Pravděpodobně to byl Richard Walker, kdo kdysi řekl, že na tomto světě žijí lidé, kteří jsou oslavováni, pak lidé, kteří jsou oblíbeni a pak konečně pár těch, kteří jsou milováni. Tak nějak podobně to bude i s místy, kde jsem chytal nebo chytával - pár jich je krásných, pár jich je vyjímečných a pak je tam hrstka těch, co se zapsaly hluboko do mého srdce.

V téhle knize se anglický spisovatel Maurice Ingham vyznává z lásky k jednomu jezeru, které u něj bezesporu patřilo do zmíněné poslední kategorie. V celkem dvanácti kapitolách tak seznámí čtenáře s historií tohoto místa, počínaje první návštěvou, poté založením syndikátu až pak ke smutnému konci. Podařilo se mu zde zachytit jeho vlastním tichým vyprávěním zřejmě to nejdůležitější, co může člověk při rybařině zažít. A sice, jak jedna parta podobně smýšlejících stvořila jakýsi ráj na zemi, na který každý, kdo jej alespoň jednou navštívil, dlouho vzpomínal. A také, že spousta věcí na tomto světě je pomíjivých, ale šťastně prožité chvíle s rodinou a přáteli (navíc v souznění s přírodou...) patří bezesporu k tomu nejkrásnějšímu, co nás může při tom našem koníčku potkat...

Tahle kniha je opravdový klenot rybářské literatury, ne nadarmo se o ní další známý anglický autor a rybář Tim Paisley vyjádřil, jako o nejkrásnější knize o lovu kaprů, co kdy byla napsána. Možná právě proto, že není jen o chytání kaprů, ale i o životě samotném a jeho podivuhodných náhodách, které nás pak spojují a dělají kolegy, přáteli. Pokud by rybářské kroužky měly seznam povinné četby, pak je tohle dílo určitě jedním z velmi vhodných adeptů...

Tenhle exemplář vydalo nakladatelství Medlar Press v roce 1996 a je nádherně graficky zpracován, každá kapitola začíná vlepenou miniaturou jednoho z obrazů, které autor sám namaloval. Kniha má 112 stran a je psána anglicky.