Měl jsem chuť se projít a tak jedu něco po dálnici pryč od města... v hlavě jeden flek... kdysi jsme tam už jako rodinka byli a dokonce i nějaké hříbky našli. Jdu pak celkem dlouho, slunce svítí ze špatného úhlu, oj špatně se hledá proti slunci... ani nevím, kdo vedl kroky mé. Najednou stojím u lesního jezírka, vypadá to jako malý lom, protější stěna skála, na hladině pak hustá vrstva okřehku... takový mikrosvět sám pro sebe. Kdoví, co se pod hladinou skrývá... no za nához by to stálo, ale udice je v autě.

No a pak opravdu najdu nějaké ty hříbky a spokojen se přesunuju k jednomu slepému rameni kousek od řeky. Plán je jednoduchý, zakrmím si tady dva tři fleky na lína nebo na kapra a hurá k řece. Ta je tady už dost široká. Výhodou pro mě je ovšem mírnější proud, takže můžu chytat hezky na lehko. Prochytávám pak několik hodin příbřežní partie a odměnou mi jsou čtyři rybky... tři z nich úplně stejné, až mám podezření, že je to furt ta samá ryba. Ale vzhledem k tomu, že jsem je dostal z různých míst na asi půlkilometrovém úseku, tak asi ne, to by byla moc velká náhoda. Na rameni ani ťuk a tak hezky tam bylo. Co už, stmívá se, tak hajdy domů. Díky řeko.