Když jsem přijížděl a viděl ty vyjeté stopy od aut u malého parkoviště hned vedle vody, napadlo mě, že tady bylo o víkendu asi hodně veselo. Ale u brány stálo jen jedno auto. Na chvíli mě zamrzelo, že na mém zahájení nebudu sám, ale rychle mě to přešlo. Přece jen abych byl upřímný, víc chytanou vodu v okolí neznám. Je to dané i polohou, tady severně od města toho moc není, jen pár vesnických rybníčků, o které se nikdo nestará a tak zarůstají, zanáší se a postupně, ale jistě, vysychají. Takže posedět si tady ve dvou je pro někoho, kdo nemá společnost moc rád, celkem úspěch.

Tahle voda je vlastně smutná voda. Co se sem vysadí, celkem rychle se vychytá. Žádná ryba zde nemá dlouhý život. Pravda dva kapry nad 70cm jsem tu už taky měl (a pustil zpět, kdo ví, jestli ještě jsou), ale to je asi vyjímka nebo tady možná i zázrak... Rybník má čtvercový pravidelný tvar a žádné překážky (popadané stromy, ostrůvky z rákosí atd.) tady nejsou, takže ryby se ani nemají kam schovat. Proč tedy tady? Vždyť je to tady tak trochu jako střelba na ptáky v kleci... ano, mám raději rybníčky zapomenuté a daleko od civilizace, jenže hlad po úspěšném zahájení je velký, takže vsázím na jistotu. Vím, že voda bude teď určitě dobře zarybněná.

Bylo asi 10 hodin dopoledne, popošel jsem kousek od auta a hledal kolegu. Hele ho, támhle v rohu? No... tam bych si dnes nesedl, ale jdu na pokec, kdo ví... Už trochu postarší rybář, po krátké konverzaci ostýchavost vyprchala a trochu se rozpovídal. Minulý týden se tady vedle chytnul jeden kapr, tak to tady zkouší. A byl tu jeden, ten jich prý teď přes víkend chytnul hodně, prej hned tři kousky. Aha, takže jsou ty potfory vzhůru a mají, doufám, hlad. No jaro je cítit ve vzduchu, po cestě zpět k autu si všímám, že divoké růže už orazily a mají hezké malé zelenkavé lístky. Tak snad.

Chvíli stojím u vody jen tak, všímám si, že vítr žene vodu do úplně opačného rohu, než sedí kolega. Ještě chvilku rozvažuju, ale pak rozdělám trochu krmení a nahážu to i s malou plechovkou kukuřice asi 10 metrů od břehu právě tam. U auta si balím nejnutnější do brašny a do kapes, nemám rád, když s sebou musím tahat moc věcí. Brašna, podběrák, vidlička, podložka, jeden prut a pin k tomu, hotovo. Proutek mám už dýl, trošku jsem ho přes zimu předělal, na řece ho pak pokřtil nějakým tím tlouštěm, snad tady ukáže, co v něm je. Bude desítka šťastné číslo? navazuju desítku háček na vlasec (10 lb), pod něj na vlas kuku z plechovky a šup tam s tím. První hodinu se nic neděje, usrkávám zázvorový čaj a pozoruju, co se děje kolem. Je slyšet skřivan a vysoko nade mnou krouží pár káňat... tam nahoře je obloha krásně modrá, jen pár rozevlátých mráčků, jsou jako záclony, bílé, jemné, průhledné... a špice se ohýbá, super, první kapřík tohoto roku. Je poznat, že voda je ještě hodně studená, takže moc nebojuje, přesto je to fajn pocit, mít zase rybu na prutu. Tipuju tak 2kg. Věřím, že teď se to rozjede, kapříka pouštím a čekám záběr každou chvilku. A záběr taky přichází, ale až za další hodinu... Kapřík jako ten první. Srkám čaj a pojídám keksíky. Beng! No tentokrát to bylo rychlejší. Tenhle je na svoji délku útly, má urvanou skřeli a celý vrchní pysk. No tomu dal transport teda zabrat. Vytahuju nůž, není potřeba, aby se trápil dál. Pak nastává krásná hodinka, pokazil jsem jen dva záběry, zbytek úspěšně trefuju. Postupně se kapříci i zvětšují. Zkouším i pelety, ale nic moc, vracím se tedy ke kukuřici. Taky nic moc. Hm, co se děje? Zvedám kukuřici asi 10 cm nade dno. Prásk! Aha. Asi osmý kapr je celý orvaný, ploutve, skřele, šupiny, chybí mu cela půlka ocasu... ježišmarja. Vytahuju nůž podruhé. Tenhle má tak 3,5 kg, toho si nechávám, toho menšího jsem pak daroval kolegovi. Bohužel jemu neprišlo nic, tak ať není smutnej. Velmi radostně přijal a hned mazal domů. Ani se mu nedivím, mě už je taky pěkná zima. Ještě vytahuju další dvě ryby. Kapříci moc nebojují, většinou jen jezdí v kruhu a drží se u dna. Nechci je rvát na sílu, přeci jen mám malý háček, ale proutek si vede skvěle, pracuje krásně a chytat s ním je radost. 

Chudáka kapra jsem očistil, naporcoval, je půl třetí, jedu domů. Dvě podkovy dávám paní sousedce, dvě podkovy pak dědovi. Sám si vařím polívku a zbytek masa dělám na másle s česnekem a chlebem k večeři. A pak pivko a pohoda.

Tak začátek sezony tedy ok. Ale příště už někam jinam.