No, koleno je v pořádku, musím pana doktora pochválit, už asi dest let jsem tohle koleno neměl tak v pohodě jako teď. Můžu být spokojený a velmi šťastný, že to takhle dobře dopadlo. Takže jsem si předsevzal poslední týden, co marodím, pojmout jako rybářský týden. 

Zrána jsem si zavezl kýblíček vařeného partiklu na své staré místo na kanále a poté se vydal směrem z města pryč. Po třiceti kilometrech jsem konečně na místě. Je chvilku před obědem, slunce se do mě opírá s takovou silou, až se ptám sám sebe, jak dlouho v těch broďácích vydržím... mám totiž jen neopreny. Po pivečku a jídlu se do nich soukám a lezu do řeky. Čekal jsem, že budu celkem rychle ochlazen, řeka je přece jen něco jiného než stoják, ale nestalo se. Nějaké místečka jsem si prošel, zaházel si (ještě jsem to nezapomněl, tohle je asi první chytání s muškou po pěti letech), nic nechytil (klasika), ale to neva. Bylo zajímavé si to takhle projít, zjistit si na těchhle flecích hloubku "na vlastní kůži" a podívat se na to všechno z trošku jiné perspektivy. Po hodině a půl balím, vedro je v broďácích nesnesitelné. Přejíždím jinam. Tady nechytám, ale všechny krámy a oblečení nechávám u auta a hurá do vody. Moje první koupání tenhle rok. A to máme prosím půlku července... jak že to bylo? "tenhle způsob léta ..."  

Vyráchal jsem se dost, je čas na nějaký serioznější pokus. Přejíždím asi o dva kilometry proti proudu, zakrmuju si flek a s kafíčkem a knížkou se odevzdávám pasivnímu čekání, zda ruka štěstěny zasáhne. Naházel jsem tam nějaké pelety a kukuřici z plechovky. Trvá to hodně dlouho, než se začne něco dít, ale pořádný záběr nepřichází. Když chci takhle zase vybrat z plechovky nějakou tu kukuřici, zjišťuju, že se mi tam zabydlel nádherný tesařík pižmový. No dobře dobře, tak tedy bez kukuřice to půjde taky. Po další hodině už ale milého tesaříka pomocí klacíku přenáším do trávy vedle mě. Netrvá to dlouho a vyleze si na mou tašku. Ta se mu zřejmě zamlouvá a za chvíli si vleze do první velké kapsy, jakoby mi signalizoval paráda, tady zůstanu na noc. Plechovka je mezitím už prázdná, ale opět ne bez života. Jak tak na ni koukám, vidím, že se sem tam zatřese. Později jsem si doma zjistil, že to byla myšice temnopásá, tu jsem snad taky ještě nikdy neviděl. Malá sympatická myška s výrazným pruhem na hřbítku. Na foťák je ovšem moc rychlá, takže se spokojuji s tesaříkem, je to model jak má být, ani se nehne. Jsem tady široko daleko sám, jen příroda a já. První pořádný záběr a je z toho cejn asi šeesát čísel. Vyháčkuju ho ve vodě a sám tam lezu taky. Ryby neryby, vedro je nesnesitelné. K mému překvapení, i když je tohle nejklidnější úsek řeky, ani zde nejsou žádné nánosy, jen šterk a hrubší kameny, což jsem nečekal. Procházím si takhle pěkný kousek řeky, nějaké zajímavé místo ale nenacházím, profil dna je tady celkem monotonní. Po koupačce dokrmuju a něco po půl deváté přichází razantní záběr, tloušť kolem padesáti čísel. Hezkej, takových tu mám už povícero. Kolem deváté balím. Krásně jsem si odpočinul. Doma na mě čekají pečená žebra a plzeň, život je někdy moc fajn.