A tak se zas po roce potkali, ti dva kluci z kamasi. A zase na ně čekal krásný kousek přírody s těmi všemi věcmi okolo... někdy tak nenápadných, že to přece jen chvilku trvá, než je čas tiše vyplaví do toho našeho vnímání přítomnosti. Naštěstí my na to na to máme s Martinem čtyři dny, tak snad něco zažijeme.

Cesta mi dala docela zabrat a teprve až vylezu z auta, začínám si pomalu uvědomovat, že léto je už v plné síle... jako bych poslední týdny ani nevnímal, co se vlastně na tom božím světě děje. Směju se na parťáka a říkám si, že vypadám jako jeho dokonalý protiklad... hlava mi furt šrotuje z práce na plné obrátky, jsem bílý jak vápno a docela utahaný. Zato Marťas... je vidět, že je odpočatý, opálený, usměvavý. Chvilku vymýšlíme, co a jak, ale hola hola, práce volá, oba dobře víme, že i taková spousta času, co je před námi, umí utéct doslova jako voda, takže balíme a jdeme na to.
Přeplavili jsme se k fleku vybranému z internetových map, ale jak už to někdy bývá, moc se nám to nepozdává, takže se nakonec usazujeme o kousek dál na šikovném poloostrůvku s tišinou po levé ruce a s proudem i hloubkou jen dva tři metry před námi. Místa je tu dost a zatímco kolega bude chytat na dva pruty, já budu podnikat s mým oblíbeným proutkem rychlé výpady nalehko podél břehů a slídit tam po velkých samotářích. Večer řeka ožívá a celkem rychle se dostavuje pocit, že jsme vybrali dobře. S dobrotami jsme to tentokrát nepodcenili a tak večeříme vpravdě ve stylu doslova královském... Martin se blýsknul naprosto lahůdkovým výběrem uzených ryb, dlouho jsem něco takového neochutnal... jen stěží kontruju ovčím sýrem kdesi ze Sardinie. A nějaké ty první rybky jsme taky pochytali. Poučeni z minula uleháme za tmy do teplých spacáků, letní verze zůstaly tentokrát doma... když usínám, tak se jen pousměju, jak jsme minule uprostřed léta chytli noční teploty kolem deseti stupňů a moc toho v těch našich ultralightech věru nenaspali.
Ranní probuzení je zpestřeno hezkou podívanou na rodinu daňků na protějším břehu, ještě napolo ve spacáku srkáme kafčo a čekáme, až pomaličku jeden po druhém zmizí tam kdesi v houští a pak teprve nahazujeme. Je tady opravdu hodně tloušťů... a slibná tišina po levé ruce stále mlčí, i když se nám zdá, že po prokrmení se začaly objevovat na hladině bublinky... že by přece jen najeli kapři?
Ale ani v průběhu celého dne se z toho super fleku záběru nedočkáme, až se nám tomu ani nechce věřit. Jelikož hladina pomaličku klesá, asi 60 metrů po proudu se objevil malý písečný jazyk. Vydávám se tam a je z toho fajn relax chytačka... po kotníky ve vodě si nechávám ohřívat tělo sluníčkem a hlavu vyfoukat příjemným větříkem. A zase lapu tlouště, i když si říkám, že tady musí být tutově i jiné druhy ryb. Ale tloušti jsou asi rychlejší a ostatním nic nenechají. Až později odpoledne se vracím do tábora posilnit se a na pokec. Ležíme sedíme tam na břehu, žvatláme o všem možném a je nám fajn. Sem tam skočíme do vody nebo dáme kafčo, i nějaké to pivko proběhne, prostě pohoda. Marťas boduje, háže to docela daleko, je tam mírný nános bahna a skoro žádný proud, dokonce i parmu z tama vyškrábne. Já se soustředím na rozhraní proudu a tišiny asi pět až deset metrů po proudu od místa, kde sedím a taky sem tam něco vytáhnu. I když vládne relax, jako správným lovcům nám, kam až oko dohlédne a ouško doslechne, nic neunikne a pomaličku hledáme ve výskocích a zaloveních něco, co by nám alespoň trochu napovědělo, jak se ryby přesouvaji nebo kde se zdržují. Druhová pestrost se pomalu hlavně díky Martinovi zvyšuje a i když nechal tentokrát feeder doma, musím obdivovat jeho univerzálnost, která ted' přichází ke slovu a lapne tak třeba i na cárek cejna malého sumíka nebo většího tlouště. Na noc ještě poslední nához, ale jsem tak utahaný, že mám strach, že se při záběru nevzbudím a tak to raději stáhnu, at' se taky jednou pořádně prospím. Co jsme tak oba vysledovali, tak jak celkem pravidelně skáčou i pěkní kapři z docela velké mělčiny u protějšího břehu, takže plán na tenhle den je jasný, jen počkáme, až nebude sluníčko tak pařit. A pak, vyzbrojeni jen tím nejnutnějším, jdeme na věc. Jen pomaličku a neslyšně klouže člun po vodě a my ani nedutáme. I tak jen sledujeme, jak se dělají kousek od nás bahenní zákaly, jak naší přítomností vyděšená ryba vždycky přímo vystřelí od nás pryč. Jen na sebe významně mrkáme a jdeme na břeh... Martin se opatrně odplíží nalevo, já napravo a je to tam. A nevěřím vlastním očím, vlasec se po náhozu začíná téměř okamžitě napínat, ale zásek jde bohužel do prázdna. No, to by bylo věru moc moc jednoduché, kdyby to takhle fungovalo... brblám si sám pro sebe. Tak tedy ještě jednou. Ale trvá to asi půl hodiny, než se situace opakuje a tentokráte zásek sedí... a jak už kdysi napsal jeden slavný český spisovatel, zase jsem ucítil ten slastný tah ryby. Prut jde do oblouku a kapr vyráží na volnou vodu a pak dál a dál ke strmému břehu s houštinami nahoře a já už se s touhle podle pocitu nemalou rybou mlčky a smířeně v duchu loučím. Ale stane se něco nepochopitelného. Najednou to ta rybka stáčí v dlouhém půlkruhu zpět na volnou vodu a já jen sem tam opatrně přitáhnu, aby si to rybka posléze zase vzala všechno zpět. Nevím, co se to vlastně tenkrát dělo. Ted', když tady sedím, mě nějaké to vysvětlení toho všeho napadá, ale co se tomu kapříkovi tehdy honilo hlavou a proč reagoval tak, jak reagoval, se stejně nikdy nedozvím. Jisté je jen jedno, že asi po pěti minutách bylo jasné, že tohle je moje nej ryba výpravy, možná ryba celého léta. A tak se vzdálenost mezi mnou a kapříkem stále postupně zkracovala, až už je jen pár metrů od nás a já se trpělivě snažím obrátit ho hlavou k sobě, aby ho Marťas konečně mohl podebrat. To se nakonec po pár pokusech podaří a teď před námi lapajíce po dechu leží velikán kolem metru a odhadem něco kolem třinácti kil. Díky ti nebo vám, kdo jste mi ho poslali. A samozřejmě dík Marťasovi za profesionální gillie servis a hlavně za tu obyčejnou plechovku kukuřice, kterou když jsem mezi jeho věcma našel a strčil ji k sobě do kapsy, tak tuhle skutečnost přešel jen s taktním mlčením a lišáckým úsměvem... 

Takový kapr je určitě zážitek, ale jinak pro dva hladové krky věc nepraktická, takže tenhle krasavec dostal svobodu a odnesl to místo něj slušný tříkiláček, kterého zpět v táboře promasíruju směsí soli s kořením, kterou jsem si pro tuhle výpravu sám namíchal. No a pak se kousky masa jdou koupat do rozpáleného máslíčka a my se prostě strašně a nestydatě přežerem. Tož tak. K dovršení všeho se nakonec rozjede i Martinův prut z tišiny vedle a je z toho další kuliferda kapřík tak pět šest kilo. Pivko na dobrou noc a pak tady máme poslední dopoledne. Je sobota a další výpravu na včerejší místo nám hatí jiní rybářští kolegové, takže se ještě trochu projedeme člunem okolo na čumendu a načerpat nějakou tu inspiraci na příště. Pěkné to tady je a ryby tady mají taky, tak snad zase za rok. Part'áku dík. A tobě řeko taky.

Na to, že je takhle pokročilý čas, tak stále docela zima a deštivo... tenhle rok na sebe tedy léto opravdu nechává čekat. Ale co, na krátké vycházky i tak bezva čas. Tentokráte vzadu pod stromy. Ne že by se mi to vepředu nelíbilo, ale po chvilce chytání se ke mně nasomrovali dva takoví... kde jeden z nich mi tvrdil, že se tady dají chytit i amuři a že on sám už tři kolem dvou kil chytil... aha, tak tady je odpověď na moje malé postesknutí, kamže se to ti velcí tloušti poděli...

Netrvá to dlouho a razantní drbanec s protočením pinu dává tušit přítomnost pěkné rybky a mě hned vybudí z polopřemítání a polospánku. Ale pak se už nic neděje a když to vytáhnu, tak je peleta v čudu a vysmátá rybka taky. Hmm, tak ještě jednou. Asi po deseti minutách jde pomaličku špička do oblouku... chvilku přemýšlím jestli jo nebo ne, ale nakonec se rozhoduju pro zkušební zásek a ejhle... škubnutí tam někde v hlubině mi dává za pravdu. Chvilku to v proudu trvá, ale nakonec je můj a po rychlém fotoshootingu se rozloučíme. Ještě mám jeden záběr, ale nic z toho nebylo a tak mizím domů. Povedené tři hodinky u vody, díky za ně.

Po minulé vycházce jsem se rozhodnul a dnes dopoledne koupil na tenhle úsek řeky celoroční povolenku. Kolem jedenácté jsem na místě, samoten a šťasten. A zase roztáčím kolotoč hledání ryb, vnadění a pak pokusů na ostro. Je zajímavé, že když jsem tu byl poprvé, tak jsem na několika místech pozoroval hloučky velkých tloušťů. Nějak se po začátku přívlačové sezôny vytratily... jen sem tam zahlídnu větší rybu. Ale potěšilo mě, že jsem zase našel nějaké kapry a parmy k tomu... na místě, kde bych je nikdy nehledal. Asi metr od břehu tam pod mladými stromy jen ztěžka jdou rozpoznat oproti kamínkovému dnu. Celkově za těch pár hodin, co jsem se tam pohyboval, napočítáno šest ryb. Vím, není to moc, ale i samotný pan Hoffman, který bydlí přímo u řeky, prý o parmách neví a v obchodě, kde mi prodávali povolenku, byli podobného názoru. Zkrátka shrnuto a podtrženo, vypadá to na trefu do černého. Dnes jim dám už pokoj, ale zítra brzy ráno zkusím štěstí. A i když jsem žádnou parmici k souboji v proudu nepřemluvil, zachutnala peletka jednomu krásnému tloušťákovi, který si stylem záběru a následnému boji s parmou v ničem věru nezadal. Poraženým všechna čest, na břehu rychlá krátká foto procedůra a už maže zpět do svého živlu. Tak dík a snad tedy zítra.

V práci fofr, než jsem se tenhle měíc rozkoukal co a jak, tak už je pokročilé datum. Počasí taky nějak nevychází, zimno a deštivo vládne tomuto víkendu. I tak se nám podaří trefit okno mezi přeháňkami a něco po obědě jsme u řeky i se sluníčkem, tak snad. Ale zdá se, že s rybami to nepříjemně zahýbalo a i když mám hned na začátku celkem poctivý záběr, tak dalších pět hodin se neděje vůbec nic. Ptám se sám sebe, jestli nejsem jen netrpělivý a třeba bych měl na každém tom fleku vydržet o krapet déle, ale asi ne. Prostě se jim dneska nechce. Nakonec až kolem půl šesté přichází dvojité nesmělé cuknutí a je z toho macatý padesátník. Zřejmě byl překvapen stejně jako já, protože opravdu bojovat začal až na břehu v podběráku... a zas mám pocit, že je někde něco na ruby... rychlá procedůra, takže fotka nic moc... nechtěl jsem ho trápit... ale pěknej, to zase jo. Na dvou místech jsem pozoroval větší kapry a kousek od fleku, co dneska bodoval, stála v proudu štika... nikdy bych nevěřil, že zrovna tahle ryba to takhle v řece dává... no člověk se furt učí. A zpět k těm kaprům... zajímavé to tam bylo, vymletá díra s průzračnou vodou a jezdili tam v kruhu. Zkoušel jsem to asi dvě hodiny a nic, šel pak ještě kousíček proti proudu a zkoušel je pod jiným úhlem... jen ticho a napětí a larvy vážek všude kolem, ale nic z toho nebylo. Celkově nachozeno několik kilometrů, ryb spatřeno pomálu, takový trochu podivný, avšak i tak krásný den u řeky. Jen já, stovky odstínů zelené všude okolo a vytoužený klid. Tak dík.

I dnes jsem dal přednost rybám, má být až 23 stupňů, takže raději někam k vodě a do stínu, než se plahočit kdesi po skalách. Jelikož jsem vzorný manžel, odvezl jsem ženušku do práce a hajdy k jedné zastrčené farmě, kde prodávají denní lístky na úsek, který jsem si včera večer vytipoval. Pan Hoffman je příjemný postarší pán a z terasy, kde mi to hezky všechno vypisuje, jde vidět jen velký kus řeky a les a jinak nic... inu někteří už žijí v ráji tady na zemi.

Ryby jsem našel celkem rychle, hejno tloušťů, kde toho největšího tipuju něco přes pade. Jsem opatrný, jen pomalu se rovnám... neviděli mě... ale já je jo, napočítal jsem jich šest. No tak tedy jako vždycky, pod háček peletku, něco na prokrmení a pak už jen sedím a vychutnávám přírodu kolem. Asi za deset minut se špička rozkýve a je to tam. Rybka se cpe po proudu ke břehu pod stromy, ale naštěstí pro mě tam zřejmě nic zrádného pod vodou není a tak už ho vidím. A za ním další, o hodně větší, wow, on to není tloušť, to druhé je štika. A zřejmě z rodiny štikovitých přiblblých, protože jak po ní máchnu podběrákem, tak místo aby vzala roha, tak mi tam krásně vjela. Ještě chvilku koumám, jak tam dostat toho tlouště, ale nakonec se dílo podaří a na břehu v trávě si zvěčním můj první dabl na jediný malinký háček... mazec. 

Přesouvám se pak trochu víc dolů. Vypadá to tady moc slibně, ale nakonec po dvou hodinách snažení, kdy nemám ani ťuk, balím a jdu zase na hořejší úsek. Asi půl kilometru od prvního úspěšného místa nacházím další hejno tloušťů a netrvá to dlouho, zase končí jeden v podběráku. Jsou to krásné rybky, i když určitě už vytřené, jde vidět, že se tady mají dobře.

No a pak už je hotovo, balím a jedu do města na zmrzlinu a pak jdu na expediční procházku podél řeky, až tak daleko, jak čas dovolí. Ryb jsem viděl a pozoroval hodně, většinou tloušti, sem tam pstruh a dokonce i jednu parmu těsně u břehu tak v půl metru vody, no uvidíme, snad se brzy dostanu i sem.