Po práci rychle domů, sebrat auto, nějaké krmení a hurá k vodě. Tentokrát vsázím vše na jednu kartu a zakrmuju si místečko, kde jsem minule chytil toho největšího. Asi hodinku klábosím s nějakým kolegou, za tu dobu kolem nás proplulo asi šest nebo sedm metrových amurů... pane bože, tak už jsou zase zpátky, to je dobře. Každý rok trnu, jestli na ně nevyzrál nějaký magor a neodnesl jednoho po druhém do udírny. Ale jak je vidět, naštěstí tomu tak není. Slunce paří, je asi 24 stupňů, poslední dva dny teploty šplhaly ke třicítce, teď už se zase ochlazuje. Zvedá se i vítr a později mají přijít i bouřky, prostě počasí naprosto dokonalé. 

Kolem šesté jsem znovu u vody, pod háček tři zrnka a teď to tady sepisuju. Jsem trochu grogy, doma jsem zkoušel si na chvilku lehnout, ale jsem tak vyhecovaný, že o spánku nemůže být ani řeč. I teď jsem dost napnutý - že něco chytím, o tom nepochybuju, jde jen o to mít trochu toho štěstí a snad se k tomu dostane něco většího. Je dusno, horko, tohle počasí a tahle hodina se mi RRRRRRRR... zamlouvá. Zásek sedí, kapříka zdolávám velmi opatrně, abych si to nepoplašil. Zase takové mimčo, snad ten další bude už o něčem jiném. Přichází bouřka, mezi práskáním hromů se naviják rozhrčí podruhé. Oho, ryba si to šine hned doprava a snaží se tam někde do něčeho zamotat, což se jí naštěstí nedaří. Už ho vidím, taky žádný obr, ale bojuje slušně. Za chvilku se objevuje kolega z odpolední návštěvy a klábosíme až do osmi, pak zůstávám sám. I když jde na špičce vidět, že ryby na place jsou, jsem až do konce bez záběru. V devět balím a hajdy domů.