Tak tedy konečně. Po skoro třech měsících zrušili všechna opatření a já mohl dnes s rodinkou a pesanem aspoň na chvilku vypadnout někam, kde je hezky. Zima pomalu předává žezlo jaru, sluníčko svítilo a teploměr ukazoval 16 stupňů. Sem tam ještě někde trochu sněhu, ale taje to rychle, podle toho taky řeka vypadá - dvojnásobný průtok a voda dost ledová. Procházka se trochu protáhla, takže jsem ani nenahodil. Nevadí, bylo krásně a všem nám to jen prospělo, navíc jsem nechtěl kazit atmošku. Stojáky stále pod ledem, odhaduju tak ještě týden, pak to snad půjde. Všude ptáčků a zpěvu, bobří stezky vyšlapané, ale žádného jsme neviděli. Pokud budu mít v pondělí volno, asi pojedu sám a zkusím přemluvit nějakou první letošní rybku.

Při čtení jedné diskuze an Mrku jsem nejdřív trochu váhal, ale fotky mě zviklaly, proč to tedy nezkusit. Zimní kapr - s tím mám, pravda, málo zkušeností. Ne že by mě to nelákalo nebo tomu nevěřil, ale vetšinou se přes zimu jednoduše věnuju jiným rybám. Bohužel máme už nějaký čas povoleno vyjiždět max. 15 kilometrů od místa bydliště, takže je rozhodnuto.

Připravuju všechno doma v klidu a teple... po nějaké době chytání na řece, kde jsem používal vše jemné a malé, mi hotová montáž i s osmičkou háčkem přijde dost humpolácká, ale přesvědčuju sám sebe, že to tak má být... když to vezme nějaký ten větší, tak ještě budu moc rád, že to takhle mám.

Vybírám místo, kde jsem už nějaké kapříky vytáhnul. Je tma, celkem vítr a začíná poprchávat, máme sedum stupňů a nikde ani noha. Hmm. No to jsem opravdu zvědavý, dávám si limit do osmi večer, pak domů. Abych to nějak nastartoval, hážu pár metrů od břehu čtyři koule nějakého komerčního kaprového krmení. Pod háček kuku z plechovky a šup tam s tím. Sedím a dumám, jestli to má vůbec cenu, tahle voda je dost náladová. Taky už jsem poslouchal různé teorie o tom, jak se ryby stahují víc směrem do města, tam je prý voda teplejší - jak se ochladí, tak je to tady marné... Koukám kolem dokola a říkám si, že je to hovadina. Nevěřím tomu, že by se všechny ryby přesunuly o pět kilometrů dál jenom proto, že je tam voda o stupeň teplejší. 

Dávam si čajík. Zahrčeni, jen krátké trhnutí špičkou prutu... čekám... a znovu, aha, tak to už vstávám a beru prut do ruky... je tam. Nebude to žádný obr, moc se ani nepere a tak končí celkem rychle v podběráku. Takový punťa, ale mám radost. Tak plav, ty loupežníku. Sedím ještě dvě hodinky... nic. Neva, i tak super.

Dnes další pokus. Tloušti mi teď docela jdou a věřím tomu, že tahle řeka je schopna vydat i nějakého toho trofejního. Kolem jedenácté jsem na místě, tentokrát jako minule. Nic nevymýšlím, trochu zakrmit, na háček napařený tousťák, hotovo. Sedím jen chvilku - střídavé napínání a povolovaní vlasce okamžitě sekám. Nejdřív to nevypadá na něco většího, ale jakmile mne rybka zmerčila, začal tanec. Ale přece jen v tenhle čas už není nikde nic, kde by se mohla schovat nebo někam zajet, takže obavy nemám. V čisté vodě vidím ještě poslední výpad a jak si celkem slušný tloušť snaží vyklepat háček z tlamky - naštětstí všechno drží a tak se můžu radovat z pěkného úlovku. Rychle foto, ještě přeměřím (55 cm) a ahoj. No tak rozjezd super. Ovšem za další tři hodiny jsem vystřídal několik míst a prošel si nový úsek řeky ...  a vůbec nic, ani potah... nerozumím tomu...  Vracím se tedy na první flek, ale ani tady se nic neděje. Slunce jasně svítí, jsou tři stupně nad nulou, ještě chvilku sedím, ale pak balím a domů. 

Ve čtvrtek po práci opakuju postup z úterý, vybírám ale jiné místo. Navíc jsem si koupil balení toustového chleba a rozmočeným si zakrmil čtyři fleky, každý asi po deseti metrech od sebe. První a třetí se mi pozdávají nejvíc. Nastražuju napařené pečivo a přemýšlím, jak bude - jsem docela utahaný, ale nějaké dávky optimismu jsem ještě schopen, tak snad. Netrvá to dlouho a špička se pohne, sekám... cítím, jak ryba na konci vlasce opsala rychle esko a je pryč... hmm. Tak začátek nic moc, ale jsou tu a to je hlavní. Tak ještě jednou. Tentokráte ani nedýchám, záběr se opakuje, jsou to fakt jen snad dva cent'áky, nepatrný pohyb... beng! tentokráte zásek sedí, ryba se dere nalevo ode mne do hloubky, dokonce i pin se párkrát protočil... jak já tohle miluju... Rybka ted' vyvíjí stálý tah a chce hlavně někam pryč, ale nedávám jí moc šancí. Za pár vteřin se tak u hladiny objeví tloušt' a docela slušný k tomu. Rychle na podložku, vyháčkovat, foto a změřit... tak zatím můj největší - 56 cm. Už když jsem ho měl v podběráku, věděl jsem, že tohle je fakt kousek, prostě paráda. Pouštím ho o něco dál proti proudu. Odplouvá pomalu, beze spěchu, v čisté vodě ho krásně vidím. Tak tohle se povedlo.

Měním místa a sedím až do noci, než zpoza mraků vyleze měsíc. Je pak takové světlo, že nepotřebuju ani čelovku. Na ryby to ale má asi špatný vliv. At' se snažím sebevíc, přijdou jen nějaké drbance a to je vše. I tak moc moc povedený výlet.

Po práci vyřízeno nejnutnějsí a něco před třetí už připravuju prut u vody. Je krásný den, sluníčko svítí a je to poznat, opravdu ještě hřeje. Ale až zapadne, nastane zima veliká, takže mám s sebou vše potřebné, abych aspoň dvě tři hodinky vydržel. Je to zase nové místečko, vypadá to, že docela frekventované. Může to být na houby - ryby o tomhle (pro ně) nebezpečném úseku řeky vědí a vyhýbají se mu... nebo to může být trefa - je to tady vyšlapané, protože se tady ryby drží... 

Nejdřív trochu koketuju s pečivem, to je ještě dost světla, ale záběru jsem se nedočkal. Až se zešeřilo, přesedlal jsem na maso, (znovu s curry a česnekem) a posílám to s minimální zátěží do mírného proudu pár metrů před sebe. Proud nástrahu chvilku unáší, pak si to sedne a já taky. První šálek čaje, bez něj v takových teplotách ani ránu. Za další půl hodinku je už tma, jen půlměsíc ozařuje krajinu za mnou a vysoké břehy přede mnou. Jelikož se nic neděje, jdu se trochu projít, s čelovkou zkoumám, jak to vypadá kousek po proudu. Když se vrátím, cosi se mi nezdá a tak beru prut do ruky... jo. Rybka se tlačí ke břehu, ale nemá se tam kde schovat. Na podlozče pak všechno rychle - vyháčkovat, přeměřit (hezkých 51 čísel) foto a šup s ním zpět. Mise splněna, paráda. Kolem šesté už je všechno omrzlé, prut, podložka, podběrák je jak kost, balím. Ale moc fajn to bylo.