Kolem třetí jsem na místě, chci pokračovat, tam kde jsem přestal. Zakrmuju si jako první místečko, které bylo včera úspěšné a pak asi o padesát metrů dál flek číslo dvě. Mám takový zvyk, před náhozem ještě jednou všechno překontrolovat. Asi poslední dva metry vlasce jsou nějaké odřené, radši všechno převazuju a až pak nahazuju. Sedím tady teď asi hodinu, proběhlo kafíčko s buchtičkou a dumám, co by mi dnešní rybačka tak mohla přinést. Jelikož se nic neděje, tak se přesouvám, ale i tady je to mrtvé. Zakrmuju tedy flek číslo tři (zase o něco dál) a znovu se stěhuju. Nic to nedělá, tak na to kašlu a lezu do vody, ta je docela studená. Zkouším hloubku a koukám, že hned asi čtyři metry od břehu to padá strmě dolů a o kousek dál už je taková hloubka, že se mi až ke dnu ani nechce... přece jen jsem tady široko daleko sám, tak radši opatrně. Pak jdu zpět na flek číslo jedna a heleme se, něco do toho drbe, takže rybky už se sjely. Nakonec vytáhnu cejna a přesouvám se na dvojku. Tady přichází celkem rychle tři cejni po sobě, vracím se na jedničku. A nic. Ani žádné pohyby na špičce, možná tam najel nějaký dravec, tak se milé rybky raději zdekovaly. Znovu měním místo a poněvadž se trochu nudím, poslouchám nějakou tu pohodovou muziku. Koukám na špičku, ta se narovnala a vlasec spadl do průvěsu... jednou rukou strhávám sluchátka, druhou beru prut RRRRRRRRRRRRRRRR ryba je už skoro u druhého břehu, tam to stáčí doleva a jede dál... uznávám, takova síla se pinem brzdí obtížně, ale nakonec ji obracím (nebo si to aspoň myslím), prut je úplně ohlý... jen špička sem tam cukne, ryba je někde daleko a u dna. Skláním prut doprava k hladině a bočním tahem ji pumpuju k sobě. Jde to dobře a za chvíli mám rybu asi jen deset patnáct metrů vlevo ode mě, ale stále nevím, co to je. Rybka zřejmě poznala, že jí hrozí nebezpečí a tak začíná šmejdit kolem a hledá nějakou pomoc, aby se osvobodila. Napravo (tam byla před chvilkou) nic nenašla a malý trs leknínů vlevo (tam je teď) zřejmě vyhodnotila jako nedostačující a shhhhhhh teď už je zase někde uprostřed. Nádobíčko mám ok, ale i tak jsem opatrný, tuhle rybu bych ztratil opravdu nerad... takže trpělivost brachu a nějak to dopadne. Boční tah ji dostává znovu jen na pár metrů ode mě a pak se najednou objevuje u hladiny a já poprvé vidím, že je to kapr. Těžko říct jak velký, je ale větší, než ten ze včera. Je teď znovu u dna, snažím se ho dostat nahoru, přes prut cítím, jak se tam dole snaží do něčeho zavrtat. Na hladinu začínají vyplouvat odervané rostliny... doufám, že tam není žádná džungle, do které by zajel a hotovo. Ale tahle strana kanálu naštěstí není tak obrostlá jako protější, takže se kapřík po nějakém čase objevuje znovu u hladiny. Tentokrát už moc nechybělo, podběrák se mu ale vůbec nelíbil, tak je zase dole. Takhle se tedy nějakou chvilku přetahujeme, až kapřík zřejmě uzná, že prohrál a na druhý pokus to klapne. Skláním se nad ním a vidím, že většího kapra jsem asi ještě nechytl. Nahoře na hrázi dělám nějaké fotky, rybka je klidná, takže jde všechno rychle. 87 cm!.. ty vole... A pak už s ním stojím po kolena ve vodě, kapřík se jen tak líně vlní. Ještě chvíli ho držím za ocas, ale pak ho nechávám jít. Pomalu odplouvá do hubin, až mi zmizí. Adrenalin cítím ještě v autě po cestě domů. Změna místa mi přinesla fakt krásné ryby, snad to bude takhle pokračovat i nadále.