Říká se, že základem úspěchu je najít ryby. Je hezký slunečný den a i když nejsem úplně ve formě, rozhoduju se pro procházku kolem kanálu a to by bylo, abych nějaké ty torpéda nenašel.

U vody kupodivu nikdo, přivítá mě jen skoro letní příroda. Vydávám se směrem k místu, kde jsem byl tento rok už dvakrát úspěšný. Chvíli tam sedím a pozoruju vodu kolem, ale nic nevidět. Jdu tedy dál a dál, až oko mé modravé zmerčí temný obrys... jdu hned do dřepu... pomaličku se šourám ještě pár metrů. Dokonáno jest, stojí tady nehybně pod hladinou a ohřívají tělíčka po chladné noci. Sedím tam fascinován, je tady spousta kaprú (tipuju od pěti do deseti kil) a pak několik amurů, u kterých si tipovat netroufám. V autě mám nějaký partikl, takže plán je jasný. Vrátím se, všechno s sebou, zakrmit a zkusit, jestli je partikl stáhne na dno. Ale nestáhnul, seděl jsem tam asi tři hodinky a za tu dobu se ryby posunuly jen kousek po větru, ale dolů se jim nechtělo. Nevadí, zakrmuju ještě víc a plán je přijít pozdě večer na bleskovou akci.

A tak jsem kolem deváté na místě... že to dlouho nevydržím, je mi jasné, jsem po tomhle týdnu utahaný jak kotě, oči se mi klíží...dávám tam peletu a šup tam s tím. Pln očekávání skoro ani nedýchám, ale únava mě zmáhá a rozrušení opadá, až to nakonec kolem jedenácté stáhnu. K mému překvapení pod háčkem nic není... těžko říct, jak dlouho jsem chytal bez nástrahy a jak k tomu vůbec došlo... holt štěstěna tentokrát nestála při mě. Trochu rozmrzelý mizím domů, tak snad příště.