No, koleno je v pořádku, musím pana doktora pochválit, už asi dest let jsem tohle koleno neměl tak v pohodě jako teď. Můžu být spokojený a velmi šťastný, že to takhle dobře dopadlo. Takže jsem si předsevzal poslední týden, co marodím, pojmout jako rybářský týden. 

Zrána jsem si zavezl kýblíček vařeného partiklu na své staré místo na kanále a poté se vydal směrem z města pryč. Po třiceti kilometrech jsem konečně na místě. Je chvilku před obědem, slunce se do mě opírá s takovou silou, až se ptám sám sebe, jak dlouho v těch broďácích vydržím... mám totiž jen neopreny. Po pivečku a jídlu se do nich soukám a lezu do řeky. Čekal jsem, že budu celkem rychle ochlazen, řeka je přece jen něco jiného než stoják, ale nestalo se. Nějaké místečka jsem si prošel, zaházel si (ještě jsem to nezapomněl, tohle je asi první chytání s muškou po pěti letech), nic nechytil (klasika), ale to neva. Bylo zajímavé si to takhle projít, zjistit si na těchhle flecích hloubku "na vlastní kůži" a podívat se na to všechno z trošku jiné perspektivy. Po hodině a půl balím, vedro je v broďácích nesnesitelné. Přejíždím jinam. Tady nechytám, ale všechny krámy a oblečení nechávám u auta a hurá do vody. Moje první koupání tenhle rok. A to máme prosím půlku července... jak že to bylo? "tenhle způsob léta ..."  

Vyráchal jsem se dost, je čas na nějaký serioznější pokus. Přejíždím asi o dva kilometry proti proudu, zakrmuju si flek a s kafíčkem a knížkou se odevzdávám pasivnímu čekání, zda ruka štěstěny zasáhne. Naházel jsem tam nějaké pelety a kukuřici z plechovky. Trvá to hodně dlouho, než se začne něco dít, ale pořádný záběr nepřichází. Když chci takhle zase vybrat z plechovky nějakou tu kukuřici, zjišťuju, že se mi tam zabydlel nádherný tesařík pižmový. No dobře dobře, tak tedy bez kukuřice to půjde taky. Po další hodině už ale milého tesaříka pomocí klacíku přenáším do trávy vedle mě. Netrvá to dlouho a vyleze si na mou tašku. Ta se mu zřejmě zamlouvá a za chvíli si vleze do první velké kapsy, jakoby mi signalizoval paráda, tady zůstanu na noc. Plechovka je mezitím už prázdná, ale opět ne bez života. Jak tak na ni koukám, vidím, že se sem tam zatřese. Později jsem si doma zjistil, že to byla myšice temnopásá, tu jsem snad taky ještě nikdy neviděl. Malá sympatická myška s výrazným pruhem na hřbítku. Na foťák je ovšem moc rychlá, takže se spokojuji s tesaříkem, je to model jak má být, ani se nehne. Jsem tady široko daleko sám, jen příroda a já. První pořádný záběr a je z toho cejn asi šeesát čísel. Vyháčkuju ho ve vodě a sám tam lezu taky. Ryby neryby, vedro je nesnesitelné. K mému překvapení, i když je tohle nejklidnější úsek řeky, ani zde nejsou žádné nánosy, jen šterk a hrubší kameny, což jsem nečekal. Procházím si takhle pěkný kousek řeky, nějaké zajímavé místo ale nenacházím, profil dna je tady celkem monotonní. Po koupačce dokrmuju a něco po půl deváté přichází razantní záběr, tloušť kolem padesáti čísel. Hezkej, takových tu mám už povícero. Kolem deváté balím. Krásně jsem si odpočinul. Doma na mě čekají pečená žebra a plzeň, život je někdy moc fajn.

Tak tedy asi jedna z nejslavnějších knih rané etapy specializace chytání kaprů. Zatímco Richard Walker publikuje své články a knihy, a skoro vědecky popisuje metodiku a techniku, až to někdy svou strohostí připomíná recept na vaření, BB představuje pomyslnou druhou stranu mince. Tajemno, nevyzpytatelno a neuchopitelno. Tato kniha není o technice vnadění, o nejlepším vybavení atd. Pravda, i zde najdeme kapitoly věnované těmto aspektům, ale tohle dílo je hlavně o posedlosti. O pobláznění mysli trvající něco kolem tří měsíců - červen, červenec a srpen, kdy lovec neni schopen klidného spánku a pravidelného stravování... Je o posedlosti, která odtrhuje muže od objetí milující ženy, aby trávil čas u jezer a rybníků a jako v transu pozoroval dlouhé hodiny splávek nebo sebemenší pohyb vlasce. Ale je to i svědectví o jedné generaci a jejím odkazu. Pro někoho, komu je rybařina více, než jen čísla na váze, určitě doporučuji. 

Kniha je psána anglicky, ale docela jednoduše, čte se velmi dobře. Vydáno Merlin Unwin Books 2012, 180 stran.

Tento projekt začal v roce 1933 a v roce 1943 byly veškeré práce zastaveny. Původní plán byl propojením řek Weiße Elster (Bílý Halštrov), Saale (Sála) a Elbe (Labe) napojit Lipsko na severoněmeckou vodní síť přes Hamburg až k Severnímu moři. Po kanálu měly plout lodě do výtlaku 1000 tun. Ze začátku šlo všechno dobře, od roku 1936 byl úbytek lidských pracovních sil kompenzován těžkou technikou. Příchodem druhé světové války veškeré práce ustaly, po velkém vítězství měly pokračovat s nebývalou intenzitou...

Dnes je to poklidné místo. Kolem kanálu vedou po obou stranách cestičky, které jsou pro pěší i cyklisty plně dostačující. Přes víkend zde bývá proto při pěkném počasí trochu rušněji, ale podobný bugr (ohně, opilecké vyřvávání a tuny bordelu) jako na některých jezerech kolem Lipska jsem tady ještě (díkybohu) nezažil. Úsek Rybářského Spolku Lipsko je asi 7,2 km dlouhý. Průměrná hloubka je 3,5 metru a průměrná šířka je kolem 30ti metrů. Skoro po celé délce je po směru z Lipska ven levá část lemována souvislým pásem podvodních rostlin, který je různě široký, ale více jak 4-5ti metrů nedosahuje. Je zajímavé, že druhá strana takhle bohatě obrostlá není. Ta má zase jinou zvláštnost a tou jsou stulíky a lekníny, je na ně o něco bohatší. Při vstupu do vody nedoporučuju bosky, některé kameny jsou kluzké a ostré, navíc je se zde koupat zakázáno. Jako koupaliště tahle voda ani vyhledávaná neni, ale sem tam je vidět, jak ve vodě někdo zoceluje tělo a v zimě i ducha k tomu. Když už tak činí, je třeba dávat pozor, protože tahleta voda je ráj pro veslaře. Alespoň docela intenzivní provoz skifařů všech věkových kategorií o tom svědčí. Na vodě jsou povoleny i lodě s motorem, ale všehovšudy drží se to zatím v rozumných mezích, takže i přes léto se tu dá posedět bez toho, abyste si připadali jako někde na závodech F1. Musím říct, že voda je i v nejteplejším období stále průzračně čistá.

Rybí osádka: poslední dobou převládá názor, že štiky jsou dost vychytané. Ovšem můžu potvrdit sumce 190 cm na vlastní oči, a to jen pár metrů od místa, kde rád sedávám. K poctě lovce - specialisty - musím dodat, že sumec plave dál... Candátů tady moc neni, zato okouni jdou vidět všude, jen ta velikost je většinou do 20ti cm. Vetší kusy tu budou také, ale to chce určitě více času, který já osobně investuji raději jinak. Velcí kapři a amuři do 25 kg jsou zde také. Jinak klasika, tedy perlíni, cejni a nějaké ty plotice. Pozoroval jsem zde i líny a jednoho i chytil. Před pár týdny jsem zde bohužel našel raka pruhovaného, což fakticky znamená konec původních raků (pokud tady nějací byli).

Moje zkušenosti za tři roky, co zde chytám, jsou různé. Přikláním se k tvrzení, že je to voda pozdní, tedy nejlépe je chytat přes léto až do konce září nebo poloviny října. Poté někdy až do konce dubna jsou zde úlovky spíše sporadické a náhodné.

Břehy jsou zde svažité, takže bivakovat se zde nedá. Nebo dá, ale pak má rybář na výběr docela málo míst, kde je to ještě jakžtakž rovné. Navíc parkování je povoleno jen na pár místech, takže některé úseky jsou dosažitelné pouze pěšky nebo na kole. Řeším to taktikou vnadění několika dnů po sobě a celkem kratších posezení na pár hodin, ať už přes den nebo přes noc. Mám to autem dvacet az třicet minut, což je velká výhoda.

Pokud zaháknu něco většího, většinou trvá dost dlouho, než znovu něco přijde (u menších kapříků tomu tak vždy není). I tak mám pocit, že po několika dnech je potenciál místa vyčerpán a je lepší se přesunout několik desítek metrů dál. Přes léto je to výborná voda na šoulačku. Pokud je klidná hladina, stačí projít pár míst, než člověk narazí na neomylné bublinky většinou hned za pásem podvodní jungle... pak už je to jen o dostatečné opatrnosti a šikovnosti rybáře. 

Stále mám potíže s kolenem, i tak jsem se rozhodl, že to zkusím. Kanál a podobné místa můžu zapomenout, příkré vysoké břehy bych teď asi nedal. Volba padla na tenhle revír, protože je tam jedno místo, na kterém můžu s autem skoro až k vodě. Cesta proběhla v klidu, žádná bolest, nic, tak snad to bude lepší a lepší... od operace je to necelé dva týdny, takže radši opatrně.

Měl jsem štěstí, tohle místo bývá často obsazené, dneska jsem ho pro změnu obsadil já. Sem tam vysvitne slunko, jinak je pod mrakem. Svěží větřík žene vlny šikmo do rohu nalevo ode mě, když se utiší, vidím tím směrem asi deset metrů od břehu na pár místech bublinky, no, tak snad tady jsou. Proutek je za chvilku ve vidličce, nástraha čeká na prvního zájemce... netrvá to dlouho a přišel kapřík kolem 30ti cm. Vyháčkuju ho ve vodě a nahazuju do stejného místa. Špička sebou drncá, pár vehementních potahů zkouším sekat, ale nic. Takhle to jde asi hodinu. Měl jsem tam peletu, přesedlám na kukuřici, uvidíme, co se stane. Asi po dvaceti minutách jde špice do hokejky, tentokrát jsem připraven a zásek sedí. Lin. Tak toho jsem nechytnul minimálně rok. Krásný, zdravý, zelenkavý s oranžovýma očkama, něco kolem dvaceti cm. Teda vyháčkovat takového línka není vůbec snadné, nejde držet (mačkat ho moc nechci), kroutí se a evidentně se mu to celé nelíbí. Po několika neůspěšných pokusech je naštěstí háček venku a línek zpět ve vodě. Tak už vím, od koho jsou ty drbance. Místo nechávám v klidu a nahazuji za pás podvodních rostlin asi 15 metrů napravo. No, dlouho se nic neděje. Najednou špice ohlá, jízda neskutečná, zásek a ryba je hned v travinách. Tak tohle už známe, prut úplně doleva, potáhnout, prut úplně doprava, potáhnout, prut úplně doleva atd. Asi za minutu je venku. Můj nejmenší kapřík letošní sezony, opravdové mimino. Teda kámo, ale rozjels to takovým stylem, až se mi srdíčko rozbušilo. Jsem potom nějaký utahaný. Nahazuju rovnou přede mě, s pejskem si dopřáváme svačinku a pak jenom ležíme vedle sebe a koukáme do korun stromů nad náma. Po chvilce mi tiché chrápání napoví, že už se dívá jen jeden z nás...

Přišel mi ještě hezký karásek, taky ryba o kterou zavadím málokdy. A úplně poslední: krátká jízda a zase kapřík dorostenec. Balím, ať jsem na večeři doma. Po cestě zpět přece jen koleno cítím, ale nic vážného. Plánuji příští vycházku. To mám za lubem něco jiného, už nějaký čas mi kvasí ve sklepě kukuřice. Půjdu na kanál na svoje staré místo. Večer zakrmit a brzy ráno začnu chytat. Snad už budu víc fit a nějaké to torpédo by se taky mohlo splést.

Projekt úspěšné elektronické kapely Future Sound of London s názvem Amorphous Androgynous. Tohle je album Isness (2002) ... jako kdyby se vrátili v čase do dob všeobjímající lásky. Osobně mám nejradši songy číslo 6 a 7. Prostě heynááánananánaheynáááá...

www.youtube.com/watch