Uplynulá sezóna byla zřejmě zatím moje nejůspěšnější vůbec, a to chytám už pár let... Opravdu krásné ryby a ne málo - chytil jsem kolem padesáti kaprů, čtyři amury, nějaké líny, candáty a pár krásných tloušťů. Ze všeho nejvíc si cením dvou amurů - na vodě, kde jsem je chytil, už asi tři roky pravidelně pozoruju hejno čítající kolem patnácti ryb, ale až teď to klaplo. Ovšem abych pravdu řekl, jsem šťastný za každou rybu. Ostatně jak je na obrázku vidět, i ten nejšťastnější rybář nemusí být nutně ten s tou největší ulovenou rybou...  

Je také docela možné, že spousta rybářů se nad mou bilancí s politováním pousměje a určitě jsou mezi námi i takovi, kteři k dosažení podobných úlovků potřebují zhruba tak tři dny volna... buď jak buď, já jsem spokojen. 

Negativ moc není - kvůli operaci kolena jsem např. nemohl nějaký čas k vodě, ale koleno mi dali dopořádku takovým způsobem, že bych musel být blázen si ještě stěžovat. Je to tedy takové pozitivní mínus. Také probíhající stav pandemie se na mém rybaření určitě podepsal - co do počtu docházek jsem na tom slušně (kolem 50ti výletů k vodě), ale omezení pohybu na vzdálenost do max. 15 km od místa bydliště vyřadilo dvakrát na určitý čas všechny lepší řeky z mého dosahu. Asi největší a nejsmutnější mínus je zánik některých revírů. O jednom z nich, který opravdu bolí, napíšu později.

A plány? 2021 bych rád zůstával u vody více přes noc, což jsem minulou sezónu trochu vypustil. Také bych si rád konečně sáhnul na parmu - prvni krok jsem učinil už dnes, když jsem přikoupil k saskému rybářskému lístku oprávněni i pro Sasko - Anhaltsko. Mám v plánu zkusit tentokráte štěstí na řece Saale, kde zdokumentované úlovky parem (ale i ostatních ryb) dávají tušit trochu jiný stav rybí populace, než je tomu třeba v případě řeky Muldy. Tak snad mi bude přáno. Nová sezóna, nové štěstí, tak tedy všem jen to nej. 

Venku vládne nepohoda, aspoň tedy vzpomínka na pohodu...

Hezké Vánoce a vše nej do nové sezóny. 

Lužický kapr byl šedě zbarvený šupináč s menší hlavou, byl chován hlavně v oblastech saské a pruské Lužnice. Existují ale dochované poznámky o jeho výskytu v Braniborsku a okolí Hamburku. V pozdějším devatenáctém století se na chov LK specializovala tehdy největší kapří farma v Německu - Königswartha (severně od Budyšína). Dokázala vyprodukovat úctyhodných 75 tun ročně a kapříci byli rozváženi převážně do Berlína, Hamburku, Drážďan a Lipska.

Mezi lety 1900 až 1920 došlo k jeho úplnému vytlačení Galicijským kaprem a původní Lužický kapr tak nenávratně mizí. Stalo se tak zřejmě kvůli lepšímu marketingu a propagaci GK. Velmi vyzdvihovaný fakt, že Galicijská linie rostla rychleji, než všechny ostatní tehdejší linie, nemusí být úplně pravdivá. U Lužické linie jsou totiž dochovány zmínky a dokumenty o zhruba stejné rychlosti růstu, takže kdo ví.

Galicijský kapr pochází z oblasti Bielsko-Biala. O jeho vítězné tažení Evropou se zasloužil hlavně Adolf Gasch, když v roce 1880 obdržel za jeho chov na Berlínské Rybářské Výstavě zlatou medaili, tehdy určitě velmi ceněná pomůcka k uzavírání lukrativních obchodů... Rybníky v okolí vesničky Kaniow pak produkovaly hlavně a pouze rychle rostoucí galicijské kapříky, kteří ve svém třetím roce dosahovali až 1,75 kg. Nutno podotknouti, ze dříve trvalo čtyři až pět let, než kapříci dosahovali tržní hmotnosti. Gasch a jeho GK stáhli tuto dobu na tři roky, což znamenalo pro kapří farmy výrazně větší výnos a tudíž i výdělek.

Ještě bych zde rád poznamenal, že je docela možné, že proč se tam a tam pěstovala výhradně ta a ta linie, může být podmíněno i "chutí prostého lidu". Například vzrůstající popularita lysců zapříčinila, že i slavný Josef Šusta zavedl jako ředitel Třeboňského Rybářství jejich větší chov - do roku 1880 zde byli chováni výhradně šupináči. Sám Šusta pak ve své knize Pět století rybničního hospodářství píše o poptávkách na různých místech, tedy např. v Čechách byl stále více poptáván kapr lysec, v Hamburku pak výhradně jen šupináč. Ve Vídni nejdřív dominoval šupináč, aby byl posléze taktéž vytlačen lyscem.

Poznámka: na druhé fotce je jako první Aischgründer, druhý Galizier, třetí Lausitzer a čtvrtý Franconian (další stará linie, která byla chována převážně na severu Bavorska a v Durynsku, prý měl velmi výrazné modré zbarvení...).  Český Třeboňský kapr - Wittingauer - na vyobrazení chybí, i když patří právem do výčtu nejznámějších kapřích linií (nebo dokonce kapřích ras) v Evropě až do konce devatenácteého století. Tyto linie dosahovaly na lokální úrovni samozřejmě povícera variací.

Dnešní nasazení kapříci, které tady v okolí Lipska chytávám, už pocházejí ale výhradně z okolních sádek zde v Sasku. Jednak je to ekonomicky výhodné pro obě strany, navíc se tím zamezuje i případnému přenášení nemocí nebo parazitů. Ale i tak si člověk čas od času nad nějakou tou rybkou podumá, že vypadá nějak jinak... je docela možné, že pár genů starých linií tam stále někde hluboko přetrvává, kdo ví...

I po několika dalších dnech zůstává krokodýl z řeky Unštruty v oblasti města Kyffhäuser záhadou. Obsáhlé pátrací akce výskyt tohoto nebezpečného predátora nepotvrdily, proto byly včera oficiálně pozastaveny. Přivolaný expert Heino Krannich se vyjádřil v tom smyslu, že je možné, že žádný krokodýl ani nikdy nebyl... spíše se přiklání k hypotézi, že zřejmě někoho ošálil zrak. "Povodí téhle řeky navozuje zřejmě halucinace, zajištěný fotografický materiál je tak špatné kvality, že aby tam člověk viděl krokodýla, potřeboval by opravdu notnou dávku fantazie." Krokodýl byl poprvé spatřen jednou ženou před deseti dny nedaleko města Roßleben. Na místo vyrazila policie i požárníci a dvanáctikilometrový úsek řeky doslova pročesali - neůspěšně. Na řadu tedy přišel pokus s nastraženým živým kuřetem a fotopastí, ale ani tohle neklaplo. Heino Krannich pak za pomoci syrových hovězich vnitřností a krve vytvořil v řece pachovou stopu. "Instinkty tohoto zvířete jsou velmi vyvinuté, krokodýl by na něco takového okamžitě zareagoval - kdyby tady nějaký byl, že ano?" řekl na vysvětlenou, proč ani jeho metoda nefungovala. Další důkaz, kterým byly na břehu řeky nalezené exkrementy, se ukázal také jako planý poplach. Ty totiž nepocházely od krokodýla, ale zanechala je tam liška. 

(volně přeloženo z denního tisku 17.09.2020... )

Aischgrund je jedna z nejznámějších rybníkářských oblastí z celého Německa. Pojmenována podle řeky Aisch leží mezi třemi městy - Neustadt an der Aisch, Erlangen a Bamberg. Některé ze zdejších rybníků jsou i 1200 let staré. Podloží v této oblasti je na mnoha místech pro vodu nepropustné, půda byla proto na mnoha místech věčně podmáčená a pro zemědělství tak nevyužitelná. Už původní obyvatelé a později mniši tohoto chytře využívají a zakládají hojně rybníky. Dnes jich zde existuje přes 7000 s celkovou vodní plochou kolem 3000 hektarů. Už od založení prvních rybníků se zde choval hlavně kapr. I když původní AK vymizel (podle některých pramenů počátkem padesátých let dvacátého století) z důvodu pokřížení s mnoha jinými liniemi (v Německu tohle stát nekontroluje), přesto je Aischgründský kapr od roku 2012 EU chráněnou geografickou známkou, jeho význam a pověst by se tedy dala přirovnat k českému Třeboňskému kaprovi.

Aischgrüdský kapr je běžný lysec, jediné, co jej tak markantně odlišuje od ostatních linií, je stavba těla. Jeho proporce jsou opravdu velmi specifické, délka těla v poměru k výšce těla bývala i 2:1! (pro srovnáni: původní forma divokého kapra má tenhle poměr něco kolem 3,5:1).

V dávných dobách církev nařizovala až přes sto dní postu během roku. Ryby se konzumovat mohly, ovšem pouze takové, které nepřesahovaly okraje talíře. Traduje se, že to je právě důvod, proč AK vypadá tak, jak vypadá. Podnikaví mniši (zřejmě s vidinou plného žaludku... ) totiž tak dlouho šlechtili a křížili, až dosáhli hlavně pro ně uspokojivého výsledku. I když se tohle stalo v dávných časech, jejich odkaz přetrvává dodnes. I dnešní AK má stavbu těla vysokou, ale nejedná se o žádnou genetickou zvláštnost (např. zkrácení a srůstání obratlů nebo esovitá deformace páteře hned za hlavou), pokusy dokázaly, že je to dáno hlavně dostatečným množstvím potravy. Má pevné a chutné maso (obsah tuku je menší než 10 %) a je proto velmi ceněn v gastronomii.

Sám se někdy divím, kolik různých tvarů, barev a malá hlava, velká hlava a nevím co ještě, mnou chycení kapříci všechno mají. Trochu jsem se tedy zajímal, co že to vlastně chytám. Většina mnou chycených kaprů má zřejmě předky z Čech a Maďarska, i když je chytám tady v Sasku, jedním z důvodů může být i geopolitické uspořádáni Evropy po druhé světové válce. Tož tak.