V pondělí po práci jsem sebral už připravený partikl a jel si sednout na nové místečka. Tentokrát mám v plánu vyzkoušet maples - trochu po vzoru RH - kukuřice mi poslední dobou nějak nešlape, že by to už rybky prokoukli? Zakrmil jsem si nejdříve dvě místečka a pak ještě jedno, ale za celou dobu nepřišel ani potah. Ale nevadí, tak nějak jsem s tím počítal. Navíc bylo hezky. Zleva vanul sice studený větřik, ale sluníčko svítilo a tak jsem tam nějakou chvíli seděl jen v mikině. Zůstal jsem do devíti, po rybách ani památky. Zato jsem pozoroval hezký měsíc. Možná si začínám s mým foťákem i trochu rozumět, jelikož se mi pár fotek povedlo. Když jsem stál v jeden moment nahoře na hrázi, po pravé ruce zapadalo slunce a po levé už po nebi putoval majestátní měsíc...

V úterý hned po práci zpět na místě, tentokráte už s očekáváním. Ani jsem nezakrmoval, v pondělí večer jsem tam toho naházel dost. Ale ani tentokrát se nic nedělo. Sluníčko opět hřálo a při zkoumání břehů kolem, jsem vyplašil malého kapříka ukrytého těsně u břehu v rákosí. Dobře si to vybral, bezstarostně si užíval sluníčka než jsem se zjevil já a idylku mu pokazil. Chytal jsem asi tři hodinky, před pátou jsem to zabalil... ani potah.

Povinnosti mě držely doma a tak se dostávám k vodě až v pátek. Vybral jsem si úsek, kde jsou břehy více obrostlé křovím a stromy, vařenou kukuřicí a konopím si zakrmil dvě místečka - na jednom z nich jsem minulý rok chytl moc hezkou rybku... ale vůbec to tu nepoznávám, nějaké hovádko tu hospodařilo s motorovou pilou - usadil se a jal se pozorovat krásy přírody kolem. Mám v úmyslu zůstat přes noc, takže žádný spěch. O mocná magie této zvláštní noci, snad dopřeješ mi hezkého úlovku a pokud ne, tak dej ať zjeví se aspoň víly a skřítci, co by mi pošeptali do ouška dávno zapomenutá tajemství nebo moudra... A tak jsem seděl střídavě u proutku nebo bloumal pár metrů od něj a pozoroval na poli za mnou srnce, později v noci poslouchal zpěv všemožných ptáčků a hleděl do větví nade mnou vytvářející spletité obrazce a bloumal v mysli až kamsi daleko. Společnost mi dělal zázvorový čaj a teplá deka. Mezi půl jednou a půl druhou jsem i usnul, zbytek noci probděl. Něco po půl druhé mám záběr, ale zásek jde do prázdna. Měním pak místo a kolem půl čtvrté mám záběr i tady. Možná tohle byl ten skřítek, co mi ho poslali. Zvěčnil jsem si ho na památku a pak ho pustil. Do ouška mi sice nic nepošeptal, ale i tak to bylo fajn a pojedu zase. Jen ty větší ryby se mi stále nějak vyhýbají...