Dnešní ráno je jako přes kopírák, je mi jen o fous líp, zkurv... borelióza... jinak stejný flek, montáž i nástraha. Nedočetl jsem ani první kapitolu a už to vrčí.

Ovšem tentokrát je to nekompromisní tah od břehu pryč, který se nedá ubrzdit. Po několika metrech tam někde uprostřed proudu a v hloubce se ryba cítí asi jistěji a už se ani nehne. Nějakou chvilku se tak přetahujeme doslova o centimetry, aby nakonec milá rybka uznala, že tohle asi není to nej místo, kde se dá dobře schovat a začne znovu jezdit nahoru a dolů. Nakonec ji dotáhnu asi pět šest metrů před sebe, tady se hned převaluje, hned se snaží potopit střemhlav dolů, ale sestava drží, nepomůže žádný trik... a tak asi po pěti minutách končí v síťce.

Naprosto dokonalá ryba... rychlou procedůru měření a focení následuje pár kroků proti proudu na mělčinu, kde ji vysvobodím ze siťky podběráku. Stojí tady nehnutě a jen mocně oddechuje... mám nápad... utíkám rychle pro telefon... stále tam stojí. Jakoby ten nádherný kapr na mě počkal. Rychle tři fotky a pak vizualizuju a vypaluju tenhle zážitek do mozkové kůry tak dlouho, než pomalu zmizí v hloubce.