Na místě kolem druhé odpoledne v tom největším pařáku. Neva, o důvod víc se v řece pořádně vyráchat. Beru jen to nejnutnější a letím na flek, kde jsem minule jednoho slušnějšího zapřáhnul. Ale asi hodinu se neděje nic a tak se rozhoduju... kalhoty dolů a přebrodím to na oblázkové ostrůvky, které se objevily jak jde míň a míň vody. Dostávám se do velmi výhodné pozice, kdy je tišina u mě a proud při protějším břehu. No, netrvá to dlouho a je to tam. Nechce se mu ode dna, ale jinak se žádné velké tóčo nekoná a brzo končí v podběráku. Krásnej mamlásek, tak plav. Přesunuju se asi o dvacet metrů níž na další ostrůvek a říkám si, že mám splněno, takže na to jdu polehoučku. Nejdřív žvanec, pak pivko a nakonec koupel ve výmolu doslova pod nohama. Voda příjemně chladí, bože jak je mi fajn. Asi za půl hoďky se navijáček rozdrnčí znovu a je z toho další fešná rybka. Balím, přebrodím na druhou stranu a jdu zhruba na stejný úsek jako minule, jen mám tentokrát pod nohama hodně klidné vody, na dno nevidět, tak snad tu rybky budou. Ale na peletu ze dna nic, tak hážu na zkoušku do vody tousťák. Chvilku se nic neděje, chlebík se líně kolíbá ke keři a bác ho, huba jako vrata... hmm, tak je to jasné, převážu to a jdeme na věc. Bác... sakryš vedle, tak druhý nához... ježiš on to minul... tak třetí nához a sebral to tak opatrně, že se asi ani nepíchnul. No to je krize, chvilku přemýšlím, pak menší modifikace návazce, stoupnu si dál proti proudu za keř a pouštím to  p o m a l u  p o l e h o u č k u  j e n  s  c i t e m  k á m o ... najednou jsem celý nějaký roztřepaný, ani skoro nedýchám... fíííííí, málem mi vytrhnul prut z ruky, no panečku, tomu se říká záběr. Tenhle se teda pere jako ďas. Krásná ryba a úžasná chytačka.  Ale teď hajdy domů a na noční.

Něco po páté razím, aspoň na chvilku, říkám si. Je super počasí, ani horko, ani zima, je pod mrakem a trochu pofukuje, prostě paráda. Na parkovišti ještě rychle nový návazec a hajdy k vodě. Tam mě přivítá kouzlo jménem léto, všechno je tu zarostlé bující zelení všeho druhu, všude hmyzu, ptáků... Na prvním fleku rybky asi budou, jelikož než si vymotám trochu vlasce na nához, ponořím na chvilku háček s peletkou pod nohy a hned po tom vyjede malý tlouštík. Tak vida. Nahodím asi pět šest metrů před sebe do trochu klidnější vody a pak se bavím pozorováním tlouštíků, jak buší do tousťáku, co jsem tady naházel kousek od břehu. Nakonec se i jeden sebevrah dlaňové velikosti podívá na břeh... myslel jsem, že mezi nima bude i nějaký ten větší, ale asi ne, tak se přesunuju. 

Na druhém fleku se kousek ode mě něco pěkně hodí... tohle tloušť nebyl, ale co to bylo nepovím, ve výhledu mi bránily traviny. Hezké to tady je a tak se kochám, ale ne dlouho, celkem ostré cuknutí upoutá moji pozornost... dřepím u prutu a čekám, co bude dál... beng! je to tam. A ryba se dere hned do proudu, prut jde do luku, kolečko se protočí, tak tenhle už malej nebude. Obvyklá procedůra pak prozradí hezkých pětapade, no slušná rybka, jen ho nedávno něco pěkně podlachmalo, ale evidentně mu to nevadí. Tak plav.

Lezu až na konec tohohle oblouku, ale přijde už jen pár malých tlouštíků, i tak jsem za ně rád, snad roste nová generace pětkové řady. Taky si všímám, že druhá strana vypadá velmi slibně, tak asi příště vyzkouším. Teď ale zpátečka a domů, moc fajn to bylo.

Tož tak. Ryby jsem tentokrát nenašel, dost foukalo... východní vítr... to tady není moc dobré... a přes vlny nebylo nikde nic vidět. Zkusil jsem prostě naslepo nějaký flek vybrat. Hlavně, kde je trochu pevnější břeh a nešlapu po šutrech, to je totiž vždycky rámus a nemám pak dobrý pocit, podle mě to ryby slyší široko daleko. Tentokrát zkouška nového zakrmovacího systému: nához, trošku zakrmit blízko háčku a pak vytvořit z peletek cestičky zleva i zprava k místu s nástrahou. S kukuřicí to vůbec nešlo, poryvy větru znemožňovaly aspoň trochu přesné zakrmování, proto peletky. Sedím pak nahoře, sem tam si čtu, dvakrát se stihnu oráchat a i když tomu moc nedávám, světe div se, kolem třetí se nám pin hezky rozezpívá a je z toho další lysec tlusťoch kolem osmi kil. Ani ne hodina a půl u vody... to mě má ale někdo moc rád, tak teda velké díky.

Od zítřka se na ryby nějaký čas nedostanu, čekají mě perné šichty, takže to byl takový rozlučkový fajn relax s bonusem. 

U vody jsem byl sám, i na tom slunku se to dneska dalo, co víc si přát.

Po tom minulém utrpení jsem se otřepal a dneska něco po obědě znovu vyrážím. Na místě je tentokrát vidět ryb míň, ale říkám si, že je to spíš k dobru, ty ostatní snad šmejdí někde u dna a hledají něco na zub. A tak se do toho dám. Kanál je vůbec pěkná voda, nikde nikdo a zase hezky bosky... ale jednu velkou nevýhodu to tu má, a totiž není se kde schovat. Slunce do mě pere, asi čtyřikrát za celou dobu chytání vlezu do vody... na nějaké plavání to není, ale trochu se oráchat a zchladit je super. 

Na prvním fleku absolutně bez potahu a tak se asi po hodince a půl přesunuju víc doprava, viděl jsem tam někde párkrát skočit rybu. Už velký Rod Hutchinson říkal, vidíš skočit rybu, tak tam mazej a prdni to tam. Tak taky že jo, ale netrvá to jako v knížce deset minut, ale zase asi hodinku než se špička ohne šikmo k vodě a RR... chvilku všechno drží napnuté, já ani nedýchám... RRRRRRRRRR... je to tam. Podle tahu tipuju něco malého nebo si nechává sílu na pozdějc... ale ne, celkem lehce přitahuju, kousek ode mě to pak zkusí zkroutit doprava, ale nepouštím ho... ještě se obrátí před podběrákem, ale vcelku teda kámo nic moc, tvůj brácha tomu dal minule teda víc. Ale koukám do podběráku a říkám si, že můžu být spokojený. Krásný lysec, necelých devět kilo, parádní rybka. Pár fotek a jde zpět, lezu s ním ještě po kolena do vody, ale neotálí ani sekundu a jakmile mu zmizí síťka před očima, je tatam. Tak uháněj ty uličníku. A dík.

Říká se, že základem úspěchu je najít ryby. Je hezký slunečný den a i když nejsem úplně ve formě, rozhoduju se pro procházku kolem kanálu a to by bylo, abych nějaké ty torpéda nenašel.

U vody kupodivu nikdo, přivítá mě jen skoro letní příroda. Vydávám se směrem k místu, kde jsem byl tento rok už dvakrát úspěšný. Chvíli tam sedím a pozoruju vodu kolem, ale nic nevidět. Jdu tedy dál a dál, až oko mé modravé zmerčí temný obrys... jdu hned do dřepu... pomaličku se šourám ještě pár metrů. Dokonáno jest, stojí tady nehybně pod hladinou a ohřívají tělíčka po chladné noci. Sedím tam fascinován, je tady spousta kaprú (tipuju od pěti do deseti kil) a pak několik amurů, u kterých si tipovat netroufám. V autě mám nějaký partikl, takže plán je jasný. Vrátím se, všechno s sebou, zakrmit a zkusit, jestli je partikl stáhne na dno. Ale nestáhnul, seděl jsem tam asi tři hodinky a za tu dobu se ryby posunuly jen kousek po větru, ale dolů se jim nechtělo. Nevadí, zakrmuju ještě víc a plán je přijít pozdě večer na bleskovou akci.

A tak jsem kolem deváté na místě... že to dlouho nevydržím, je mi jasné, jsem po tomhle týdnu utahaný jak kotě, oči se mi klíží...dávám tam peletu a šup tam s tím. Pln očekávání skoro ani nedýchám, ale únava mě zmáhá a rozrušení opadá, až to nakonec kolem jedenácté stáhnu. K mému překvapení pod háčkem nic není... těžko říct, jak dlouho jsem chytal bez nástrahy a jak k tomu vůbec došlo... holt štěstěna tentokrát nestála při mě. Trochu rozmrzelý mizím domů, tak snad příště.