Krátká chytačka při výletu s rodinou. Nejdřív jsme se prošli kolem řeky a okolních slepých ramen. Při pohledu na stanová městečka kolegů rybářů... až je mi těch násaďáků líto. Zajímavé ale bylo, že všichni seděli na té největší hloubce... by mě opravdu zajímalo, jestli fakt něco chytli. Co bylo moc hezké, tak sledovat, jak je už příroda vzhůru. Vrby už mají malé lístečky, viděli jsme spousty dravců a nespočet dalších ptáků, slyšeli všude kolem bažanty. Sledovali srnky v mlází a poslouchali žabí koncerty. Je zajímavé, že jedna vždycky začla a ostatní se přidaly. Kvákaly tak minutu a pak zas ticho, třeba půl hodiny. A pak zase to stejné. A bobři, ti teda opravdu nezahálí. Na každém slepém rameni i na řece jsou každých pár metrů vyšlapané bobří stezky, jak se drápou nahoru a zase se šoíichají dolů. Chytal jsem na kukuřici, za celou dobu jsem měl jen jeden záběr, bohužel zásek do prázdna. Na druhé straně šikmo po proudu se ale hodil kapr, takže tady ryby jsou. No z chytání stejně moc nebylo, hodovali jsme, házeli do vody kamínky, pejsek za nima radostně skákal, zkoušeli jsme i brodit...(po kolena jsem tam byl, to ne, že je voda tak ledová, to jsem si vážně nemyslel, jsem prostě měkkota) a pejsek běhal kolem mého skromného vybavení tak vesele, až jsem to raději sbalil. Bylo to fajn, klídek a relax.