Středa. Počasí bylo dopoledne jak vymalované. Nikde ani mráček, obloha krásně modrá. Když tak stojím na slunci, cítím s jakou silou se do mě opírá. Ještě včera večer jsem uvařil nějaké konopí, stále ve mně hlodá, že bych ty ryby měl nějak vybudit. Pokud tam teď na dně leží rozházené asi 4 kg kukuřice a já budu chytat na kukuřici, tak se v nejhorším případě dočkám záběru, až bude všechna kukuřice vysbíraná a ta s háčkem bude tedy na řadě jako poslední... Silně kořeněné aromatické těsto se mi zdá vhodnou alternativou. Maggi, vajíčko, trocha oleje, nějaké koření, trocha rozdrceného boilies a trochu krmítkové směsi et voila. Snad se to zítra zlomí a něco už snad chytnu. Dvakrát po sobě vyhořet není nic k chlubení. Jenže tohle je voda dost netypická. Dlouhá 7 km, široká 30 - 35 metrů, jedná se vlastně o další Hitlerův megalomanský projekt propojit dvě řeky. Jenže kanál nebyl nikdy dokončen, je to vlastně stojatá voda, neskutečně dlouhá nudle. A v létě jsem přesně na tomhle místě ty ryby viděl a nachytal i nějaké pěkné kapry. Taky si pamatuju při první návštěvě, jak jsem tady bez dechu pozoroval nádherného lína, který jako by se vznášel mezi podvodními rostlinami a po očku mě pozoroval. Jenže teď jsou podmínky trochu jiné, zima sice odchází, ale voda je (už asi po desáté) stále dost studená. A i když jsem ty ryby tady přes léto viděl, kdo ví, jestli tady zůstávají nebo se přes zimu stahují jinam. Další věc je, že můžu sedět a čekat na záběr relativně krátkou dobu, protože pak musím do práce. Takže předkrmit, předvnadit ok, ale i přitvrdit. To znamená, že zítra sem přijedu, naházím tam konopí, na háček půjde malá halibutka obalená těstem, k tomu malé PVA s rozdrcenýma peletkama... Ale střídavě budu zkoušet i kukuřici.