Odpoledne mám volno a tak jedu ke kanálu dát si u proutku pivko. Ale na místě měním plán... sluníčko svítí, je teplo a tak se vydávám na procházku hledat ryby. Za hodinu a půl jsem prošel obě strany od mostu k podjezdu hlavní silnice a kromě malých perlínků u břehu neviděl nic. Nakonec se rozhoduju pro plán, který jsem měl v hlavě už i minulý rok. Na jednom místě rostou jen pár metrů od sebe dvě mladé vrby a nalevo od nich jsem lapnul moc pěkné ryby. Odstraňuju něco starého rákosí, tak abych tam dokázal nahodit. Zakrmuju partiklem a vychutnávám pivko, vše je, jak má být. Asi o půl šesté balím, dokrmím a mizím.

Budím se něco před jednou ráno, ve dvě už mám nahozeno a zachumlám se dole u vody do spacáku, že to dospím. Je šest stupňů, stále vane svěží větřík z východu, ale zima mi není... ale spát taky nemůžu. Tak tam tedy ležím a koukám na tu stříbrně vytečkovanou věčnost nade mnou... 

Rrrr... r... r... rrrrrrrrrrrrrrrr... a jede. Rychle ze spacáku ven, nasadit gumáky a letím k prutu. Rybka se dere vehementně směrem doprava, pár výpadů je takového rázu, že si troufnu pomyslet na nějakou z těch lepších. Aha, teď si to rozmyslela a jede doleva, daří se mi ji brzdit... jen opatrně starý brachu. Ještě podběrák do vody a čelovku na hlavu... blik... a ryba je hned u dna, kde jezdí ze strany na stranu a nedaří se mi ji zdvihnout. Ale po nějaké chvilce asi dochází síly a tak se u hladiny ukazuje světlé tělo. Ještě jeden výpad a pak už promluví podběrák. Nahoře na hrázi procedůra jako obvykle - skoro stejný lysec jako ten první pár dní zpět, jen o fous delší. Ale po bojové stránce neskutečný rozdíl... díky ti heilige Petrus. Kapříka pouštím o kousek dál a mažu domů to dospat. Je půl čtvrté a obzor směrem severovýchod už bledne.