Plánoval jsem to na první přespání u vody - svačinka s láskou připravená, exquisite music, něco dobrého na pití a kolem osmé vyrážím. Tentokrát vsázím na malý partikl. Vybírám dvě místa a na každé z nich letí tři velké krmné koule nadusané řepkou, pšenicí, ptačím zobem a trochou kuku z plechovky. Usazuju se pod mladou vrbou, a než se úplně setmí, přeposlechnu si první vybrané album... teda skoro. Přerývané mručení pinu ná za následek přerušení uměleckého zážitku... sluchátka jsem odhodil v zápalu boje i s čepicí kamsi... proutek hned v ruce a tentokrát si kapřík nebere ohledy a jede... jen trochu dobržďuju a opatrně stupňuju tlak. Cajk, všechno drží a tak už si taky neberu servítky a manévruju rybku hezky zpět ke mně. Sem tam sice ještě zkouší vyrazit, ale jsou to maximálně dvou třímetrové výpady. V podběráku se tak celkem brzy nachází další lysec a já mám jednoduše radost, že to tak rychle klaplo. I když je kapřík stejně dlouhý, jako ten minule, není to takový tlusťoch. Ale všechna čest, rval se parádně. Pouštím ho o kousek dál a jdu na druhý flek. Citelné ochlazení a brzký úspěch mají za následek radikální pokles motivace... vydržím ještě něco přes hodinku. Před půlnocí to balím a jedu domů na sklenku červeného.