Po menších eskapádách se konečně kolem půl čtvrté dostávám k vodě. Mám dnes volno a zítra nemusím brzo vstávat, takže plánuju zůstat až do dlouho. Počasí na ryby nic moc - je tak zataženo, že má člověk pocit, jako by už bylo pozdě večer. Asi hodinu a půl obcházím známý úsek téhle řeky, ale i když je voda hodně pod normálem, v těchto podmínkách prostě není možné něco vidět. Chytat naslepo dnes riskovat nechci a tak se přesunuju do blízké vesnice. Na google mapách jsem si vytipoval dva nebo tři fleky, které bych si rád omrknul. A vypadají fajn, nějaká ta rybka tam určitě bude, ale možná někdy příště. Teď mě to táhne zpět na ten úsek, který jsem si předtím obešel, ale na druhou stranu. Tady jsem ještě nechytal. Hlavní proud je tady blíže břehu a je to i trochu hlubší. Jako první přichází na řadu posilnění, mám žízeň a taky hlad jako vlk. Sedím tam ve vysoké trávě, pochutnávám si na buchtičce a je mi fajn. Pak se s proutkem a kýblíkem partiklu vydávám na pochůzku. Všude je tu přístup k vodě dost špatný, takže jsem po nějakém čase dodřený, dopichaný a dopálený od kopřiv, ale co by člověk pro ty ryby neudělal, že? Rybky jsem sice neviděl, ale našel jsem si tři fleky, které se mi docela zamlouvají. Na každý z nich posílám asi deset baitdropperů a jdu si lehnout zase do trávy. Jsem nějaký utahaný, nový job mi dává do těla i do hlavy (jsem teď na pohotovosti v nemocnici). Poslouchám muziku a asi za hodinku se znovu vydávám krmit, tentokrát na každé místo pět dávek. Pak si to převážu na jemno a sedám si na prostřední místo. Musím chytat proti proudu, ale i tak asi za půl hodiny přichází krásný razantní záběr a je z toho tloušť přesně padesát dva čísel. Moc fajně to začíná, snad se tedy dostaví i nějaká parmička. Po dalším dokrmení (tentokrát už jen zbylé dva fleky), si zase lehám do trávy a čekám na noc. Kolem deváté si všechno připravím a poté nahazuju na chlup přesně na zakrmené místečko. Sedím asi deset minut, když najednou prut ztěžkne... bohužel jen nějaké traviny, což je smůla, musím to vytáhnout a přehodit. Jenže navíc k tomu zjišťuju, že visím, no tak to je špatné. Ať se snažím sebevíc, nakonec to musím urvat. Místo je poplašené takovým způsobem, že chytat tady dále postrádá smysl... celé ty hodiny přípravy v háji. Jdu tedy na flek nejníže po proudu, na háček nový kousek masa a šup tam s tím. Unava znásobená zklamáním z pokaženého místa mě zmáhá... třikrát za sebou cítím na prstu silné zatáhnutí, než mi dojde, že je to záběr... pozdě... no, musím dávat víc pozor. Po půl hodině, kdy se nic neděje, to balím a jdu na flek číslo jedna. Tady uběhne další půlhodinka také bez toho, aby se něco přihodilo, takže jdu zase zpět. Zase nic. Zkouším ještě prostřední flek, ale taky nic. Je teď půlnoc, rozhoduju se pro návrat domů a do postele.

No trochu toho štěstíčka mi dnes chybělo. Už jeden klasik pronesl: "Kultivujte své štěstí, podporujte ho znameními a znaky dobrého významu." Evidentně jsem to trochu podcenil. Aspoň tady něco pro zasmání, tak dobrou.