Přes noc a i ráno dost pršelo, navíc foukal docela silný vítr. O půl jedné je v práci konec, po cestě domů přemýšlím... špatné počasí = málo lidí u vody. Navíc jsem v sobotu zkoušel takový malý experiment, uvařil jsem pšenici s kapkou melasy s ananasovou příchutí, tak jsem zvědav, jakou mi na to rybky dají odpověď. Takže rozhodnuto, kolem druhé sedím u vody, tentokráte nedaleko auta pod stromy. Nejdřív jsem si to hezky zakrmil, rybám se má dát čas a tak se s pivkem procházím a hledám nějaké znamení, kde by ty potfory slizácký mohly být. Pšenice má příjemné voňavé aroma a už si v duchu maluju ty ryby, co na tomhle fleku vytáhnu. Jenže jsem nějaký utahaný, vstával jsem o půl páté ráno, oči se mi klíží a sem tam mi napadne, že jsem měl raději zůstat doma... jenže co by človek pro ryby neudělal, že ano? Vlaštovky lítají těsně nad hladinou, počasí super (i když je jen 14 stupňů...  brr) mám pocit, že tentokráte jsem to trefil a přijde opravdu něco většího... jenže já sám jsem tentokráte v háji. Stahuju to, jdu pro deku a na dvě hoďky si dávám pološlofíka, jsem fakt hotový. Po probuzení cítím, že to trochu pomohlo, a tak si troufám do dalšího kola, měním peletku za čerstvou a šup tam s tím. Asi za další dvě hodinky prvni potah. A pak už nic. Ať jsem se snažil sebevíc, měnil návazce, háčky, nástrahy, nic. I když bylo hezky, takový nějaký rozčarovaný odjíždím kolem desáté domů.

RRRRRRRRRRRRRRR...zásek sedí, tak tohle je stopro kapr, křivka prutu a tah ryby naznačují, že by nemusel být tak malý... manévruju ho ke mně, hlavně ať nezajede někam do travin. To sice neudělal, ale i tak mě skoro vypekl. Jak jsem ho dostával blíž a blíž, myslel jsem, že už má dost a tak vystrkuju podběrák tak daleko, jak to jen jde. Chyba. Kapr se otočil kolem vlasntí osy a proklouzl pod podběrákem, jediné co vidím a slyším (a vůbec se mi to nelíbí), jak vlasec drhne o tyčku podběráku. Ještě že mám tak krátký proutek, bleskurychle provlékám prut pod podběrákem. Souboj se teď odehrává jen v travinách skoro pod nohama. Kapřík se tam snaží všemožně zavrtat, naštěstí se mu to nedaří a tak je po chvilce konec. Super, nádherně vybarvený lysec, tipuju 8 kg. Pár fotek a šup ho zpět. Majestátně a pomalu plyne do hloubky k travinám, tam ještě více zpomaluje, asi tomu nemůže uvěřit, že je zase zpět ve svém světě...

Kolem deváté ráno jsem byl vzhůru a při ranní kávě, jsem si uvědomil, že jsem tam naházel včera tak 3 kila vařené pšenice... U vody jsem něco po desáte, první nához (jen halibutka) a během pár minut se odehrálo již výše popsané. Paráda. Takhle nějak jsem si to představoval. 

Ještě pár poznámek: včera bylo asi 25 stupňů, v noci se ochladilo na 10 stupňů. Bylo celou dobu jasno, v noci sem tam mráček. Vítr foukal zleva, pozdě večer a v noci ale už žádný nebyl. Do 23 nebo 23:30 byla noc úplně tichá, ani pípnutí nebylo slyšet. Nemám takovou noc rád. Ne že bych se bál, ale když není v noci aktivní ptactvo, myši, hmyz atd. tak si myslím, že s rybama to bude podobně. Naštěstí si to všichni asi rozmysleli a bylo toho teda později slyšet dost. Nějak v ten čas přišel ten první menší kapřík. Dnes je slunečno, ale ne tak moc, sem tam zacloní slunce bílý beránek. Vítr úplně stejný, teplota 20 stupňů. 

Přijde ještě něco? RW razil teorii velký háček - velká nástraha - velká ryba. Všechno teda zvětšuju. Hezkou rybu už mám, trochu experimentů si můžu dovolit. Nástraha sice velká, ale i tak do toho furt něco drbe. Nakonec vytáhnu cejna - úplně stejný jako ti dva včera. Dopíjím kafe a jdu na procházku. Co je trochu znepokojující, že jsem tenhle rok ještě ani jednou neviděl místní torpéda. Minulý rok jsem jich tady pozoroval někdy i 6 - 8 na jednom místě, teď nic. Nevěřím, že teď po tolika letech jim došlo, ze pohybovat se blízko hladiny nemusí být úplně bezpečné a milí amuři se stáhli do hloubky... spíše se přesunuli někam jinam. Možná si sem zajedu nějaký den po práci na lov beze zbraní a trošku si to tady projdu... Doma jsem kolem třetí odpoledne.

Je kolem šesté večer, sedím u vody, při ruce to nejnutnější a čekám. Navařil jsem si kbelík pšenice, tentokráte zkusím stejnou strategii z dřívějška. Koberec partiklu a na něm prezentovat nástrahu. Zatím tam mam jen peletu, později uvidíme. Asi deset metru nalevo ode mě se na hladině tvoří neomylný řetízek bublin... špatný směr, kéž by to otočil... Momentálně zkouším freelining, mám to jen 4 - 5 metrů od břehu, těsně za pásem travin. Moc mě to baví, takhle sledovat vlasec a pak když se rozjede a prořezává vodu... to je pocit. Ale asi to vytáhnu, je třeba se přichystat na noc, jsem nějakej zmoženej...

Teď je půl osmé, nadlábnul jsem se a na freelining už kašlu, přehodil jsem to totiž víc do hloubky a to je lepší, když tam přece jen nějaká zátěž bude. Kolem furt někdo chodí, v dálce duní dálnice, no jo no, nedaleká přítomnost velkoměsta je zřejmá. Ale co už, jsou tady ryby jak noha a tak tedy pokouším stěstěnu znovu. Tentokráte je voda už určitě prohřátá, ale stejně je to nějaké mrtvé. Bezrybka jsem ale nebyl. Nejdřív jsem vytáhnul dva cejny pánvičkové velikosti a poté přišel takový divný záběr. Prakticky jsem jen viděl jak sebou sem tam cukne prut. Myslel jsem, že je to zase cejn a přisekl. Odpor byl velmi malý, ovšem k mému překvapení po několika otočení cívkou mi zaseknutá ryba najednou chtěla vyrvat prut z ruky. Vypálila nejdřív doprava do travin, pak doleva a vypla se... hernajs, to zamrzí. Kolem půl dvanácté přichází hrčák a je z toho kapřík tak 2,5 kg. Mám radost a doufám, že se to trošku rozkousalo, ale ouha. Sedím asi do půl třetí, bez záběru, plus je mi dost zima, balím. Vidina teplé postele udělá v takovém momentě svoje. Kašlu na vás potfory oslizlý. Frčet městem v tenhle čas je super. Během 15ti minut jsem doma.  

U vody jsem byl kolem půl šesté, je asi 16 stupňů, pod mrakem, dusno, prostě big fish počasí jak dělané. Neděle večer, čas kdy většina chvátá zpět do města, zítra zase do práce. Já mám v pondělí volno, takže jsem se vydal poklidně opačným směrem. Jestli všechno půjde tak, jak má, zřejmě zůstanu přes noc. Po příjezdu následuje už tradičně pivko. Uklidil jsem si svinčík v bedně s rybářským náčiním (vytekla mi melasa, všecko je ulepené až hrůza). Břehy jsou tu vysoké, přichystal jsem si raději všechno už nahoře u auta a pak opatrně slezl dolů k vodě. Jak to tak pozoruju, v létě se sem budu muset prosekat, zarůstá to tady fest. První nához, dávám šanci zase halibutce. Sám jsem ještě nejedl, vytahuju "oblíbené" rybičky s kusem chleba. Sotva jsem dojedl, špice se rozpohybovala, beng a zásek sedí. Tloušť, něco kolem padesáti cm, celkem slušná rybka. Rychle pár fotek a šup s ním zpět. Druhý nához se mi moc nepovedl, uvažuju, jestli to mám přehodit, ale kašlu na to, nechávám to tak, spíš mám chuť ještě na jedno... ale raději počkám. Je slyšet skřivany a tentokráte pozoruju opravdu chrostíky. Minule jsem totiž viděl něco jiného, chrostíci se z hladiny nelíhnou. Jejich larvy vylézají na kameny nebo traviny na břehu a líhnou se tam. Ale i teď je vidět nejen chrostíky, ale i kvanta všelijakého hmyzu všude kolem. Chrostíci z minula byli menší a rezavohnědí, ti dnešní jsou celí černí a větší, někteří mají snad tři cenťáky. Sekám, záběr takový nic moc, ale byl. Jenže sakám do prátdna. Rozhazuju nějaké pelety na široko a nahazuju znovu, tentokrát jen kousek od břehu. Dnes a včera trochu pršelo. Že by byl někde proti proudu nějaký slejvák, se mi nezdá, voda nestoupá, ani není moc zakalená., ale nějaký ten brajgl ovšem na hladině plave. Větévky nebo tráva se sem tam zachytí o vlasec a špice se ohne, olůvko poskočí. Vždy to tak chvíli nechám, ale pak přehazuju. Sem tam mám i nějaký drbanec, ale čekám na pořádnou hokejku. Proud je přece jen trochu silnější než minule, dávám tedy olovo padesát gramů. Napravo pod stromy něco pořádně šplouchlo, zřejmě se tam hodil kapr nebo že by nějaký dravec? Voda je jako olej, přede mnou se dělají víry, jsou pomalu odnášeny ode mě pryč. Jak tak do vody hledím, připadá mi, že teče pomalu, tak pomalu, že snad i čas teď plyne pomaleji... kdo ví, kolik vody ještě odteče a kolik času uplyne, než poprvé ve svém životě chytím parmu. Kvůli téhle rybě jsem vlastně začal na řece chytat. Že bych ji chytl teď v čase hájení ale strach nemám. Parmy se chystají na tření a jak jsem si přečetl od rybářů, co zasvětili několik let pouze parmám, jen těžko by ji teď někdo hledal na hlubším a zčásti bahnitém úseku řeky. Parma potřebuje čisté dno (písek nebo štěrk), proto se už v časných měsících nového roku stahují právě do úseků s k takovým dnem. Někdy dokonce i pár kilometrů od mist, kde se třeba pravidelně chytají po zbytek roku. Z čeho mám v téhle části řeky větší obavy je sumec, jak mi tu peletu zblajzne, tak to můžu rovnou přešmiknout.

Poslední záchvěvy víkendového běsnění... asi 200 - 300 metrů po proudu zastavuje auto. Praásk! (kolega vláčkař zavřel dveře). Chvíli jsem myslel, že jsou dva, ne, je sám, má prostě telefon hands free a baví se s kámošem o kokotinách, při tom vesele nahazuje. Mluví tak hlasitě, že ho zřejmě slyší všichni tak v okruhu deseti kilometrů. Po očku pozoruju, jestli něco vytáhne. Zkouši to asi 10 minut, pak to balí, nic... že mě to ani nepřekvapuje. Za půl hodiny na druhé straně řeky banda ožralých idiotů, kteří za stálého troubení projíždí pomalu po loukách kolem řeky, že je tam samozřejmě vjezd zakázán je moc nezajímá. Kolega rybář pár metrů proti proudu balí, zřejmě má dost a jde hledat nějaký klidnější flek. Já toho mám kolem desáté v noci taky dost, mimo toho tlouště už nepřišlo nic a tak se přesunuju na nedaleké slepé rameno. Noc je jasná, zařídit si hnízdečko u vody a sedim až do dvou do rána. Vnadím jen kukuřicí z plechovky (ta je i pod háčkem) a vytáhnul jsem celkem tři kapříky tak do dvou kil. Poslední ryba je sumeček americký, jasný signál, že je nejvyšší čas to zabalit. Val mlhy je všude kolem, teplota klesla asi na tři stupně. I tak je noc jasná, měsíc stojí vysoko, sem tam pozoruju vlastní stín, docela kuriozní takhle v noci. Zkouším dělat nějaké fotky noční atmosféry, ale na tohle nestačím. Škoda, je v tom něco magického, jak tady stojím obklopen noční přírodou, i teď ještě v nedalekém lesíku zpívají ptáci, jenom tančící víly chybí. Přesouvám se do spacáku do auta, ještě nějaký drobek k jídlu a dobrou.

Kolem páté ráno jsem vzhůru, déšť bubnuje na střechu auta. A jéje, to se mi vstávat teda nechce. Naštěstí pršet brzo přestává, tak do toho starý brachu. Jdu nejdřív omrknout nejbližší strom a pak na procházku.Zkouším dělat nějaké fotky, baví mě to víc a víc. Pak nahazuji na stejném místě, než jsem šel do hajan. Odhaduju tak pět sekund a byl tam. Zase kapřík kolem dvou kil. Bojuje hezky, chvíli si říkám, že by mohl být i větší, ale není. Balím to, jedu zpět na řeku. Proud nabral na síle, po hladině jdou sem tam i chuchvalce pěny. Zlom nechávám tedy být a jdu až za stromy. Na druhý nához pozoruju, jak se vlasec střídavě napíná a povoluje... následuje zásek a je tam. Krásný říční cejn kolem 60ti cenťáků, krásnej. Pár fotek a čau. Pod stromy je asi třicetimetrový úsek, který se ze břehu nedá chytat. Rozdělávám nějaké krmení s tím, že zkusím ryby přilákat ke mně. Mám sice nějaké potahy, ale ryba už nepřijde. Tedy na řece konec. Rozhoduji se pro rychlou akci a jedu zpět na slepé rameno. Potichoučku jsem se přikradl k vodě, kukuřice je ještě pod háčkem, tak rovnou nahazuju. Ani nestačím našroubovat na ručku hlavu podběráku a už tam visí. No, táhne pěkně. Cítím, jak se snaží zamotat do rostlin u dna, ale na tohle je ještě brzo. Později v létě je to tady tak zarostlé, že jen na málo místech propadne nástraha až ke dnu, teď je ale situace jiná a tahle finta nefunguje. Kapříka vyvádím a podebírám jen hlavou podběráku, kterou držim v ruce. Má asi 2,5 kg a jede se mnou. Chytám mu ještě brášku kolem 1,5 kila, ten jede taky se mnou. Doma je čistím a porcuju, dělám polívku a zítra bude oběd pro babičky a dědu, už nějaký čas poptávají, tak snad jim bude chutnat.

Tentokrát jsem zvolil jiné místo, jel jsem se podívat asi 500m proti proudu až skoro k ohybu řeky a nestačil se divit. Každých 20 - 30 metrů stál u břehu hezký tloušť. Hliněné břehy tu jsou skoro tři metry vysoké, takže dostat se nepozorovaně dolů k vodě není úplně lehké. Takže jasná volba. Osmička háček, na něj kousek bagety a šup tam s tím. Nechal jsem to splavávat asi 20 metrů, pak jsem to přitáhl zpět. Celou procedůru opakuju ještě jednou a při zastavení bum ho, je tam. Poctivých 53 čísel, bříško má natlačené, dobře vím čím, když se vítr utiší a hladina je klidná, je vidět celé hejna líhnoucího se hmyzu. Že bude rybka trochu slušnější jsem věděl hned po záseku. Držela se celou dobu u dna, tah souvislý a silný. Na tenhle proutek dobrý soupeř.

Loveckou touhu jsem ukojil, převázal to a dal tam peletu. Zakrmil jsem si dvě místa, jedno před stromy, druhé za nima, nahodil na tom prvnim a teď tady čekám. Skoro hned po náhozu přišel hrčák, ale než jsem vstal, ryba se vypla. Na uklidnění jsem si naordinoval pixlu rybiček a kus bagety, pak konečně pivko. Jenže jsem debil, pivo jsem postavil vedle sebe na kameny, vítr ho shodil a i když to jenom ťuklo, rozbilo se... fakt debil. Teď ještě ať si pořežu prsty při sbírání střepů a bude to dokonalé. Sice zamrzí, ale náladu si zkazit nenechám. Sedím, poslouchám skřivany a pozoruju tlouště, který se přede mnou na chvilku ukáže, jako by se líně převaloval těsně pod hladinou. Přemýšlím, jestli mám radši zkusit kukuřici, je mi jedno, co chytím, ale přece jen solidní rybka a trocha toho adrenalinu... to by nebylo špatné. Přesedám tedy za stromy, tentokrát s kukuřicí pod háčkem. Napravo pod stromy dovádějí oukleje a tlouštíci, mám pocit, že dnes už nic nechytnu. Pozoruju ty kvanta hmyzu všude kolem, dnes mají ryby opravdu prostřeno. Sice jsem debil, ale ne úplný, v autě jsem měl ještě jednu plzničku. Tak ještě počkám, sedím u vody a je mi fajn, od zítřka zase do práce, na chvíli bude s rybama konec.

Dlouho se nic nedělo, takže jsem se přesunul znovu o kousek níž po proudu, kde to vypadá, že je na dně nějaký zlom nebo tam jsou zřejmě nějaké větší kameny. Na povrchu se totiž voda točí a u břehu po mojí pravé straně je vracák. Ten nechávám být, nahazuju jen trochu šikmo po proudu pár metrů před sebe. Proud je tady mírný, dokonce i malé olůvko (15 gramů) drží. Tentokrát jen pelety a pod háček (solidní osmička) taky, návazec prodlužuju na 70 cm. Po půl hodině to sebral tloušť, stejný jako ten dnešni první. Za další půl hodiny hokejka, prut mám hned v ruce. Tentokráte je to jiný tah, hned tipuju na kapra. S pinem si to vychutnávám, brzdím levou rukou, veškeré výpady končí jen krátkým protočením a jelikož výbavu mám tentokrát o poznání silnější, klidně se do toho opřu a moc prostoru milému kapřikovi nedávám. Proutek pracuje na jedničku, za minutku nebo dvě je v podběráku. Vynáším ho až úplně nahoru, sice koukám trochu překvapeně, že vypadá dost podobně jako ten minule - stejná velikost a zbarvení, lysec a stejná stavba těla (až doma při porovnánvání fotek vidím, že jde o dvě odlišné ryby). Tak tohle je krásná korunovace mého dnešního výletu, mám velikou radost. Balím a jedu, kolem sedmé jsem doma. Jak mi to ze začátku na řece moc nešlo, tak snad už jsem trošku pokročil.