho většího? Nic. Ale trošku se zvednul vítr, což je moc dobře a přece jen tam někde z hloubky nitra vydoluju kousek optimismu. Asi pak hodinu poctivě sleduju hladinu a optimismus se znovu vytrácí... přesně na tomhle místě se vždycky ukazovali, ale dnes nic. Tak snad je nějaký mameluk neodchytal, možná se jen přesunuli někam, kde je jim líp... aspoň doufám. A pak tam sedíme a žvaníme, než nás něco kolem půl páté přepadne hlad. Říkám, počkáme do pěti a pak domů. Asi za deset minut se ozve ten nádherný zvuk a já letím k prutu. Rybka se mezitím zavrtala do bujné podvodní vegetace a tentokráte ani systém doleva doprava atd. nepomáhá. Tak je léto, voda je teplá, takže tam vlezu a pod jiným úhlem rybku vydoluju k hladině - lysec. Natáhnu se pro podběrák, chvilku nedávám pozor a už se zase zavrtal do něčeho skoro pod nohama, teda ten se vyzná. Ale nakonec do něj tyčkou od podběráku šťouchnu a hotovo. Položený v trávě má tak tři a půl kila, ale radost mi udělal velikou. Nahlas pronáším, že bude fajn večeře, ale když vidím ty holčicí smutné oči, beze slova slezu k vodě a večeři raději oželím. Tak plav ty jeden.