Podle hesla, kdo je připraven, tomu je přáno, táhnu s sebou tentokrát všechno možné, ale co už. Místo mám vymyšlené, nějaké zásoby taky, tak jedem. U řeky jsem něco kolem oběda, je pařák, ani rybky nejdou vidět. Na to, že je ještě relativně začátek května voda už příjemná. Docela čumím, tak brzo jsem se v řece asi ještě neráchal...

Po asi hodině a půl, kdy to nic nedělalo, koukám, že pár desítek metrů proti proudu přece jen nějaké tlouštidla sbírají něco z hladiny. Beru starý plavačkový prut a nějaké kůrky a jde se na věc. Tentokráte to jednoduché nebylo. To co sbírali z hladiny byli nějací chrostíci a kůrka je nezajímala. Až nakonec jeden minibroček, který to vyvážil tak, že kůrka jen velmi pomalu klesala, slavil úspěch. Ve vodě vidím jak jde kůrka pomalu níž a níž a najednou ji nevidím... bez dalšího přemýšlení následuje zásek. Odpovědí je vehementní odpor a rybka se drží u dna a ne a ne s ní pohnout nahoru. Hmm, tak to se mi líbí. Břeh je tady na houby, následuje pár momentů, kdy rovnováhu vyvažuju za pomocí podběráku... nakonec to dopadne jak má, tedy rybář i rybka šťastně na břehu, uf. Má hezky nacpané bříško a 52cm, paráda.

Pak si zakrmuju peletama, ale ať se snažím sebevíc, tak už nemám ani záběr. Přejíždím na vedlejší stoják, zakrmuju, nahodím a zachumlám se do spacáku, děj se vůle boží. Mám lehký spánek a každé zavrčení navijáku kontruju zásekem. Na břehu tak dvakrát skončí sumeček, no ty jsem zrovna v noci chytat nechtěl. Odhaduju, že se kapři třou, celou noc slyším jejich bouřlivé dovádění. Až je světlo, tak vidím, jak jezdí u hladiny hned sem hned tam, hmm, tak to je asi nějaká kukuřice moc zajímat nebude... Přesto si vytipuju jedno místo pod starou vrbou a asi po hodince mám jízdu. Malinký kapřík z toho je. Jedu pak znovu na řeku, ale necítím to jako správné rozhodnutí a tak vyrážím na další stoják. Tady je to evidentně mrtvé, nevidím vůbec nic a pekelné horko tomu moc nepřidává. Na dalším rybníku hledám ryby po větru a taky je velmi rychle najdu. Rychlá akce a po hodince krásný souboj tak s tříkilovým kapříkem, pro můj avon celkem slušný soupeř a chvíli to trvá, než si ho můžu cvaknout. Paráda. Tak výlet se povedl. 

Po dlouhé době znovu na místě činu. Sice jsem byl minulý týden na kanále, ale jen na skok, a i když to bylo fajn a bylo hezky, nic jsem nechytnul. Aktivita ryb na nule a nějaké rybářské prasata pochytali nedávno kousek za dálnicí velké tolstolobiky, které ořezali a zbytek naházeli zpět do vody. Asi sedm až deset ryb, vítr a vlny přivály jeden takový kadávr až ke mně, smutný obrázek, navíc ten pekelný smrad... no zase jsme jako rybáři sklidili velké sympatie u nerybářské veřejnosti...

No nic, zpět k řece. Bylo krásně. Ptáčci zpívali, sluníčko svítilo a voda byla díky včerejšímu deštíku trochu zakalená. Netrvalo to dlouho a přišel první ťukanec a pak k večeru se pin rozhrčel a byl z toho tlouštík radost pohledět. Do vytoužené hranice chybělo pět čísel. Tentokrát fungovaly červené halibutky. Na kukuřici se jedna lepší ryba vypla, měl jsem tam 14ku háček, asi už moc malej na ty velké huby. Mám to tam rád, nikde nikdo, jen příroda. Kolem půl jedenácté jsem to zabalil.

Včera večer jsem ještě rychle zajel k řece, ale nebylo to správné rozhodnutí. Vydržel jsem tam skoro do půlnoci, mezitím spadla teplota k mínus dvoum stupňům a neměl jsem ani potah. Ale bylo krásně. Jen sem tam za mnou projelo auto a na druhé straně párkrát vláček, jinak bylo ticho. A měsíc svítil tak, že jsem i párkrát zahlédl třepetavý pohyb netopýra. Přemýšlel jsem, že bych tam přespal, ale ke konci bylo všechno tak omrzlé, že jsem to raději neriskoval.

Dneska jsem si ráno namíchal krmení, přidal k tomu všemu jen malou plechovku kukuřice a zajel na kanál. Už okolo jedenácté dopoledne bylo patnáct stupňů, takže na procházku kolem najít nějakou tu rybku už jen v mikině. Vál jihovýchodní větřík a čeřil hladinu tak, že bylo jen stěží něco vidět. Jen na břehu jsem našel ožrané zbytky něčeho většího, ale nejsem si jistý čeho. Zakrmil jsem si při tom dvě místa a na tom prvním jsem ani nestačil dopít pivo a drncání do špičky signalizuje záběr. Po záseku odpor nic moc a třepetavě to rejdí jako plotice nebo perlín, ale nakonec se z toho vyklubal kapřík. Až teprve tři čtyři metry od břehu ožívá a začne bojovat. Nechávám ho vydovádět. Vítr se teď utišil, hladina je klidná a v čisté průzračné vodě pozoruju jeho pohyby a výpady. Něco kolem tří kil. Fotka a čau ty loupežníku. Myslel jsem, že vystřelí jako torpédo ale ne, odplouvá pomaličku, před prvním pruhem podvodních travin se na chvilku i zastaví snad jakoby přemýšlel, co se to s ním vlastně posledních pár minut dělo.

Pak jdu na flek číslo dvě. Mám trhavý záběr, ale nic z toho není... kapr to nejspíš nebyl, možná plotice. Sedím ještě hoďku a jen v tričku, slunce do mě pere, po té včerejší noci to bodne. Ještě znovu zakrmím první flek, možná se zítra vrátím, má být znovu takhle hezky.

Neměl jsem ani čas si včera někam zajet zakrmit, takže jsem se rozhodl pro tuhle mini pískovnu, kde jsem už letos nějaké násaďáky chytnul. Kolem druhé odpoledne jsem si namíchal krmeni, udělal pořádek v brašně, navázal to všechno nanovo s ostrým háčkem, dal pak v rodinném kruhu ještě kafčo a jelo se. Vítr foukal z východu a z téhle strany, jak je aktuálně ve zprávách vidět, ještě nic dobrého nepřišlo. Jenže já mám absťák, posledních pár dnů jsem doslova hypnotizoval swingery v různých YT filmech a jsem tady, protože chci jízdu. Krmení mám asi kolem litru, je docela hrubé, k tomu jsem přidal zbytek plechovky, tak do toho. Zakrmuju si dvě místa, jedno přímo proti větru, který sem žene vlny na takovou loužičku věru nemalé. Druhé pak trochu bokem... to kdyby chtěly rybky raději klid. Pak se vydávám na protější stranu na pokec s rybářským párečkem asi tak starým jako já. Vyklube se z toho velmi příjemná půlhodinka a se i zasmějeme. No a pak dávám každému fleku půl hodinky, mezitím zakrmuju ještě jeden, ale nic se neděje. Až o dvě hodinky později se na místečku číslo jedna kroužek přilepí k prutu a rrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr je to tam. Po záseku milý kapřik proletí po hladině dobré tři metry a i když vidím, že to není žádný obr, rve se všechna čest. Ale tentokrát jsem nechal avon doma a chytám s proutkem, který už vytáhl jiné rybky, takže to všechno trvá jen pár sekund a milý kapřík si může zapózovat do objektivu. Tak teda dík, mise splněna, vracím se spokojen domů.

Na dnešek jsem to měl všechno hezky naplánované: vyspat se dorůžova, pořádně posnídat a pak si udělat fajn den u řeky. Všechno klaplo a kolem půl jedné jsem na místě - stále ten stejný úsek. Zakrmuju si tři místečka, kde už jsem na každém nějakou tu rybku vytáhl a pak jdu asi sto metrů po proudu ke starým vrbám. Vybírám další tři místečka a tak trochu váhám, přijde mi, že tohle jsou spíš fleky na parmy, ale uvidíme. Pak jdu zpět k autu a něco rychle zblajznu, dám kafčo a hurá na ně. Sem tam vyleze slunko, ptáčci zpívají ostošest, dokonce pod starým dubem lezou už sněženky a o kousek dál první kočičky... jen ten vítr, dnes to nebude jednoduché. První flek vůbec nic, ani ho dál nezakrmuju, přelézat tady po padlých kmenech s prutem v jedné ruce a podběrákem v druhé taky není úplně bez rizika, takže jdu raději dál. Dávám tam zase ochucenou kůrčičku a světe div se, krásný záběr, ale sekám do prázdna. Rychle znovu nahazuju, ale nic, navíc to všechno trhám. Využívám toho a dávám tam návazec se šestkou háčkem... takový hák nepoužívám ani při kaprařině, ale ty kůrky jsou přece jen větší sousta, takže proč ne. Ale po dalších dvaceti minutách to balím. Než se pohnu dál, ještě decentně přikrmím, sem se určitě vrátím. A pak známé místečko - řeka tady má určitě padesát metrů na šířku a já to opatrně hážu ani ne půl metru od břehu k větvím ve vodě. Po pár minutách se špička jemně přihne, ještě okamžik a ryba doslova posune prut ve vidličce, ani netřeba sekat. Drží se dole, pak vyrazí do proudu, ale nedávám jí ani cenťák vlasce. Vyhoupne ji to k hladině a objevuje se bílá huba pěkného tlouště, no panečku tak první. Pár fotek, metr ukáže poctivých 48 a šup s ním zpět. Paráda, fakt hezká ryba. Sleduju, jak si to pomalu razí proti mírnému proudu těsně u břehu. Jdu s ním ještě pár kroků, než to hladinové véčko úplně zmizí a milý tlouštík se odporoučel z mého dohledu někam do větší hloubky. Pak jdu k vrbám, ale ať se snažím sebevíc, nemám ani potah. Takže zase zpět k autu. Čekám, až je úplná tma a pak ještě zkusím na chvilku flek číslo dvě a tři. Ale nic. Jen hodně nepříjemný vítr a tak to kolem půl sedmé balím a hajdy domů. Stejně to bylo fajn a pojedu zase.