Při zapisování do papírů koukám, že jsem dlouho nebyl u vody... tak snad tam má dnes sv. Petr pro mě něco schovaného. Jako první vybírám tutovku, většinou se tady kapři zdržují do oběda, pak je to slabší. Nahoře se honí bouřkové mraky a vítr mi dere proutek z vidličky... počasí věru hodné fanatika... Ale už dlouho dušička moje žadonila po klidu a oddychu někde u vody, takže to nevzdávám. Po hodince měním místo, ale ani tady z toho nic není a tak přejíždím jen o dva kilometry dál na zastrčený rybníček u lesa. Skore tu mám 1:0 pro ryby, snad tentokráte dorovnám. Ale zrovna když jsem vystopoval neomylné sloupce bublinek, prohodil to hrstkou kuku a opatrně jim to tam poslal, doslova cítím, jak všechno kolem potemnělo. Za deset minut musím zdrhat k autu, průtrž je brutální. Nakonec to vzdávám, není nikde vidět, že by se to trhalo, tak hajdy domů. Naštěstí přece jen ne s prázdnou, konečně prvních pár hříbků tenhle rok.