Tenhle nekrolog je věnován jedné menší vodě, kterou by jste nalezli asi dvacet kilometrů severovýchodně od Lipska. Nenápadná, malá, ukrytá v menším lesíku, na chytání jen pár fleků. Ale i takový doslova koutek uměl příjemně překvapit. Tak se napřiklad stalo jedné noci, kdy mě po několika hodinách bez záběru probralo z lehkého podřimováni vrčení brzdy navijáku. Tehdy se ještě jednalo pro mne o neznámou vodu, snad proto byl ten moment překvapení tak silný... až by se dalo říct, že ryba chytla spíše mě, než já ji.

Ale nebylo to jenom o rybách - potkával jsem se zde s liškami a jejich mláďaty, černými čápy, lasičkami a na druhé straně bydlel jezevec, který se jednou v noci probatolil až ke mně (nevědouc pak, co si má o mně myslet, stál jen za houštinou a mručel). Jakoby mi bylo dovoleno nahlédnout alespoň na pár krátkých chvil do života v tomto uzavřeném světě ztraceného kdesi v krajině človekem tak přetvořené, takový malý zázrak.

Od té doby jsem tam byl několikrát, ale ne moc často. Bál jsem se, abych to kouzlo, které tam vládlo, něčím neporušil a ono pak nevyprchalo nebo nezmizelo. Možná i proto byla tahle voda ke mně více než štědrá. Chytal jsem krásné kapry a můj první amur přes metr pochází také odsud.

Léto roku 2019 bylo hodně suché a i když z celé vodní plochy zbyla slabá třetina, ryby přežily. Přes zimu pak naštěstí zapršelo tak, že se vše vrátilo do původního stavu. Pamatuju si tu radost, když jsem zjistil, že je vše v pořádku. Léto 2020 bylo podobné jako předešlé. Jenže se do toho vložili bobři, kteři asi o šest kilometrů zpět přehradili napájející potůček. Než se na to přišlo a místní stačili zareagovat, bylo už pozdě. Tentokrát nepřežilo nic. 

Naštěstí se už v říjnu minulého roku dohodnul rybářský spolek s ministerstvem na vytěžení nánosů v takové míře, aby se podobné situaci předešlo. Snad se tedy povede tuhle vodu znovu oživit a kdo ví, možná k ní za pár let najde cestu jiný rybář. Snad zjistí, že kouzlo přetrvalo. Přál bych si to. Moc.